5 As 263/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 263/2024- 24 - text  5 As 263/2024 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: V. Z., zastoupeného Mgr. Vítem Lukášem, advokátem se sídlem Černochova 265/8, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2024, č. j. 25 A 25/202435, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2024, č. j. 25 A 25/202435, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 21. 3. 2024, č. j. MSK 36655/2024. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Bohumín (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 2. 2024, č. j. MUBO/08424/2024, kterým byl podle § 118b odst. 1 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, žalobci zadržen řidičský průkaz ev. č. X pro podskupiny řidičských oprávnění AM, A1, A2, A, B1, B, C1, C, BE, C1E, CE, T, a to doby pravomocného rozhodnutí o skutku, pro nějž byl zadržen. Žalobce vjel dne 24. 1. 2024 v 5:40 hodin jako řidič nákladního automobilu zn. MercedesBenz Actros, RZ: XA s naloženým návěsem zn. Goldhofer, RZ: XB na železniční přejezd č. P6512 s tratí č. 320, přičemž došlo k zachycení spodní části návěsu o povrch přejezdu, což žalobci znemožnilo pokračovat v jízdě a návěs s nákladem zůstal stát na železničním přejezdu. Žalobce vystoupil z vozidla a pokusil se zvednout světlou výšku jízdní soupravy, nicméně v daném okamžiku začalo signalizovat zabezpečovací zařízení železničního přejezdu a spustily se závory. Na místo dorazil vlak IC 546 Ostravan Intercity, který jel ze směru od Karviné do stanice Bohumín a došlo ke střetu čela lokomotivy s pravou stranou návěsu, což způsobilo odtržení návěsu, poškození přepravovaného stavebního stroje, poničení vlakové jízdní soupravy a jejího částečného vykolejení, dále došlo k poškození sloupu světelné signalizace se závorou, dvou trakčních podpěr, trakčního vedení a železničního svršku. V době nehody se ve vlaku nacházelo celkem 67 osob, přičemž nejméně 17 utrpělo různá zranění vyžadující lékařské ošetření, a 1 osoba, strojvůdce, utrpěl zranění neslučitelná se životem a na místě zemřel. Předběžně vyčíslená celková škoda dosahovala částky 75 000 000 Kč. V případě žalobce vzniklo důvodné podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti [§ 273 odst. 1, 2 písm. b), c) a odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník‘‘)]. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou. Poukázal na znění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 As 174/201727, podle něhož se správní orgány mají zabývat veškerými okolnostmi případu a nemohou se omezit pouze na naplnění formálních předpokladů stanovených v § 118b odst. 1 zákona o silničním provozu; je nutné konkretizovat důvody pro zadržení řidičského průkazu, což se v projednávané věci nestalo. Správní orgány se dostatečně nevypořádaly s námitkami žalobce. Při vjezdu na železniční přejezd nebyl pod vlivem alkoholu ani neporušil žádné dopravní značení, které by vjezd regulovalo nebo aspoň informovalo o nějaké nepravidelnosti na vozovce (na rozdíl např. od železničního přejezdu na Prostějovsku, jehož fotografii žalobce předložil). Při uvíznutí na přejezdu žalobce podnikl vše, co bylo v jeho silách, aby zabránil střetu vlaku s jeho nákladním automobilem, a co se týče dopravněpřestupkové minulosti žalobce, lze polemizovat se závěrem, že je osobou neukázněnou z důvodu spáchání 12 přestupků za posledních 15 let, neboť je řidičem z povolání. Správní orgány akcentovaly to, že žalobce je podezřelý ze spáchání trestného činu, pominuly však, že trestní řízení se nachází pouze ve fázi prověřování, nikoli ve fázi trestního stíhání. [3] Krajský soud konstatoval, že správní orgány v nyní projednávané věci správně vycházely z toho, že zadržení řidičského průkazu dle § 118a zákona o silničním provozu sleduje předstižný účel, kterým je okamžité vyřazení rizikového řidiče z provozu za situace, kdy jeho chování již vedlo k pravděpodobnému spáchání dopravního deliktu. Trestnost jednání účastníka dopravní nehody přitom závazně posuzují orgány činné v trestním řízení. Soud zdůraznil, že aby správní orgán při zadržení řidičského průkazu mohl posoudit, zda a jaké riziko představuje řidič pro bezpečnost silničního provozu, musí mít představu o tom, jakou povinnost řidič porušil ať už svým konáním či opomenutím. Podle krajského soudu však ani ze správních rozhodnutí, ani ze správního spisu není vůbec jasné, jakého protiprávního jednání se měl žalobce dopustit. Vždy je popsán pouze průběh nehody a škodlivé následky, ale nikde není uvedeno, že by byl žalobce podezřelý z konkrétního nezákonného jednání. Za situace, kdy má správní orgán posoudit přiměřenost zadržení řidičského průkazu vzhledem k okolnostem, za nichž byl prvotně zadržen policií, a z okolností neplyne žádné podezření na konkrétní pochybení žalobce, pak přiměřenost zadržení řidičského průkazu dle soudu dána není. Krajský soud připomněl, že správní orgány by měly vědět, co vůbec by mohlo být žalobci kladeno za vinu, a na to navazuje i posouzení jeho deliktní minulosti. Pokud totiž správní orgán nezná charakter žalobcova protiprávního jednání, nemůže ho porovnat s charakterem deliktů v jeho minulosti a uvážit riziko možné recidivy. Krajský soud z uvedených důvodů rozhodnutí stěžovatele podle § 78 odst. 1, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil, neboť jeho uvážení se neopíralo o dostatečně zjištěné skutkové okolnosti, a zároveň mu věc vrátil k dalšímu řízení. [4] V kasační stížnosti stěžovatel namítá kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle stěžovatele zákon o silničním provozu k zadržení řidičského průkazu nevyžaduje, aby bylo řidiči protiprávní jednání prokázáno – podmínkou zadržení je pouze to, že řidič je podezřelý z přestupku nebo trestného činu; v daném případě spáchaného tím, že způsobil dopravní nehodu, při které došlo k usmrcení nebo těžké újmě na zdraví jiné osoby. Tato skutečnost nepochybně vyplývá z podkladů, které měl správní orgán k dispozici, tj. ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, z něhož vyplývá podezření ze spáchání trestního činu obecného ohrožení z nedbalosti, a souhlasu státního zástupce se zadržením řidičského průkazu. [5] Vzhledem k tomu, že žalobce je v daném případě podezřelý ze spáchání trestného činu, má stěžovatel za to, že není nejen povinen, ale vůbec ani oprávněn hodnotit, jakou zákonnou povinnost žalobce porušil (a jaký trestný čin tak spáchal), neboť k tomu jsou příslušné orgány činné v trestním řízení. Právě proto je také v zákoně o silničním provozu zakotven institut souhlasu státního zástupce se zadržením řidičského průkazu, neboť ten dozoruje trestní řízení ve fázi před podáním obžaloby, kterou následně podává. V opačném případě by se souhlas státního zástupce stal pouhou formalitou. Stěžovatel tedy uzavírá, že krajský soud žádá po správních orgánech, aby posuzovaly skutečnosti, které posuzovat nemohou a vůbec jim to ani nepřísluší. Dovedeno ad absurdum by názor soudu znamenal, že v souvislosti s podezřením na spáchání trestného činu by správní orgán nemohl řidičský průkaz zadržet nikdy. Podpůrným argumentem pro nesprávnost názoru krajského soudu je i okolnost, že správní orgán by se musel „trefit“ do posouzení skutku orgány činnými v trestním řízení, v opačném případě by se vystavoval riziku náhrady škody za neoprávněné zadržení řidičského průkazu. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že argumentace stěžovatele směřuje k problematice zadržování řidičských oprávnění za současného udělení souhlasu okresního státního zástupce z obecného úhlu pohledu, tedy k předem neohraničené skupině právních věcí, a nikoliv přímo k individuální právní věci žalobce. Krajský soud ve svém rozhodnutí jasně deklaruje, že správní orgán musí mít alespoň určitou představu o tom, z jakého důvodu by mělo u řidiče dojít k zadržení řidičských oprávnění za účelem jeho předstižného vyřazení z provozu. K tomu však v případě žalobce nedošlo; ani do dnešního dne totiž nedošlo k identifikaci právní povinnosti, kterou měl žalobce údajně porušit a k zahájení trestního stíhání jeho osoby ze strany orgánů činných v trestním řízení. Právě z tohoto důvodu by proto