5 As 55/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 55/2024- 26 - text  5 As 55/2024 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: AREXIS, spol. s r.o., se sídlem Havlíčkovo náměstí 6172/28, Ostrava, zastoupeného Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 2. 2024, č. j. 57 A 30/202325, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce podal dne 26. 5. 2023 u Městského úřadu Písek žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), v níž žádal o poskytnutí „někdejší adresy bydliště“, případně jiných kontaktních údajů, například data narození, bývalé zaměstnankyně městského úřadu, paní M. M., která u městského úřadu měla pracovat v letech 2000 až 2010. [2] Městský úřad žalobcovu žádost rozhodnutím ze dne 9. 6. 2023, č. j. MUPI/2023/35618, odmítl na základě odkazu na § 8a informačního zákona a provedení testu proporcionality, v němž dospěl k závěru, že veřejný zájem na poskytnutí požadovaných informací nepřevažuje nad právem na ochranu osobních údajů a soukromí dotčené bývalé zaměstnankyně. [3] Žalobce napadl rozhodnutí městského úřadu odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 7. 2023, č. j. KUJCK 86657/2023, zamítl a potvrdil rozhodnutí městského úřadu. Žalovaný odůvodnil své rozhodnutí tím, že požadované informace nesouvisí s pracovní činností dotčené zaměstnankyně, ale pouze s jejím soukromým životem. Žalobcova žádost není dle žalovaného podepřena veřejným zájmem, a proto nemohl veřejný zájem v testu proporcionality převážit nad právem na ochranu osobních údajů a soukromí zaměstnankyně. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. V žalobě argumentoval tím, že jeho právo na informace převažuje nad právem na ochranu osobních údajů a soukromí dotčené zaměstnankyně a že jeho záležitost týkající se této zaměstnankyně nemá soukromoprávní charakter. Proto měl žalobce za to, že napadené rozhodnutí je založeno na nesprávných právních závěrech. Dále žalobce žalovanému vytýkal, že „nedostatečně přihlédl ke skutkovým tvrzením žalobce a vyvodil z nich neúplné a nesprávné skutkové a právní závěry, resp. se nezabýval odvolacími námitkami žalobce v celém jejich rozsahu a jeho posouzení věci je nedostatečné“. [5] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. V jeho odůvodnění se krajský soud nejprve zabýval (ne)přezkoumatelností rozhodnutí žalovaného. Dospěl k závěru, že se žalovaný s argumentací žalobce vypořádal dostatečně, a jeho rozhodnutí proto není nepřezkoumatelné. Poté krajský soud posuzoval, zda správní orgány postupovaly správně, když odmítly poskytnout požadované informace. Dospěl k závěru, že tak učinily v souladu se zákonem. Dle § 8a odst. 1 informačního zákona totiž platí, že osobní údaje, kterými jsou i žalobcem požadované kontaktní údaje bývalé zaměstnankyně povinného subjektu, lze poskytnout pouze, pokud je naplněna některá z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů dle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), v relevantním znění (dále jen „obecné nařízení o ochraně osobních údajů“). Krajský soud dospěl k závěru, že žádná z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů v projednávané věci naplněna není. Podrobněji se krajský soud zabýval naplněním podmínky dle čl. 6 odst. 1 písm. f) obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Dospěl k závěru, že žalobce není v žádném existujícím právním vztahu s dotčenou bývalou zaměstnankyní, proto nemůže mít na poskytnutí žádaných informací oprávněný zájem ve smyslu daného ustanovení. Správní orgány proto dle krajského soudu nepochybily, když požadované informace neposkytly. Provedení testu proporcionality bylo dle krajského soudu s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu nadbytečné, jelikož není naplněna žádná z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní v prvé řadě namítá, že krajský soud měl zrušit žalobou napadená rozhodnutí již jen z toho důvodu, že v nich správní orgány nestanovily žádnou z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů dle čl. 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů, a městský úřad rovnou přikročil k provedení testu proporcionality. Krajský soud místo zrušení rozhodnutí správních orgánů sám provedl posouzení, zda je naplněna některá z podmínek zákonnosti zpracování dle čl. 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. V tom stěžovatel spatřuje nezákonnost postupu krajského soudu, neboť ten jako toliko „přezkumná instituce“ není oprávněn posouzení naplnění jedné z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů provést sám, pokud jej předtím neprovedly správní orgány. Tím krajský soud dle stěžovatele vybočil ze svých kompetencí. [7] Kromě uvedeného brojí stěžovatel proti tomu, že krajský soud dospěl k závěru, že jeho žádost nenaplňuje žádnou z podmínek zákonnosti zpracování osobních údajů dle čl. 6 odst. 1 obecného nařízení o ochraně osobních údajů. Toto hodnocení považuje za nesprávné, neboť jeho právo na informace se odvíjí od skutečností, které jsou silnější než právo na ochranu osobních údajů dotčené bývalé zaměstnankyně. Jedná se podle stěžovatele o tyto skutečnosti: „- u Okresního soudu v Písku pod sp.zn. 3 C 314/2022, je veden aktuálně soudní spor o zaplacení náhrady škody proti pracovnici městského úřadu v Písku [pozn. NSS: paní J. A.], když se jedná o spor tzv. živý, aktuálně probíhající, v němž má společnost JAR REAL TRAFFIC s.r.o. postavení žalobce, tudíž je povinná prokazovat svá tvrzení v soudním sporu, - žalobce vedl a vede jednání se společností JAR REAL TRAFFIC s.r.o. o případném postoupení žalované pohledávky JAR REAL TRAFFIC s.r.o. na žalobce, a žalobce se zajímal o vlastnosti pohledávky s tím, že měl/má zájem si ověřit přímým jednáním s dotčenou osobou, - soudní spor se jednoznačně týká nikoliv soukromé činnosti osoby zaměstnankyně městského úřadu v Písku, ale její pracovní činnosti, kterou pro městský úřad v Písku vykonávala, - odstup času v tomto případě nemůže hrát žádnou roli, jelikož nezákonná činnost zaměstnankyně (bude-li soudem shledána) sice byla realizována mnoho let nazpět, nicméně ve sféře společnosti JAR REAL TRAFFIC s.r.o. a případně i jiných osob se projevuje až v současné době, protože až v současné době dochází ke vzniku škody na straně této společnosti a jiných osob a to činností zaměstnankyně městského úřadu v Písku, - žalobce je dokonce přesvědčen, že povinný orgán se uchýlil k takovému jednání, že činí kroky směřující k tomu, aby společnosti JAR REAL TRAFFIC s.r.o. znepřístupnil informace či ztížil jeho procesní postavení v soudním sporu, vědom si skutečnosti, že jakékoliv další sdělené informace společnosti JAR REAL TRAFFIC s.r.o. ze strany povinného subjektu mohou ohrozit nejenom pracovnici městského úřadu v Písku, ale také samotný městský úřad v Písku, jehož případná odpovědnost za škodu rovněž není vyloučena.“ [8] Stěžovatel k těmto skutečnostem doplňuje, že přestože žádá o sdělení citlivých údajů, je přesvědčen, že jeho požadavek je zákonný a důvodný. Řízení u Okresního soudu v Písku je s největší pravděpodobností sporem o náhradu škody proti zaměstnankyni Městského úřadu Písek, nikoliv proti samotnému úřadu v pozici zaměstnavatele. Dotčená zaměstnankyně je dle stěžovatele důležitou osobou pro toto řízení, proto stěžovatel potřebuje zjistit její identifikační údaje. [9] Z uvedených důvodů má stěžovatel za to, že odmítnutí informace s ohledem na soukromí a ochranu osoby, jakož i tvrzení, že se jedná o soukromoprávní záležitost, nemohou obstát. O žádné soukromoprávní záležitosti totiž nejde, neboť se jedná o záležitost související s udělováním předchozího souhlasu s uzavřením nájemní smlouvy ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor [pozn. NSS: povinnost předchozího souhlasu národního výboru (resp. obecního nebo městského úřadu) byla z citovaného ustanovení odstraněna zákonem č. 302/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor], která vyplývá z pracovní náplně obou zaměstnankyň. Stěžovatel jedná o odkoupení žalované pohledávky z titulu náhrady škody od společnosti JAR REAL TRAFFIC s.r.o., z čehož odůvodňuje svůj zájem na zjištění žádaný