5 Azs 110/2025 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 110/2025- 32 - text  5 Azs 110/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: M. M., zast. Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2025, č. j. 19 A 16/202532, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2025, č. j. 19 A 16/202532, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV75417/SO2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Petra Dvořáka, advokáta se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 3. 2025, č. j. MV75417/SO2025; tímto rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 11. 2024, č. j. OAM2143023/ZM2024, v rozsahu výroku I.; výrok II. žalovaná zrušila s odkazem na § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [2] Dne 15. 3. 2024 stěžovatel podal (poštou) žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty. Správní orgán I. stupně tuto žádost shora uvedeným rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024 zamítl a dobu platnosti zaměstnanecké karty stěžovatele neprodloužil ze dvou důvodů: - dle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a dále v návaznosti na § 37 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť stěžovatel nepředložil ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti (výrok I.); - dle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatel nesplňoval podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) téhož zákona (výrok II.) [3] Druhý z uvedených důvodů spočíval v rozporu mezi druhem práce, který měl stěžovatel podle pracovní smlouvy vykonávat u zaměstnavatele Dachmantechnik s.r.o. a pracovní pozicí uvedenou v centrální evidenci volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty. V průběhu řízení však stěžovatel oznámil změnu zaměstnavatele – nově jím měla být společnost Skorpion stav stavební s.r.o.; současně stěžovatel doložil sdělení Ministerstva vnitra ze dne 13. 1. 2025, podle něhož byly splněny požadované podmínky a změnu zaměstnavatele lze uskutečnit. Na základě toho žalovaná posoudila splnění podmínky podle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců ve vztahu k novému zaměstnavateli stěžovatele a zrušila výrok II. napadeného rozhodnutí, protože daný důvod pro zamítnutí žádosti odpadl. [4] Zůstal jen důvod dle výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně, který tkvěl v tom, že stěžovatel spolu s dalšími náležitostmi k žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty doložil cestovní doklad v prosté kopii a na výzvu správního orgánu I. stupně k doložení originálu nereagoval; výzva byla stěžovateli doručena fikcí, přičemž po marném uplynutí lhůty k uložení byla zásilka vrácena zpět správnímu orgánu I. stupně. Cestovní pas v jeho originální podobě předložil stěžovatel až v odvolacím řízení, což ovšem žalovaná neakceptovala. Připomněla, že jde o řízení o žádosti, které je ovládáno zásadou dispoziční, a bylo tak na stěžovateli, aby správnímu orgánu I. stupně předložil veškeré náležitosti. To stěžovatel neučinil. V souladu se zásadou koncentrace řízení (§ 82 odst. 4 správního řádu) proto žalovaná v odvolacím řízení nepřihlédla k originálu cestovního dokladu. Dále žalovaná uvedla, že stěžovatel neosvědčil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno zásadu koncentrace prolomit, a rozhodnutí nepředstavuje nepřiměřený zásah do rodinného a soukromého života stěžovatele. 2. Rozhodnutí městského soudu [5] Proti odvolacímu rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou městský soud neshledal důvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [6] Městský soud v odůvodnění rozsudku vysvětlil, že bylo povinností stěžovatele a v jeho zájmu, aby správnímu orgánu I. stupně předložil doklady k tomu, aby jeho žádost mohla být úspěšná, a to včetně originálu cestovního dokladu. V řízení o žádosti leží primární povinnost jednat aktivně na žadateli, nikoliv na správním orgánu, což platí i v případě pobytových věcí cizinců. Žadatel, který má zájem, aby bylo jeho žádosti vyhověno, musí být aktivní, což mimo jiné znamená předkládat doklady, jejichž předložení mu ukládá zákon, jinak musí nést negativní následky, jako stěžovatel v této věci. Nelze přitom přihlédnout k tomu, že výzva k doložení originálu cestovního dokladu byla stěžovateli doručena fikcí (§ 24 odst. 1 správního řádu), na jejíž uplatnění nemá vliv, zda došlo po uplynutí úložní doby ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta. Nevědělli stěžovatel o výzvě k doložení originálu cestovního dokladu, stalo se tak v důsledku jeho vlastního pochybení. Nehledě na to, že k fikci doručení došlo dne 6. 5. 2024 a k vydání rozhodnutí až dne 4. 11. 2024. Stěžovatel tak měl dlouhou dobu, aby situaci vyřešil. Originál cestovního dokladu však nepředložil, ačkoli mu to ukládá zákon. V takovém případě byla aplikace zásady koncentrace řízení na místě a městský soud neshledal důvody pro její prolomení. [7] Pokud jde o přiměřenost přijatého řešení, poukázal městský soud na to, že není vadou vyvolávající bez dalšího nutnost zrušení správního rozhodnutí, nezmíníli správní orgán v rozhodnutí všechna kritéria ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Neuvedlli stěžovatel v tomto ohledu nic konkrétního (pouze v odvolacím řízení zmínil, že má na území České republiky „veškeré zázemí“), vycházela žalovaná ve shodě se správním orgánem I. stupně ze správního spisu, podle něhož zde stěžovatel žije od roku 2020, je svobodný a nemá děti. Dopady do soukromého života stěžovatele v podobě ztráty oprávnění pobývat na území České republiky a vykonávat zde výdělečnou činnost (závislou práci) tak správní orgány vyhodnotily jako přiměřené. Městský soud se s tímto závěrem ztotožnil a k žalobní argumentaci stran toho, že na Ukrajině zuří válka, konstatoval, že žádost o prodloužení zaměstnanecké karty není vhodným nástrojem pro posouzení otázky, zda stěžovateli brání ve vycestování do země původu válečný konflikt a okolnosti s ním spojené. Stěžovatele přitom odkázal na možnost požádat o dlouhodobé vízum za účelem strpění, příp. mezinárodní ochranu. 3. Kasační stížnost a vyjádření žalované [8] V kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu stěžovatel uvedl, že zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty kvůli nepředložení originálu cestovního dokladu, a to navzdory skutečnosti, že kopie byla včas doložena a originál následně doložen v odvolacím řízení, představuje příklad přepjatého formalismu. Zásada koncentrace zajišťuje plynulost řízení, odstraňuje obstrukce a pomáhá správním orgánům. Avšak v kontextu cizineckých věcí vyžaduje uvážlivý a flexibilní přístup. Stěžovatel originál svého pasu předložil ihned poté, co se o této potřebě reálně dozvěděl. Pas přitom slouží pouze k ověření identity a právního postavení, tedy k osvědčení existujícího stavu, nikoliv k vytvoření nového práva; jeho absence v prvostupňovém řízení způsobená doručením výzvy fikcí a neznalostí stěžovatele, by tedy neměla vést k tak drakonickému následku, jakým je zamítnutí žádosti o prodloužení pobytu a jeho faktické ukončení. Stěžovatel žije v České republice legálně již pět let a neprodloužení pobytového oprávnění pro něj neznamená jen ztrátu zaměstnání, nýbrž faktické vystavení hrozbě nuceného návratu na Ukrajinu, tedy do válkou sužované vlasti, což považuje za nepřiměřený důsledek svého formálního pochybení. Podle stěžovatele měly správní orgány a posléze i městský soud provést skutečně komplexní a individuální posouzení všech relevantních kritérií, včetně celkového dopadu rozhodnutí na soukromý život stěžovatele, jak to vyžaduje § 174a zákona o pobytu cizinců, což se nestalo – namísto spravedlivého a přiměřeného řešení věci upřednostnily řešení formalistické. [9] Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek, jakož i rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [10] Naopak žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její odm