5 Azs 150/2025 – Nejvyšší správní soud

5 Azs 150/2025- 27 - text  5 Azs 150/2025 - 30 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobců: a) A. A., b) R. K., zastoupeni Mgr. Nikolou Runštukovou, advokátkou, se sídlem Československé armády 287/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2025, č. j. 43 Az 1/202568, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Nikoly Runštukové se určují částkou 8 766 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 1. 2025, č. j. OAM1049/ZAZA11ZA04R22022, tímto žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), se stěžovatelům neuděluje. Krajský soud ve věci mezinárodní ochrany stěžovatelů rozhodoval opakovaně. Rozsudkem sp. zn. 43 Az 8/2023 rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej k podrobnějším zkoumáním otázky pronásledování jezídských konvertitů v zemi původu a možnosti domoci se ochrany ze strany státních orgánů. [2] Stěžovatelka a) jménem svým a jménem svého nezletilého syna, stěžovatele b), podala dne 28. 11. 2022 žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany; dne 2. 12. 2022 poskytla údaje k podané žádosti a stejného dne s ní byl proveden i pohovor. Uvedla, že jejich rodina žila v Arménii na vesnici a zabývali se zemědělstvím, začali mít ale náboženské problémy, proto se rozhodli odjet do Německa, kde požádali o azyl. Když dostali negativní rozhodnutí, odjeli do České republiky. Po neúspěchu v České republice se vrátili do Německa, odkud ale byli nuceni v říjnu 2018 odletět zpět do Arménie. Tam stěžovatelka a) zůstala se svým synem až do opětovného odjezdu do České republiky. K náboženským potížím uvedla, že v roce 2015 konvertovali ke křesťanství a od té doby byli slovně napadáni a pronásledováni. Byli nuceni k tomu, aby zrušili svou konverzi ke křesťanství. Osobně lidi, kteří je takto obtěžovali, žadatelka neznala, byli to ale Jezídové. Tito lidé k nim chodili asi jednou za měsíc, křičeli na ně, že nemají právo opustit jezídské náboženství, vyhrožovali jim odebráním dětí, a tím, že její manžel přijde o život. Uvedené věci se děly ve vesnici G., kde stěžovatelka a) s rodinou žila. Přestěhovat se nebylo možné, neboť Arménie je malá země a jejich problémy by neustaly. Rodina se jednou kvůli potížím obrátila na policii, bylo to v březnu 2016 ve městě M. Bylo jim ale řečeno, že jde o náboženskou záležitost, kterou musejí vyřídit sami. Asi týden poté se musela stěžovatelka a) z důvodu dalšího napadení dostavit do nemocnice. Dostala totiž ránu do hlavy. Událost byla ohlášena na policii, opět jim ale bylo řečeno, že si to musejí vyřešit sami. Na postup policie si nestěžovala, neví, zda to mohla učinit. Jelikož žili stále ve strachu, rozhodli se nakonec Arménii opustit, při vycestování žádné potíže neměli. Na dotaz správního orgánu, proč nyní do České republiky přicestovala jen s jedním synem, proč se jejich rodina rozdělila, sdělila, že v roce 2018 se do Arménie vrátila celá rodina. Jezídové se ale o jejich návratu dozvěděli, proto se manžel se starším synem rozhodli odjet. Stěžovatelka a) o nich nejdříve nevěděla, po nějaké době se ozvali, že jsou v České republice, kde žádají o azyl. Sama neví, proč ji manžel s druhým synem nevzal s sebou. Život v Arménii byl pro ni v období let 2018–2022 těžký. Nejdříve žila se synem na vesnici, kde ale za nimi začali opět chodit neznámí lidé a vyhrožovali jim. Ptali se, kde je manžel a starší syn, vulgárně jim nadávali. Proto žila střídavě na vesnici a v J. u známé. V J. jim nikdo osobně nevyhrožoval, výhružky dle ní probíhaly telefonicky. O pomoc se nikam neobracela, protože když se o pomoc obraceli dříve, žádná jim nebyla poskytnuta. Dále byla dotázána na současné místo pobytu jejího manžela. Uvedla, že naposledy s ním mluvila v srpnu, neví, kde se nachází. Se starším synem v kontaktu je. Vycestovat z Arménie jí pomohla známá, u které žila v J. Neví, co vše musela zařídit, nezjišťovala to. Při samotném opuštění země žadatelka žádné potíže neměla. Od odjezdu z Arménie už žádný kontakt s lidmi, kteří ji vyhrožovali, nemá, po odjezdu se jí už nikdo neozval. Proč výhružné telefonáty přestaly, si neumí vysvětlit. Následně byla žadatelka dotazována na své náboženské vyznání. Uvedla, že před konverzí ke křesťanství jezídskou víru nijak nepraktikovala. Pokud jde o křesťanství, modlí se k Bohu, a když byla v J., chodila se známou do kostela. Kostel dříve navštěvovala i v jejich vesnici G. [3] Stěžovatelé v žalobě namítali nesprávnou aplikaci § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Stěžovatelka a) tvrdila, že byla praktikující křesťankou, která v Arménii čelila diskriminaci a pronásledování ze strany příslušníků jezídské komunity. V místě bydliště stěžovatelů byly narušovány křesťanské bohoslužby a věřící byli zastrašováni. Žalovaný tvrzené obtíže stěžovatelů bagatelizoval a nepřihlédl k tomu, že i dostupné zprávy lidskoprávních organizací potvrzují, že menšinoví křesťané v Arménii často čelí diskriminaci a násilí. Žalovaný tak nevyhověl závazným pokynům krajského soudu, které vyslovil v předchozím zrušujícím rozsudku. V doplnění žaloby ze dne 20. 5. 2025 stěžovatelé prostřednictvím ustanovené zástupkyně poukázali na to, že žalovaný se nevypořádal s informacemi ve správním spise, které přímo podporují tvrzení stěžovatelů o možném pronásledování ze strany členů jezídské komunity. Arménský stát je nedostatečně efektivní při řešení problémů jednotlivců. Je dokumentováno, že problémy konkrétních příslušníků jezídské komunity existují a jsou důsledkem nedostatečně efektivního fungování arménského státu, příp. tradic a situace uvnitř jezídské komunity. Nejedná se sice o systematické pronásledování, ale o jednotlivé případy diskriminace, verbální či společenské útoky a znevýhodnění v některých oblastech. [4] Krajský soud v rámci ústního projednání věci provedl důkazy navržené stěžovateli  zahraničními internetovými články. Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný dostál jeho závazným pokynům a zajistil důvěryhodné, vyvážené, ověřené, transparentní a aktuální zprávy o zemi původu, které se týkají otázek, které jsou v projednávané věci důležité pro posouzení. Žalovaný zajistil zprávy, které se týkaly zejména situace jezídské menšiny v zemi původu stěžovatelů. Opatřil stejně tak i zprávy o možnosti občanů Arménie – včetně Jezídů – obracet se na bezpečností složky, jakož i zprávy o možnosti využití kontrolních mechanismů v případě jejich nečinnosti nebo nezákonného postupu. Krajský soud dospěl k závěru, že ve světle zpráv o zemi původu se jeví, že šlo o incidenty ojedinělé. Pronásledování jezídských konvertitů v Arménii – slovy Zastupitelského úřadu v Jerevanu (zpráva „Arménie. Situace jezídské komunity“ ze dne 15. 11. 2024) – nebylo opřeno o fakta a neodpovídalo realitě v Arménii. Zastupitelskému úřadu nebyl znám žádný případ pronásledování, napadení či dokonce zabití jezídského konvertity. Obecně případná konverze etnického Jezída k jinému náboženství není důvodem, proč by měl mít takový člověk strach o svůj život, zdraví nebo o svá práva. Dále krajský soud dospěl k závěru, že i když se arménská policie potýká s neefektivitou, tak stále je zde pomoc dostupná, přičemž existuje možnost obrátit se na Oddělení vnitřní bezpečnosti, případně na prokuraturu, eventuálně na veřejného ochránce práv. Závěry o nenaplnění důvodů pro udělení mezinárodní ochrany nevyvrátilo ani dokazování provedené před soudem, jelikož články byly nepřiléhavé na aktuální situaci stěžovatelů a nijak nepotvrzovaly jejich tvrzení, že jezídští konvertité jsou pronásledováni a země původu není schopna jim poskytnout efektivní ochranu před tímto pronásledováním. [5] Krajský soud uzavřel, že Arménie je na seznamu bezpečných zemí původu. I v takovém případě ale platí, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany, který pochází z bezpečné země původu, může zejména při pohovoru prokázat, že v jeho konkrétním případě zemi původu za bezpečnou považovat nelze (srov. bod 42 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany). Stěžovatelům v projednávané věci se však domněnku bezpečnosti země původu vyvrátit nepodařilo. [6] V kasační stížnosti stěžovatelé namítají kasa