6 As 55/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 55/2025- 33 - text  6 As 55/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Václava Štencla a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci navrhovatele: Mgr. L. L., proti odpůrci: Správa Národního parku Šumava, sídlem 1. máje 260, Vimperk, zastoupenému JUDr. Milošem Tuháčkem, advokátem, sídlem Převrátilská 330, Tábor, týkající se incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 15. 6. 2020, zn. SZ NPS 03176/2020/10NPS 05881/2020, o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 3. 2025, č. j. 51 A 2/202541, takto: I. Kasační stížnost navrhovatele se zamítá. II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Odpůrce rozhodnutím ze dne 21. 10. 2024, zn. SZ NPS 08091/2024/8NPS 10999/2024, uznal navrhovatele vinným z přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a uložil mu za jeho spáchání pokutu ve výši 5 000 Kč. Tento přestupek spočíval v tom, že navrhovatel úmyslně nedodržel podmínky pro splouvání řeky Vltavy v úsecích Lenora – Soumarský Most a Soumarský Most – most u Pěkné v Národním parku Šumava, neboť řeku splouval na nafukovacím paddleboardu v rozporu s § 16 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny a s opatřením obecné povahy označeným v záhlaví. Ministerstvo životního prostředí následně na základě odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 18. 11. 2024, č. j. MZP/2024/210/3947, upravilo znění výroku rozhodnutí o přestupku a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí navrhovatel brojil žalobou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, s níž spojil incidenční návrh na přezkum v záhlaví označeného opatření obecné povahy. Krajský soud tento návrh v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [2] Krajský soud vyšel z toho, že zákaz splouvání vodních toků plyne přímo ze zákona a napadené opatření obecné povahy stanovuje výjimky z tohoto zákazu. Dospěl k závěru, že napadené opatření obecné povahy sice v rámci odůvodnění pouze přejímá výsledky zjišťovacího řízení EIA, avšak s ohledem na absenci námitek a připomínek v průběhu jeho pořizování je takové odůvodnění dostatečné. Ze závěru zjišťovacího řízení totiž vyplývá, že byla zjištěna jediná možná varianta splouvání, u které nebyl prokázán významný negativní vliv na životní prostředí, a to na kajacích a kánoích. Podoba této varianty byla dána potřebou regulace, nikdo splouvání na jiných druzích plavidel nepožadoval, proto nebylo nutné explicitně vysvětlovat, proč určitý druh plavidla nelze povolit. K námitce diskriminačního charakteru přijaté úpravy krajský soud konstatoval, že se jedná o otázku proporcionality přijatého řešení, kterou se krajský soud nemohl zabývat, neboť odpůrce v rámci procesu pořizování opatření obecné povahy nepodal námitky. II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce [3] Navrhovatel (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž namítá jeho nezákonnost a nepřezkoumatelnost. Napadené opatření obecné povahy není odůvodněno v části, v níž vymezuje druhy plavidel vyňatých z plošného zákazu. Důvody pro vyloučení (nezahrnutí) paddleboardů nejsou seznatelné ani dedukcí. Snížení nároků na odůvodnění v případě nepodání námitek nelze aplikovat při posuzování esenciálních náležitostí odůvodnění. Není zde ani náznak úvahy, proč povolená plavidla nejsou definována např. jako „maximálně dvojmístná plavidla s plochým kýlem poháněná pádlem“. Povolení kánoí a kajaků, při současném opomenutí paddleboardů, je libovůlí, protože nemá oporu v přístupných materiálech, a tedy v oficiálním odůvodnění. [4] Odpůrce ve svém vyjádření uvádí, že na napadeném rozsudku nic nepřezkoumatelného neshledává. Krajský soud dostatečně vysvětlil, že prostor ke svým námitkám měl stěžovatel v procesu přijímání opatření obecné povahy. Neudělení výjimky pro paddleboardy má oporu ve výsledku procesu EIA. Odpůrce proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [6] Stěžovatel v obecné rovině namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku s tím, že má spočívat v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů. V rámci konkrétních námitek však již neuvádí, jaký konkrétní závěr krajského soudu je nesrozumitelný nebo nedostatečně zdůvodněný. Naopak se závěry a úvahami krajského soudu věcně polemizuje. Jak přitom Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou znemožňující jeho věcný přezkum (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016  24, nebo ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017  35). Takovou objektivní překážku Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci neshledal. [7] Stěžovatel věcně zpochybňuje závěr krajského soudu, že napadené opatření obecné povahy bylo dostatečně odůvodněno. [8] Jedním ze základních východisek tohoto závěru krajského soudu byla jeho úvaha, že jakékoliv splouvání vodních toků a provozování jakéhokoliv vodního sportu je přímo zákonodárcem v národním parku na základě § 16 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny zakázáno. Krajský soud dále zdůvodnil, že zákonodárce zároveň stanovil, že určíli tak orgán ochrany přírody a krajiny, je možno ve vymezeném území takovouto aktivitu připustit, s čímž z povahy věci souvisí i vymezení podoby takové aktivity např. co do druhu užitého plavidla. Tento výklad § 16 odst. 2 písm. n) zákon o ochraně přírody a krajiny stěžovatel nezpochybňuje. Stejně tak nezpochybňuje ani navazující úvahu krajského soudu, že napadené opatření obecné povahy tudíž nezasahuje do již existujícího práva stěžovatele splouvat řeku v národním parku na paddleboardu, nýbrž oproti zákonnému zákazu povoluje užití vybraných druhů plavidel. [9] Uvedená východiska a dílčí závěry byly přitom pro navazující úvahy krajského soudu zásadní. Neníli totiž předmětem napadeného opatření obecné povahy zákaz určitých činností na území národního parku, nýbrž povolení výjimky pro vybrané činnosti (zde splouvání řeky na konkrétních typech plavidel), pak bylo v obecné rovině nutné odůvodnit právě onu výjimku, nikoliv absenci výjimek dalších, nevyvstalali v průběhu procesu přijímání opatření obecné povahy potřeba tyto další výjimky řešit. Ta nevyvstala mimo jiné proto, že v procesu přijímání opatření obecné povahy nebyly uplatněny žádné námitky ani připomínky. Za této situace platí, že sama obecnost odůvodnění nemůže být při předcházející procesní pasivitě navrhovatele důvodem pro zrušení opatření obecné povahy. To neplatí pouze v případě, že odůvodnění o záměrech zpracovatele nedává jasnou představu ani v nejobecnější rovině, a fakticky tak zcela chybí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 3 As 220/2023  91). Obdobně se vyjadřují krajským soudem uváděné rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2014, č. j. 7 As 186/2014  49, ze dne 2. 8. 2018, č. j. 10 As 33/2018  39, a ze dne 17. 12. 2024, č. j. 9 As 119/2023  50. [10] Podle stěžovatele krajským soudem citovaná judikatura nemůže dopadat na esenciální náležitosti odůvodnění. Nejvyšší správní soud ovšem nemá za to, že by taková kategorie náležitostí odůvodnění existovala. Samo odůvodnění jako takové představuje esenciální náležitost opatření obecné povahy. O esenciálních náležitostech odůvodnění však již hovořit nelze. Pro účely soudního přezkumu je podstatné spíše to, zda je zdůvodněno vše, co s ohledem na konkrétní okolnosti případu zdůvodněno být má. Pro podrobnost odůvodnění neplatí žádná zobecňující pravidla a spíše než o esenciálních náležitostech odůvodnění lze hovořit o jakémsi minimálním standardu odůvodnění, který může být v určitých situacích postačující a kterým je právě shora uvedenou judikaturou zmiňovaný požadavek na to, aby byla z odůvodnění alespoň v nejobecnější rovině patrná představa o záměrech odpůrce. [11] Provozování vodních sportů a možnost splouvání vodních toků na území Národního parku Šumava jsou v napadeném opatření obecné povahy upraveny v čl. 5 a přílohách č. 2 a 3. Pro projednávanou věc je přitom rozhodná regulace splouvání Teplé Vltavy a Vltavy v úsecích Lenora – Soumarský Most (upraven v příloze č. 2) a Soumarský Most – most u Pěkné (upraven v příloze č. 3). Pro oba úseky platí, že je lze splouvat pouze v kajacích a kánoích, pro druhý úsek pak platí omezení počtu plavidel s tím, že je nutno plavidla předem registrovat. Ve vztahu k prvnímu z úseků odpůrce odůvodnil regulaci odkazem na stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny zn. SZ NPS 01369/2010