6 Azs 91/2025 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 91/2025- 28 - text  6 Azs 91/2025 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: N. A. N., zastoupeného Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 12. 2024, č. j. OAM-1692/ BABA07BA06Z2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 2025, č. j. 17 A 1/202552, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 5. 2025, č. j. 17 A 1/202552, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dne 11. 12. 2024 byla kontrolována žalobcova totožnost a bylo zjištěno, že nedisponuje žádným platným povolením k pobytu a že se nachází v Schengenském informačním systému (SIS) s platností do 4. 10. 2029; zadávajícím státem je Maďarsko. Vzniklo tak podezření, že se žalobce na území České republiky nachází neoprávněně. [2] Rozhodnutím Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze dne 12. 12. 2024 byl žalobce zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem vycestování. [3] Dne 17. 12. 2024 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany, v níž neuvedl žádné důvody jejího podání. [4] Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 12. 2024 byl žalobce zajištěn dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; doba zajištění byla stanovena do 5. 4. 2025. Žalovaný měl za prokázané, že existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, případně je pozdržet. Žalovaný měl rovněž z postupu žalobce za prokázané, že jeho propuštěním ze zajištění by byl ohrožen průběh správního řízení ve věci mezinárodní ochrany a nelze rozumně předpokládat, že by žalobce své jednání změnil a respektoval by zvláštní opatření dle zákona o azylu, které by mu žalovaný uložil. [5] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž namítal, že nebyly splněny podmínky pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť s ním není vedeno žádné řízení o vyhoštění, vydání nebo předání, kterému by se mohl žádostí o mezinárodní ochranu vyhnout nebo je pozdržet. Žalobce dále namítal, že žádné zákonné důvody nebrání tomu, aby vůči němu bylo využito zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu. Tato opatření přitom mají přednost před omezením osobní svobody zajištěním podle § 46a zákona o azylu, které představuje nejkrajnější prostředek zasahující do základních práv žalobce. [6] Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 17 A 1/202519, shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudek krajského soudu č. j. 17 A 1/202519 zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [7] Nejvyšší správní soud totiž shledal, že z rozsudku krajského soudu není zřejmé, zda přesvědčení krajského soudu o naplnění předpokladu hrozícího vyhoštění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu plyne ze skutečnosti, že vyhoštění je v budoucnu možné v závislosti na chování stěžovatele ve vztahu k povinnosti opustit území, či zda podmínku hrozícího vyhoštění spojuje s rozhodnutím o navrácení s platností do 4. 10. 2029 zadaného do Schengenského informačního systému maďarskými orgány. Rozsudek krajského soudu tak nebylo možné věcně přezkoumat. [8] V nyní napadeném rozsudku krajský soud znovu konstatoval, že žalovaný postupoval v souladu s § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, a žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výrok III). II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [9] Proti výrokům I a II rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž odkázal na důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel rekapituloval obsah žaloby a namítal, že krajský soud nevypořádal námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Soud nevysvětlil, proč úvahy chybějící v rozhodnutí žalovaného nahradil vlastními úvahami, a nevysvětlil, proč hrozbu vyhoštění odůvodňuje jinými okolnostmi než žalovaný ve vyjádření k žalobě. [11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. [12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že smyslem kasační stížnosti není poukazování na nesoulad závěrů soudu a vyjádření žalovaného. Dle žalovaného krajský soud své úvahy a závěry vysvětlil. Žalovaný se namítaného pochybení nedopustil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [14] Vzhledem k tomu, že jde o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, Nejvyšší správní soud se ve smyslu § 104a s. ř. s. nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, byla by kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. odmítnuta jako nepřijatelná. [15] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, učinil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. Znaky tohoto pojmu jsou naplněny v případě „rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu“. Podle uvedeného usnesení je kasační stížnost přijatelná v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením krajského soudu může být i nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. Stěžovatel pochybení podřaditelná pod uvedené typové případy namítá a tato pochybení nelze à priori vyloučit. Kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud shledal přijatelnou. [16] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [17] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu. [18] Zřetelný je závěr krajského soudu, že byly splněny podmínky pro zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Ani z tohoto rozsudku však není jasné, jak krajský soud posoudil podmínku hrozícího vyhoštění ve smyslu dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, resp. zda naplnění této podmínky spojuje s rozhodnutím o navrácení s platností do 4. 10. 2029 zadaného do Schengenského informačního systému maďarskými orgány, nebo s možností budoucího rozhodnutí o vyhoštění. [19] Krajský soud shrnul, že žalobce na území členských států Schengenského prostoru včetně České republiky pobýval, aniž by požádal o mezinárodní ochranu. Pobýval mj. v Rakousku a Maďarsku rovněž bez podání žádosti o mezinárodní ochranu. „V důsledku toho mu bylo v Maďarsku vydáno rozhodnutí o navrácení s platností do 4. 10. 2029. Toto rozhodnutí je zaznamenáno v Schengenském informačním systému.“ K legalizaci svého pobytu žalobce neučinil žádný krok, dokud nebyl zajištěn, přitom neuvedl nic, co by mu v dřívějším podání žádosti bránilo. „U žalobce je zřejmé, že zde existuje již rozhodnutí o navrácení, které je zadáno do evidence SIS, tudíž nelze nahlížet na žalobce jako na osoby, jejichž jediným prohřeškem je pouze samotný pobyt bez platného pobytového oprávnění…“ Je zřejmé, že „žalobce nerespektoval nejen právní řád ČR, když pobýval na území Schengenského prostoru v rozporu s rozhodnutím o navrácení, cestoval bez jakéhokoli povolení mezi jednotlivými zeměmi EU, současně ani nemá žádnou doručovací adresu v Evropě, a pokud nyní bydlel se svým bratrem, ohledně této adresy se ani nezajímal a nevěděl o tom, kdo je pronajímatelem bytu, v němž bydlí. Tímto svým jednáním se žalobce vystavil hrozbě, že může být vyhoštěn, tudíž byly splněny podmínky pro jeho zajištění podle § 46 odst. 1 písm. e) zákona o azylu [správně § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, pozn. NSS] z důvodu hrozícího vyhoštění.“ (bod 14 rozsudku krajs