7 Azs 184/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 184/2024- 36 - text  7 Azs 184/2024 - 38 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudce Faisala Husseiniho a soudkyně Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: G. E., zastoupen Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, , za účasti osoby zúčastněné na řízení: K. E., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 175 A 9/202442, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení Odůvodnění: I. [1] Žalobce, státní příslušník Ruská federace, podal dne 21. 3. 2022 žádost o prodloužení doby platnosti pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87o odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobce je manželem K. E., která je státní občankou Polska a na území České republiky má povolen přechodný pobyt. Danou žádost zamítl žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím, neboť dospěl k závěru, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Žalobce se totiž podle informací centrály SIRENE Francie dopustil několika trestných činů (opakovaně krádež, podvod, urážka veřejného činitele) a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 18 měsíců a zákazu vstupu na území Francie po dobu 5 let. Dále se žalovaný pozastavil nad skutečností, že žalobce nemá uzavřen pracovní poměr a nedisponuje živnostenským oprávněním, nemá tedy legální doložitelné příjmy k obživě, ze kterých by prováděl řádné zákonem stanovené odvody a daně. [2] Proti rozhodnutí ministerstva podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud se ztotožnil se závěry ministerstva a nyní napadeným rozsudkem žalobu zamítl. II. [3] Rozsudek krajského soudu žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že skutečně v minulosti byl francouzskými soudy opakovaně odsouzen za trestné činy, za které mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců a trest vyhoštění z území Francie na dobu 5 let; z výkonu trestu byl propuštěn dne 18. 2. 2021. Stěžovatel připouští, že tuto trestnou činnost lze označit za narušení veřejného pořádku, nicméně zdůrazňuje, že byla spáchána mimo území České republiky a v současnosti není aktuální a již není dáno důvodné nebezpečí pro veřejný pořádek. Stěžovatel zdůraznil, že z dikce § 87p odst. 2 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že musí jít o závažné protiprávní jednání aktuální, ke kterému v současnosti dochází v období rozhodování v pobytové věci či k němu došlo ve vztahu k tomuto období bezprostředně. Stěžovatel žije se svojí manželkou v České republice, od svého propuštění se ničeho nedopustil a spáchaná trestná činnost nebyla zvlášť závažná, byť byla páchána opakovaně, a „jeho jednání bylo spíše excesem z jinak řádného života“. Rozhodnutí žalovaného proto považuje za nepřiměřeně zasahující do jeho práva na soukromý a rodinný život a v tomto smyslu odkazuje na čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Žalovaný individuálně neposuzoval chování stěžovatele, nýbrž postupoval v rámci nepřípustné generální prevence. [4] Dále stěžovatel uvedl, že z žádného provedeného důkazu nevyplývá nic o tom, že by na území ČR jakkoli porušoval zákon, a to ani před svým odsouzením ve Francii, ani poté. Sám žalovaný přitom ve svém rozhodnutí konstatuje, že důsledky protiprávního jednání stěžovatele nadále přetrvávají, byť v menší míře i po vykonání jeho trestu, kdy tak připouští oslabení následků v běhu času. Navíc je žalovaný toho názoru, že s ohledem na stěžovatelův zdroj obživy po návratu do ČR je zřejmé, že stěžovatel narušuje veřejný pořádek i nadále. Takovéto zdůvodnění závěrů žalovaného, které jej vedou k vydání zamítavého rozhodnutí však nemůže obstát v testu zákonnosti, neboť jde o zcela nepodložené tvrzení postavené na domněnkách správního orgánu, nikoli na důkazech v řízení provedených. V daném kontextu tak žalovaný ale i soud v napadeném rozsudku zcela popírá princip presumpce neviny. [5] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel v nevypořádání námitky spočívající v tom, že stěžovateli po návratu do Ruska nebude umožněn vstup na území EU, a protože jeho manželka bude žít i nadále v České republice, budou manželé od sebe fyzicky odloučeni. [6] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný a toto jeho vyjádření bylo zasláno na vědomí stěžovateli, který na ně již ale nereagoval. III. [7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech, o nichž rozhodoval před krajským soudem specializovaný samosoudce, je její přijatelnost. Kasační stížnost je dle § 104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje. [8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon. Důvodům přijatelnosti kasační stížnosti se stěžovatel v kasační stížnosti vůbec nevěnoval, ačkoliv je primárně na samotném stěžovateli (resp. jeho zástupci), aby soudu poskytl přesvědčivou argumentaci právě k otázce přijatelnosti kasační stížnosti. Tedy aby uvedl racionální důvody, pro které návrh přesahuje jeho vlastní zájmy. V posuzované věci tak ale stěžovatel nečiní a samostatnou argumentaci přímo se týkající přijatelnosti kasační stížnosti ani nenabízí. [9] Nejvyšší správní soud se proto zabýval nejprve námitkou údajné nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu. Bylali by totiž tato námitka důvodná, mohlo by se jednat o důvod přijatelnosti – zásadní procesní pochybení krajského soudu. [10] V nyní posuzované věci spatřuje stěžovatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v nevypořádání námitky spočívající v tom, že stěžovateli po návratu do Ruska nebude umožněn vstup na území EU, a protože jeho manželka bude žít i nadále v České republice, budou manželé od sebe fyzicky odloučeni. Jak se však podává z obsahu daného rozsudku, touto otázkou se krajský soud zabýval (zejména bod 46 odůvodnění). Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti pobytové karty může být obecně jen výjimečně nepřiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života cizince. Krajský soud se také konkrétně vyjádřil k námitce, že stěžovateli nebude umožněn vstup do EU, neboť uvedl, že „k argumentaci žalobce, že je tento zařazen v Schengenském informačním systému, pročež nebude žalobce moci přicestovat za manželkou do České republiky, soud uvádí, že dle zjištění žalovaného již žalobce nemá záznam v SIS, a proto jeho pobyt v Evropské unii je patrně v současné době vyloučen pouze ve Francii, kde bylo žalobci uloženo správní vyhoštění. Nic však nebrání žalobci, aby žil se svou manželkou například v Polsku, když manželka žalobce je Polka a má v Polsku dceru a rodiče. Soud s ohledem na výše uvedené neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.“ [11] K této námitce proto Nejvyšší správní soud uvádí, že se s ní krajský soud přezkoumatelným způsobem vypořádal a stěžovatel proto ve skutečnosti nesouhlasí (toliko) s odůvodněním rozsudku. To je však něco zcela jiného než tvrzená nepřezkoumatelnost. [12] Nejvyšší správní soud se dále zabýval případným naplněním ostatních důvodů přijatelnosti. [13] Stěžovatel nepředkládá žádná relevantní tvrzení o tom, že by v daném případě existovala dosud judikaturně neřešená otázka, že by došlo k judikaturnímu rozkolu, anebo že by bylo namístě učinit judikaturní odklon. Jak se totiž podává ze shora uvedeného, podstata stížnostní argumentace spočívá v popisu konkrétních okolností případu stěžovatele s tím, že zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti pobytové karty představuje nepřiměřený zásah do jeho práv. Takto pojatá argumentace však nesměřuje k žádnému z důvodů přijatelnosti. [14] Nejvyšší správní soud dodává, že obdobnou argumentaci stěžovatel předestřel soudu již ve věci zamítnutí jeho žádosti o trvalý pobyt (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2024, č. j. 10 Azs 169/2024  38), a ani v nyní posuzovaném případě nemá soud důvod se od předchozího rozhodnutí odchýlit. [15] Nejvyšší správní soud žádné pochybení ze strany krajského soudu nezjistil. Právě naopak, krajsk