8 Afs 215/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 215/2024- 74 - text  8 Afs 215/2024-81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Petra Mikeše ve věci žalobce: Moravskoslezský kraj, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2023, čj. MMR-33135/2023-26, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2024, čj. 11 A 126/2023-53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval výkladem § 4b zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, zejména pojmem osoba ovládaná veřejným funkcionářem. Spornou byla především otázka, nakolik jsou závěry dosavadní judikatury týkající se § 4c zákona o střetu zájmů, vyslovené ve skutkově podobných případech obchodních společností spadajících do skupiny AGROFERT, přenositelné rovněž na situace, na které dopadá § 4b téhož zákona týkající se zadávání veřejných zakázek. Zatímco § 4c zákona o střetu zájmů zakazuje poskytnout dotaci osobám vlastněným nebo ovládaným veřejným funkcionářem, § 4b téhož zákona stanoví, že tyto osoby se nesmí účastnit zadávacího řízení a zadavatelé jim nesmějí zadat zakázku malého rozsahu. [2] Žalovaný poskytl žalobci v roce 2017 dotaci na projekt „Budova dílen pro obor Opravář zemědělských strojů ve Střední odborné škole Bruntál“ (dále jen „projekt“). V rámci projektu žalobce provedl výběrové řízení na veřejnou zakázku malého rozsahu, probíhající mimo režim zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Předmětem veřejné zakázky bylo dodání traktoru a vlečky pro výcvik autoškoly. Na základě výsledků tohoto výběrového řízení žalobce dne 21. 8. 2018 uzavřel se společností NAVOS FARM TECHNIC s. r. o. (dále jen „dodavatel“) kupní smlouvu o dodávce traktoru ve výši 1 703 075 Kč vč. DPH. [3] Po ukončení projektu žalovaný informoval žalobce o identifikaci nezpůsobilých výdajů v celkové výši 489 664,60 Kč, resp. o tom, že mu nebude proplacena část dotace ve výši 440 698,14 Kč. Žalobce měl porušit § 4b zákona o střetu zájmů. Vybraný dodavatel je součástí skupiny AGROFERT, nepřímo ovládané v době zadání i splnění zakázky veřejným funkcionářem Ing. Andrejem Babišem, a to prostřednictvím jeho svěřenských fondů. [4] Proti výsledku administrativního ověření podal žalobce námitky. Ministr pro místní rozvoj nicméně napadeným rozhodnutím opatření poskytovatele dotace jako oprávněné potvrdil. [5] Městský soud v Praze žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že § 4b zákona o střetu zájmů dopadá i na případ, kdy veřejný funkcionář prostřednictvím svěřenského fondu (nepřímo) vykonává rozhodující vliv na obchodní korporaci (ovládanou osobu), která sama vlastní podíl představující 25 % účasti v obchodní společnosti, jež má být účastna zadávacího řízení. Právě o takový případ se v projednávané věci jednalo. Akcionářem mateřské společnosti dodavatele (společnosti NAVOS, a. s.), byla společnost AGROFERT, jejíž kmenové akcie byly vloženy Ing. Andrejem Babišem do svěřenských fondů AB private trust I a AB private trust II. Ten byl dosud jediný akcionář AGROFERT a. s., nyní ve svěřenských fondech zakladatel a obmyšlený. [6] Za podstatné městský soud považoval, že žalobce nevyhodnotil, že veřejný funkcionář (zakladatel a obmyšlený) svěřenský fond využívá jako prostředek k ovládání korporace, která ve vybraném dodavateli vlastní podíl. Zkoumání naplnění podmínek § 4b zákona o střetu zájmů je totiž výlučně v kompetenci (a na odpovědnosti) zadavatelů. Nelze se spolehnout pouze na formální ověření z veřejné evidence, ale je třeba materiálně zkoumat znaky ovládání. Žalobce se nicméně zabýval pouze přímou majetkovou účastí veřejného funkcionáře a bez dalšího se spolehnul na čestné prohlášení dodavatele. Rezignoval tak na zkoumání jiného angažmá, konkrétně přítomnost rozhodujícího vlivu prostřednictvím svěřenského fondu, do kterého byla majetková účast k obchodní společnosti vložena. Městský soud v tomto směru uvedl, že žalobce mohl využít například institut přizvání odborníka podle § 42 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Městský soud současně nesouhlasil s žalobcem, že by porušil zákon, pokud by dodavatele vyloučil z výběrového řízení. Takový postup umožňuje i metodický pokyn pro oblast zadávání veřejných zakázek v programovém období 2014-2020. [7] Městský soud rovněž zdůraznil, že již v době zadávacího řízení byl v § 4 odst. 4 písm. c) zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, skutečný majitel u svěřenských fondů definován jako osoba, která je v postavení zakladatele, svěřenského správce nebo obmyšleného. Toto ustanovení tak bylo podle městského soudu pro žalobce návodem, aby se materiálně zabýval vykonáváním vlivu veřejného funkcionáře prostřednictvím svěřenského fondu. To platí tím spíše, pokud žalobce věděl o probíhající debatě, že Ing. Andrej Babiš stále vykonává svůj vliv ve společnosti AGROFERT. Ze správního spisu přitom nevyplývá, že by se žalobce dožadoval informací o svěřenském fondu. [8] Městský soud neshledal důvodné ani zbylé námitky. Ochrany legitimního očekávání se žalobce nemůže dovolávat ve chvíli, kdy nárokované výdaje byly vyhodnoceny jako nezpůsobilé z důvodu jeho nezákonného postupu. Žalobce nebyl ze strany správních orgánů ujištěn, že mu dotace bude proplacena; naopak byl výslovně upozorněn, že kontrola se netýká způsobilosti výdajů. Nedošlo ani ke krácení dotace na základě skutečností, které nastaly až po uzavření smlouvy. Skutkový stav ani právní úprava se nezměnily. Žalovaný dostál své povinnosti odůvodnit své rozhodnutí konkrétním a prokázaným porušením právních předpisů. Městský soud nepovažoval za excesivní ani fakt, že žalovaný podpůrně vyšel z prováděcího rozhodnutí, které bylo vydáno později na základě auditních zjištění, jež popisují skutkový stav k době, kdy byla uzavřena kupní smlouva s dodavatelem. Závěr auditu Evropské komise o vztahu ovládání podle § 4c zákona o střetu zájmů lze podle městského soudu aplikovat rovněž na hypotézu střetu zájmů uvedenou v § 4b téhož zákona, která je rozhodná v projednávané věci. Městský soud uznal, že s ohledem na povinnosti České republiky při vynakládání prostředků ze strukturálních fondů jsou závěry unijního orgánu pro žalovaného v konečném důsledku určující. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného II. A. Důvody kasační stížnosti [9] Rozsudek městského soudu napadá žalobce (stěžovatel) v celém rozsahu kasační stížností. Samotná kasační stížnost na celkem na 15 stranách obsahuje celou řadu námitek, které Nejvyšší správní soud pro přehlednost řadí do následujících okruhů. [10] Za prvé, stěžovatel namítá, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Městský soud nedostatečně odůvodnil závěr o porušení § 4b zákona o střetu zájmů a nevypořádal námitky týkající se nedostatečného odůvodnění napadeného (správního) rozhodnutí. Závěry městského soudu ohledně významu prováděcího rozhodnutí vydaného na základě auditních zjištění jsou podle stěžovatele navíc vnitřně rozporné. Žalovaný se nevypořádal ani s odůvodněním, zda je vůbec možné postavit rozhodnutí na auditních závěrech Evropské komise. Stejně tak nijak nehodnotil, k jakému okamžiku se splnění podmínky absence střetu zájmů posuzuje. Za nedostatečně odůvodněný považuje stěžovatel i závěr městského soudu o spojitosti mezi § 4b a § 4c zákona o střetu zájmů. Z obdobných důvodů je poté dle názoru stěžovatele nepřezkoumatelné také napadené rozhodnutí žalovaného. [11] V druhém okruhu kasační stížnosti stěžovatel namítá, že neporušil § 4b zákona o střetu zájmů. Považuje za klíčové, že z veřejných registrů prověřil vlastnickou strukturu dodavatele a ten mu odevzdal čestné prohlášení, podle kterého není ve střetu zájmů. Takový postup je podle stěžovatele standardní a dostatečný. Nesouhlasí proto s městským soudem, že se měl zabývat otázkou, zda Ing. Andrej Babiš neovládá dodavatele alespoň nepřímo, prostřednictvím svěřenského fondu. Přitom argumentuje úpravou svěřenských fondů, nejasným a sporným výkladem pojmu „ovládání“ a nepřiměřeností požadavku městského soudu. [12] Stěžovatel především zpochybňuje výklad pojmu „ovládání“ provedený městským soudem, který je podle jeho názoru nepřípustně extenzivní a zasahuje do práv veřejných funkcionářů. Podstata jeho kasační argumentace spočívá v námitce, že svěřenské fondy nejsou vlastněny ani ovládány žádnou osobou. Byť si byl stěžovatel vědom, že Ing. Andrej Babiš je zakladatelem a obmyšleným z obou svěřenských fondů, měl s ohledem na konstrukci právní úpravy za to, že tato skutečnost neprokazuje, že by společnosti jakýmkoli způsobem ovládal. Jedná se totiž o situaci, kterou občanský zákoník aprobuje. Stěžovatel se v tomto směru dovolává smyslu právní úpravy svěřenských