8 As 46/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 46/2024- 70 - text  8 As 46/2024-74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: JUDr. M. H., LL.M., MBA, zastoupený JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem se sídlem Skrétova 1011/48, Plzeň, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 25. 7. 2019, čj. 135/2019NBÚ/07-OP, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, čj. 5 A 121/2019141, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím z 11. 4. 2019 žalovaný rozhodl podle § 121 odst. 2 ve spojení s § 81 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o utajovaných informacích“), tak, že doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby se žalobci nevydává, protože žalobce nesplňuje podmínku spolehlivosti podle § 81 odst. 1 písm. e) zákona o utajovaných informacích. Rozklad proti tomuto rozhodnutí zamítl ředitel žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím a napadené rozhodnutí potvrdil. O doklad bezpečnostní způsobilosti usiluje žalobce proto, neboť má úmysl se stát insolvenčním správcem pro specifický typ úpadců (§ 2a ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, dále „zvláštní insolvenční správce“). Proti tomuto rozhodnutí o rozkladu podal žalobce žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl svým rozsudkem z 6. 4. 2022, čj. 5 A 121/2019-93. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl svým rozsudkem z 2. 8. 2023, čj. 8 As 117/2022-44, tak, že tehdy napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě tehdejší kasační argumentace zdejší soud shledal, že městský soud měl vyhovět žádostem žalobce o odročení jednání. V novém řízení zamítl městský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem. [2] Městský soud úvodem připomněl specifika bezpečnostního řízení a jeho soudního přezkumu, která vyplývají z judikatury. Dále městský soud konstatoval, že po úplném prostudování správního spisu (včetně jeho utajené části) souhlasí se žalovaným, který shledal žalobce nespolehlivým. Žalovaný dostatečně odůvodnil, v čem ze strany žalobce tkví ohrožení výkonu funkce zvláštního insolvenčního správce. Tato zjištění žalovaného přitom vyvolávají pochybnosti o tom, zda je žalobce schopen chránit citlivé informace a vyvarovat se jejich zneužití ve svůj majetkový prospěch. [3] Dále se městský soud zabýval pojmem tzv. citlivé činnosti. Žalovaný nemusel v nyní projednávané věci redefinovat tento pojem či citovat jeho definici, neboť ta je obsažena již v § 2a zákona o insolvenčních správcích ve spojení s § 84 odst. 5 zákona o utajovaných informacích. Ačkoliv ředitel žalovaného zvolil nešťastnou formulaci, že zvláštní insolvenční správce by měl „dbát o řádnou ochranu utajovaných informací“, tak městský soud dal žalobci zapravdu v tom, že výkon citlivé činnosti neznamená chránit utajované informace. Z kontextu napadeného rozhodnutí je však zřejmé, že ředitel žalovaného měl na mysli řádnou ochranu těch informací, s nimiž by se žalobce při výkonu této funkce seznámil. Žalovaný pečlivě zkoumal, do jaké míry mohou zjištěné negativní okolnosti ovlivnit žalobce ve výkonu citlivé činnosti, přičemž městský soud souhlasí s tím, že všechny tyto negativní okolnosti vypovídají o tom, jak nezodpovědně nakládá žalobce s majetkem třetích osob. [4] Žalovaný v případě žalobce shledal tyto negativní okolnosti: Jednak jde o jeho podnikání skrze společnost Realits Servis Corporation, s. r. o. (dále jen „společnost Realits“). Část této aktivity žalobce spočívala v půjčování peněz těm osobám, které nemohly náležitě zvážit svoji schopnost splácet. Těmto osobám pak, ve prospěch společnosti Realits, propadaly jejich nemovitosti. V tomto ohledu neprojevil žalobce žádnou sebereflexi. Další negativní okolnost spočívá v získání domu v S. (byť vlastnictví k ní nabyla družka žalobce) v rámci konkurzního řízení, neboť nemovitost do konkurzního řízení přihlásila společnost Realits. Pokud sám žalobce uvedl, že tuto nemovitost nechtěl koupit přímo on, jelikož ji do konkurzního řízení přihlásila sama žalobcova společnost, tak tím dle městského soudu žalobce přiznal, že jeho jednání bylo účelové. Žalobce takto usiloval o skrytí svého jména. Další negativní okolnost pak spočívá ve vyloučení žalobce pro pochybnosti o jeho podjatosti z insolvenčního řízení společnosti RADIO TAXI Karviná, s. r. o. (dále jen „společnost Radio“). Z funkce insolvenčního správce tehdy vyloučil žalobce Krajský soud v Ostravě. Žalovaný, dle městského soudu, správně přihlédl k tomu, že se žalobce nechal ustanovit insolvenčním správcem společnosti Radio, aniž by splnil svoji zákonnou povinnost a informoval příslušný soud o skutečnostech, které mohly vyvolat pochybnosti o jeho podjatosti. Za nestandardní okolnosti tehdy krajský soud shledal to, že bývalý zaměstnavatel žalobce byl právním zástupcem tehdejšího věřitele a také, že žalobce kontaktoval předchozí insolvenční správkyni s tím, že jí za případnou spolupráci nabídl polovinu své odměny. [5] Městský soud se dále, s ohledem na judikaturu, nezabýval těmi námitkami, které žalobce uplatnil pouhým odkazem na svůj rozklad. Městský soud dále vysvětlil, že žalovaný nesporoval kvality žalobce při výkonu jeho advokátní praxe, ale posuzoval negativní okolnosti. Posuzovaná správní rozhodnutí jsou, dle městského soudu, přezkoumatelná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Městský soud měl zrušit napadená správní rozhodnutí pro jejich nezákonnost, neboť obsah těchto rozhodnutí se míjí s obsahem bezpečnostního řízení. Městský soud také nesprávně posoudil otázku tzv. citlivé činnosti. Stěžovatel nesouhlasí s městským soudem v tom, že žalovaný nemusel definovat obsah tohoto pojmu. Obsah tohoto pojmu je naopak pro bezpečnostní řízení klíčový, přičemž žalovaný vůbec nehodnotil zjištěné negativní okolnosti ve vztahu k výkonu citlivé činnosti a do jaké míry by (ne)důvěryhodnost stěžovatele vedla k případnému zneužití jeho funkce zvláštního insolvenčního správce (tj. citlivé činnosti). Ředitel žalovaného v tomto ohledu uvedl, že má pochybnosti o tom, zda stěžovatel bude při výkonu citlivé činnosti „dbát o řádnou ochranu utajovaných informací.“ Městský soud se svým volným výkladem, dle kterého má stěžovatel dbát o řádnou ochranu citlivých informací, snaží chránit toto nezákonné odůvodnění. Kvůli tomuto odůvodnění však trpí celé napadené rozhodnutí zásadní vadou. Obsahem bezpečnostního řízení nebyla ochrana utajovaných informací, ale bezpečnostní způsobilost, která je řečena v jiné části zákona ochraně utajovaných informací. Ředitel žalovaného tedy volně přechází mezi jednotlivými řízeními podle zákona o utajovaných informacích. [7] Stěžovatel má za to, že rozhodnutí ředitele žalovaného se nezabývalo tím, z jakého důvodu nesplňuje stěžovatel podmínky spolehlivosti a jaké negativní okolnosti byly v jeho případě zjištěny. Městský soud tedy přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí. Za negativní okolnost se považuje chování, ovlivnitelnost či nedůvěryhodnost osoby, která může vést ke zneužití funkce zvláštního insolvenčního správce. Žalovaný nijak nespecifikoval, jaké konkrétní negativní okolnosti mohou vést k zneužití výkonu této funkce. Žalovaný shledal několik negativních okolností (podnikání v rámci společnosti Realits; koupě nemovitosti v Soběšovicích; funkce insolvenčního správce společnosti Radio), nicméně nespecifikoval, jak tyto aktivity stěžovatele mohou ovlivnit jeho výkon funkce zvláštního insolvenčního správce. [8] Co se týče jednání v rámci společnosti Realits, tak městský soud shledal, že tyto aktivity zpochybňují schopnost stěžovatele chránit utajované informace a nezneužít je ve svůj prospěch. Stěžovatel se nicméně v rámci své podnikatelské činnosti nesetkal s utajovanými informacemi a rovněž se nepředpokládá, že by se i jako zvláštní insolvenční správce setkával s utajovanými informacemi. Pro setkávání s utajovanými informacemi by stěžovatel musel mít příslušné oprávnění. Stěžovatel tedy nemůže zneužívat utajované informace, jestliže k nim nemá přístup. Co se týče koupi nemovitosti v S., tak městský soud ani žalovaný nevysvětlili, jak může jednání stěžovatele v konkurzním řízení vést ke zneužití funkce zvláštního insolvenčního správce. Městský soud rovněž dospěl k nesprávným závěrům ohledně vyloučení stěžovatele z insolvenčního řízení společnosti Radio. Ačkoliv Krajský soud v Ostravě tehdy shledal, že u stěžovatele jsou pochybnosti o jeho nepodjatosti, tak také konstatoval, že netvrdí, že by stěžovatel skutečně