8 As 64/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 64/2024- 54 - text  8 As 64/2024-58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobců: a) Svaz vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO, se sídlem Žižkova 93, Jihlava, zast. JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem Při Trati 1084/12, Praha 4, b) obec Vysoké Studnice, se sídlem Vysoké Studnice 122, Velký Beranov, zast. Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13. 9. 2021, čj. KUJI 76101/2021, a čj. KUJI 76104/2021, o kasační stížnosti žalobkyně b) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2024, čj. 30 A 136/2021-102, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmět sporu před Nejvyšším správním soudem v této věci tvoří v návaznosti na proběhlé sporné správní řízení (dle § 141 správního řádu) předně otázka, zda měl krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušit pro překročení návrhem vymezeného předmětu řízení, resp. zda bylo nutné rušit rozhodnutí jako celek. Vedle toho Nejvyšší správní soud navazuje na již existující judikaturu týkající se týchž účastníků a posouzení otázky přechodu práv a povinností na základě smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací. [2] Žalobkyně b) (dále „stěžovatelka“) vystoupila k 1. 1. 2025 ze žalobce a) (dále „žalobce“), který je svazkem obcí zabezpečujícím zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod. Do jeho hospodaření dříve stěžovatelka vložila svůj vodohospodářský majetek. Podle stěžovatelky jejím vystoupením ztratil žalobce právo s uvedeným majetkem hospodařit a od 1. 1. 2015 s ním nakládá bez právního důvodu. Návrhem na zahájení sporného řízení podaným u žalovaného dne 28. 8. 2018 se tak domáhala po žalobci zaplacení částky 70 278 Kč (s úrokem z prodlení). Řízení o tomto návrhu později žalovaný spojil s řízením o návrhu, kterým se stěžovatelka domáhala téže částky s příslušenstvím za jiné časové období (tento druhý návrh byl podán původně jako žaloba v občanském soudním řízení a žalovanému byl postoupen Okresním soudem v Jihlavě). Dalším návrhem podaným u žalovaného dne 17. 12. 2018 se pak stěžovatelka domáhala po žalobci zaplacení částky 421 668 Kč (s úrokem z prodlení). Ve všech návrzích se domáhala vyplacení poměrné části nájemného, které žalobci platí Vodárenská akciová společnost, a. s. (dále též „VAS“) za užívání a provozování vodohospodářského majetku. [3] O těchto návrzích rozhodl žalovaný rozhodnutími uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku. Rozhodnutím čj. KUJI 76101/2021 uložil žalobci povinnost zaplatit stěžovatelce 211 337 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody spolu s úroky z prodlení (výrok I.) a dále 13 320 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodnutím čj. KUJI 76104/2021 žalovaný uložil žalobci povinnost zaplatit stěžovatelce z téhož titulu 680 400 Kč s úroky z prodlení (výrok I.) a dále 25 803 Kč jako náhradu nákladů řízení (výrok II.). II. Žaloby a rozsudek krajského soudu [4] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal žalobce samostatné žaloby. Namítal jednak nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí, a jde-li o věc samu, poukázal na nedostatek své pasivní legitimace (stěžovatelka měla prokázat své postavení pronajímatele vůči VAS jako nájemci a zaplacení nájemného se měla domáhat pouze po VAS). Žalovaný měl navíc přiznat stěžovatelce nárok v nesprávné výši. Ten navíc přesahuje i rámec toho, co požadovala. Žalovaný měl též nesprávně posoudit námitku promlčení. [5] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobami i stěžovatelka, která se domáhala zrušení jejich výroků II. Namítala, že žalovaný při rozhodování o nákladech správního řízení aplikoval formalisticky ustanovení advokátního tarifu, aniž by přihlédl ke konkrétním okolnostem věci, zejména k hodnotě a složitosti sporu. Žalovaný měl postupovat dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. [6] Krajský soud o podaných žalobách rozhodl ve spojeném řízení v záhlaví uvedeným rozsudkem. V návaznosti na žaloby podané žalobcem obě rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žaloby stěžovatelky zamítl. [7] Ve vztahu k žalobám žalobce předně shledal, že přes úspornost argumentace žalovaného a pouze implicitní vypořádání některých námitek, jsou napadená rozhodnutí přezkoumatelná. Žalobní bod týkající se překročení předmětu řízení a porušení dispoziční zásady však shledal důvodným. Žalovaný napadeným rozhodnutím podstatně překročil předmět řízení, o němž bylo správní řízení sporné vedeno, a to hned ve dvou směrech. V prvé řadě přiznal stěžovatelce vyšší měsíční částku, než kterou požadovala (domáhala se částky 11 713 Kč měsíčně, žalovaný jí však přiznal 18 900 Kč měsíčně). Za druhé se stěžovatelka domáhala vydání části nájemného vyplaceného žalobci za pronájem pouze toho majetku, který konkrétně specifikovala v návrhu (inženýrské sítě OS RD – vodovod a kanalizace a Kanalizace v majetku obce Vysoké Studnice). Ve vztahu k jinému majetku se nároku nedomáhala, žalovaný ale přiznal stěžovatelce i náhradu škody (ušlého zisku) za nerealizované nájemné z jiného (zbylého) majetku. Správní orgán je ve sporném řízení dle § 141 správního řádu vázán podaným návrhem. Žalovaný odkázal na rozsudek krajského soudu ze dne 29. 8. 2019, čj. 29 A 54/2014-314, z něhož dovodil, že není návrhy účastníků zcela vázán. Jeho závěry si ale vyložil nesprávně, vytrhl jeho úvahy z kontextu a zjednodušil je. Úvahy soudu se týkaly primárně výrokových možností a směřovaly k tomu, že žalovaný není striktně vázán jen předmětem řízení vymezeným v původním návrhu, ale má přihlížet i k navazujícím podáním účastníků, jimiž byly uplatněny jiné nároky. Tím však nesledoval výklad, podle něhož by správní orgán mohl v řízení svévolně vybočit z mezí návrhů uplatněných účastníky. S ohledem na to pak krajský soud označil otázku výše náhrady škody za akademickou a zabýval se dále jen tou částí napadených rozhodnutí, kterou žalovaný uložil žalobci vrátit stěžovatelce bezdůvodné obohacení. [8] Důvodnou krajský soud neshledal námitku týkající se nedostatku pasivní věcné legitimace žalobce k nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce je pasivně věcně legitimovaný. Okamžikem vystoupení stěžovatelky mu totiž zaniklo právo hospodaření k majetku, který mu do hospodaření svěřila. V důsledku toho vstoupila stěžovatelka od 1. 1. 2015 do právního postavení pronajímatele majetku dle Smlouvy o provozu vodovodů a kanalizací, o nájmu vodovodů a kanalizací, o správě a rozvoji majetku vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu (dále jen „provozní smlouva“), a to na základě analogické aplikace § 680 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Tato dřívější právní úprava účinná v době uzavření provozní smlouvy se uplatní na základě přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), neboť provozní smlouva nese znaky pachtu. K tomu krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu. Jde-li o otázku, zda i po zaplacení nájemného ve prospěch žalobce trval závazek VAS zaplatit tentýž nájem stěžovatelce, krajský soud analogicky aplikoval pravidlo obsažené v § 526 odst. 1, větě druhé OZ. Do doby, než byl VAS oznámen přechod práv a povinností žalobce nebo prokázán stěžovatelkou, mohl se VAS zprostit povinnosti platit nájemné jeho zaplacením žalobci. [9] V případě námitky nesprávně stanovené výše přiznaného nároku dle tzv. tabulky investic krajský soud přisvědčil žalobci v tom, že žalovaný do výpočtu podílu stěžovatelky na nájemném zahrnul i hodnoty investic (do vodohospodářského majetku), od něhož stěžovatelka v návrhu uplatněný nárok neodvozovala. Nárok odvíjela jen od vlastního majetku, který svěřila žalobci do hospodaření dvěma konkrétně zmíněnými smlouvami o vkladu do hospodaření. Správně by tedy měl být při výpočtu podílu zohledněn jen tento majetek. Žalovaný však zohlednil i další položky. Takový postup je nejen nelogický, ale výsledný podíl přesahuje i rámec sporu vymezený návrhem. [10] Žalobce namítal také nesprávné posouzení námitky promlčení nároku. Žalovaný dospěl k závěru, že se tato práva nepromlčují. Tuto úvahu však krajský soud v nynější věci označil za zcela nesprávnou, neboť vychází z odkazu na judikaturu, která se zabývala promlčitelností práva na vypořádání majetkové účasti obce po vystoupení ze svazku. Právo na vydání bezdůvodného obohacení je však obsahem zcela samostatného závazkového vztahu. Nejde o nárok, který by byl svou povahou vlastnickým právem či jeho atributem, jde naopak o běžný obligační nárok, který standardně podléhá promlčení. Žalovaný se proto měl v dané věci věcně zabývat během promlčecí lhůty, přičemž pro posouzení této otázky jsou