9 Ads 86/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Ads 86/2025- 20 - text  9 Ads 86/2025 - 22 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J.B., zastoupený JUDr. Edvinem Svobodou, advokátem se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2024, č. j. RNX, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2025, č. j. 41 Ad 9/202461, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Edvinu Svobodovi, advokátovi se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 5 070 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde výlučně o posouzení přezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu. Jiné námitky uplatněné v kasační stížnosti nebylo možné věcně posoudit z důvodu jejich nepřípustnosti podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), neboť tomu bránilo jejich doslovné převzetí ze znění žaloby. Tyto námitky tak směřovaly proti rozhodnutí žalované, a nikoli proti rozhodnutí krajského soudu. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 3. 2024, č. j. R4. 3. 2024 – X, zamítla žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a to pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. b) a c) tohoto zákona. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí námitky, o nichž žalovaná rozhodla shora uvedeným rozhodnutím tak, že je zamítla a námitkami napadené rozhodnutí potvrdila. [3] Stěžovatel napadl posledně uvedené rozhodnutí žalobou, v níž tvrdil, že byl zkrácen na svých právech z důvodu nesprávného posouzení svého zdravotního stavu. Nesouhlasí s tím, že mu byl přiznán „pouze“ invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, ačkoli mu správně měl být přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Žalovaná pravděpodobně nesprávně určila zdravotní omezení, které stěžovatele omezuje v každodenním životě. V souladu s vyhláškou č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míra poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů, je toto omezení patřičným bodovým hodnocením definováno jako dlouhodobě nepříznivý stav s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti. Závěr, že pokles pracovní schopnosti dosáhl u stěžovatele „pouze“ 35 %, není přesný. [4] Stěžovateli bylo řečeno, že při zhoršení zdravotního stavu bude mít nárok na plný invalidní důchod, který mu nicméně ani po odvoláních nebyl přiznán. Vážné poškození zdraví mu již několik let neumožňuje vykonávat prakticky žádnou výdělečnou činnost. Je proto nezbytné nechat zpracovat nový lékařský posudek, resp. znalecký posudek z příslušného odvětví. S ohledem na omezení stěžovatele by bylo s podivem, aby neměl nárok na přiznání invalidního důchodu v plné výši, tedy ve třetím stupni invalidity. Žalovaná měla vynaložit maximální možné úsilí, aby nade vší pochybnost zjistila objektivně zdravotní stav stěžovatele. V jeho případě totiž panují pochybnosti, zda lékařské posudky zpracované žalovanou opravdu jsou dostačujícím podkladem pro to, aby se mohlo rozhodnout o přiznání invalidního důchodu v navrhovaném stupni. [5] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Posudek posudkové komise ze dne 14. 11. 2024, který představuje stěžejní důkaz v soudním řízení, byl vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu stěžovatele na základě předložené lékařské dokumentace, odborných lékařských nálezů a přímého vyšetření stěžovatele při jednání posudkové komise. Jde o posudek úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudková komise jednoznačně určila příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a vysvětlila, z jakého důvodu přistoupila k podřazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele pod kapitolu XV, oddíl B, položku 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a nikoli pod závažnější kvalifikace. Z jejích závěrů jsou rovněž patrné důvody, pro které nebyla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu určena jiná komorbidita. Zdravotní stav stěžovatele byl posouzen dvěma posudkovými lékařkami v průběhu správního řízení a posudkovou komisí. Všichni posudkoví lékaři dospěli ke shodnému posudkovému závěru, že stěžovatel byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni, a míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatele stanovili na 35 %. O správnosti lékařských závěrů posudkových lékařů neměl krajský soud pochybnosti a nezpochybnilo je ani další soudem provedené dokazování. II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalované [6] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku odůvodnění rozhodnutí. Žalovaná i krajský soud měly porušit práva stěžovatele, jdeli o jejich povinnost náležitého objasnění jeho zdravotního stavu. Zbylou část kasační stížnosti tvoří stěžovatelem doslovně převzaté znění žaloby směřující proti rozhodnutí žalované (body 3 a 4 tohoto usnesení). [7] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku. S právním názorem v něm vyjádřeným se ztotožnila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) shledal, že kasační stížnost je (jako celek) přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem. III.a Neprojednatelnost některých námitek uplatněných v kasační stížnosti [9] Věcnému posouzení převážné většiny námitek brání § 104 odst. 4 s. ř. s., podle něhož „[k]asační stížnost není přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl“. [10] Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož takové rozhodnutí vzešlo, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. V souladu s dispoziční zásadou, kterou je řízení o kasační stížnosti vedeno, je stěžovatel povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu, a vymezit tak rozsah jeho přezkumu (např. rozsudky NSS ze dne 23. 10. 2003, č. j. 2 Azs 9/200340, č. 113/2004 Sb. NSS, a ze dne 22. 1. 2007, č. j. 8 Afs 55/200574, nebo rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/200558, č. 835/2006 Sb. NSS). [11] Platí, že „[v] kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. […] smyslem bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější“ (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, č. 4051/2020 Sb. NSS, body 7 a 8). Stěžovatel je tak v kasační stížnosti povinen vymezit se proti důvodům rozhodnutí krajského soudu. Náležitou formulaci kasačních námitek nelze nahradit pouhým zopakováním námitek uplatněných v odvolání nebo v žalobě. Ty totiž směřují proti jiným rozhodnutím, než která jsou předmětem přezkumu v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/200658). Nepostačuje tedy, že se v kasační stížnosti toliko doslovně opakují žalobní námitky (např. rozsudky NSS ze dne 15. 9. 2022, č. j. 1 As 76/202241, bod 18, nebo ze dne 23. 6. 2023, č. j. 9 Afs 70/202373, body 36 a 38). Kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s. a bude jako nepřípustná odmítnuta podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS, č. j. 10 As 181/201963, bod 12; z dřívější judikatury např. usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 Afs 106/200977, č. 2103/2010 Sb. NSS). [12] Uvedený výklad dův