— Nejvyšší správní soud

Konf 6/2024- 10 - text  Konf 6/2024-13 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu Okresního soudu v Hodoníně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Státním pozemkovým úřadem, Krajským pozemkovým úřadem pro Jihomoravský kraj a Ústředím Státního pozemkového úřadu, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 123/2024, o určení vlastnického práva: žalobci a) H. S.-R., b) E. S., c) Ch. S.-S., d) E. S., e) R. M. B., f) G. W., g) A. G., zastoupeni JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, h) Mag. G. S.-R.-R., i) L. S.-R.-R., zastoupeni Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, a žalovaní 1) Město Kyjov, se sídlem v Kyjově, Masarykovo náměstí 30/1, 2) EG.D., a. s., IČO 28085400, se sídlem v Brně, Lidická 1873/36, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 13. 8. 2024 se Okresní soud v Hodoníně (dále jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 123/2024, o určení vlastnického práva. [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj rozhodnutím ze dne 26. 9. 2023, čj. SPU 385945/2023 3360/92/1-RZN/2697, v řízení o vydání nemovitostí dle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), zamítl návrh žalobců na vydání pozemků PK st. 176 zastavěná plocha o výměře 594 m2 s domem č. p. XA v k. ú. K. u K., nyní dle KN pozemky či části pozemků p. č. XB ostatní plocha - ostatní komunikace, p. č. XC zastavěná plocha a nádvoří, p. č. XD zastavěná plocha a nádvoří, p. č. XE zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. K. u K., PK st. 95/2 zastavěná plocha o výměře 632 m2 s domem č. p. 91, PK st. 607 zastavěná plocha o výměře 680 m2 s domem č. p. 127 a PK st. 87 zastavěná plocha o výměře 9413 m2 s domem č. p. 128, vše v k. ú. Kyjov, nyní dle KN pozemky či části pozemků p. č. 3126/1 ostatní plocha - zeleň, p. č. 3126/2 ostatní plocha - zeleň, p. č. 4321 ostatní plocha - ostatní komunikace, p. č. 4322 ostatní plocha - ostatní komunikace, p. č. 4127 ostatní plocha - ostatní komunikace, p. č. 4125 ostatní plocha - ostatní komunikace, p. č. 627/5 ostatní plocha - jiná plocha, p. č. 627/4 ostatní plocha - jiná plocha, p. č. 4123 ostatní plocha - jiná plocha, st. 2668 zastavěná plocha a nádvoří, st. 95/2 zastavěná plocha a nádvoří, st. 2547 zastavěná plocha a nádvoří, st. 607 zastavěná plocha a nádvoří, st. 4422 zastavěná plocha a nádvoří, st. 87/4 zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. Kyjov (dále jen „předmětné nemovitosti“), z důvodu věcné nepříslušnosti s odůvodněním, že označené pozemky nejsou zemědělskými pozemky ve smyslu § 1 a § 30 zákona o půdě. K odvolání žalobců Ústředí Státního pozemkového úřadu rozhodnutím ze dne 12. 1. 2024, čj. SPU 018566/2024, zamítlo odvolání žalobců a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu potvrdilo. [4] Krajský soud v Brně (jako soud rozhodující ve správním soudnictví) usnesením ze dne 4. 4. 2024, čj. 62 A 25/2024-59, odmítl žalobu proti rozhodnutí Ústředí Státního pozemkového úřadu, Sekce majetku státu, Oddělení restitucí ze dne 12. 1. 2024, čj. SPU 018566/2024, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [5] Podle krajského soudu je z žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí zřejmé, že správní orgány se zabývaly charakterem pozemků, na které se vztahuje uplatněný nárok, a odůvodnily, proč se dle jejich názoru nejedná o zemědělské pozemky ve smyslu § 1 a § 30 zákona o půdě. Správní orgány v řízení zjišťovaly, co je právem, a jedná se tudíž o právní věc, která vyplývá z občanskoprávních vztahů. Proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a poučil žalobce o možnosti podat do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k místně příslušnému okresnímu soudu žalobu podle občanského soudního řádu. [6] Žalobci podali dne 7. 5. 2024 žalobu, jíž se domáhají nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 26. 9. 2023, čj. SPU 385945/2023 3360/92/1-RZN/2697, a Ústředí Státního pozemkového úřadu ze dne 12. 1. 2024, čj. SPU 018566/2024, tak, že na předmětné nemovitosti se vztahuje režim zákona o půdě. Řízení o této žalobě je vedeno u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 22 C 115/2024. [7] Z důvodu procesní opatrnosti podali žalobci dne 20. 5. 2024 k Okresnímu soudu v Hodoníně též žalobu vedenou pod sp. zn. 22 C 123/2024, jíž se domáhají určení vlastnického práva k předmětným nemovitostem a současně požádali o spojení s řízením vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 22 C 115/2024. [8] Okresní soud v Hodoníně (ve věci vedené pod sp. zn. 22 C 123/2024) v návrhu na řešení kompetenčního sporu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 3567/14, z něhož dovozuje, že ve věci nastal (pozitivní) kompetenční konflikt mezi civilním soudem rozhodujícím dle části třetí o. s. ř. a správním orgánem (pozemkovým úřadem), který měl povinnost podat návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, avšak neučinil tak. Podle bodu 24 nálezu je kompetenční konflikt v tomto typu věcí specifický tím, že pravomoc toho kterého orgánu veřejné moci se odvíjí od předběžného posouzení, zda uplatněný nárok spadá pod zákon o půdě nebo zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích (dále jen „zákon o mimosoudních rehabilitacích“), tedy od věcné působnosti těchto zákonů. Proto předpokladem pro zodpovězení otázky pravomoci je nejprve věc posoudit na základě hmotněprávních norem upravujících otázku právní povahy restituovaného majetku. Navrhovatel dále odkázal na body 25 až 30 odůvodnění nálezu, v nichž Ústavní soud upozorňuje na určitou procesní asymetrii, kterou zákonodárce jednoznačně nevyřešil. Hypoteticky tedy může pozemkový úřad dospět k závěru, že nárok na vydání nemovitostí nespadá pod skutkovou podstatu subsumovatelnou pod zákon o půdě, ale měl by být posouzen v režimu zákona o mimosoudních rehabilitacích, až ve chvíli, kdy lhůta k uplatnění nároku podle tohoto zákona žalobou k obecnému soudu podle části třetí o. s. ř. již marně uplyne. Zákon o půdě totiž nespojuje s podaným návrhem účinky podání žaloby podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, a tedy dospěje-li pozemkový úřad k závěru, že nemá k rozhodování pravomoc (věcnou příslušnost), návrh automaticky nepostupuje obecnému soudu. Navrhovatel si je vědom úskalí a limitů hmotněprávní a procesněprávní úpravy, která v souzené věci přinejmenším prima facie nenabízí ústavně konformní řešení, stejně tak si uvědomuje, že pozemkový úřad o nároku žalobců již rozhodl, a může být předmětem diskuze, zda je podání návrhu ke zvláštnímu senátu v této fázi řízení na místě, zda může mít pro původní žalobce praktický smysl anebo relevantní dopad do jejich právní sféry, případně zda nevytváří v jiném směru ještě obtížněji řešitelný procesní rébus, či paradoxní situaci, kdy zvláštní senát vysloví pravomoc civilního soudu, který bude rozhodovat pouze v jiném procesním režimu, tj. podle části třetí o. s. ř., nikoli podle části páté o. s. ř. Navrhovatel dále uvedl, že v nyní řešené věci pod sp. zn. 22 C 123/2024 vykazuje žaloba vady, které ji v této podobě činí neprojednatelnou (přinejmenším pro nesrozumitelnost žalobního petitu), nadto existují pochybnosti o jejím včasném podání, k odstraňování vad podání ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř., potažmo k odmítnutí návrhu pro opožděnost či spojování věcí, jak navrhli žalobci, musí být ovšem najisto postavena jeho rozhodovací pravomoc. Navrhovatel nemohl odhlédnout ani od nosné myšlenky vyslovené v bodu 35 výše označeného nálezu Ústavního soudu, tedy že kompetenční konflikt je třeba řešit stanoveným postupem, a pokud se tak nestalo, dochází k porušení základních práv (žalobců). Navrhovatel se tedy tímto návrhem pokouší zhojit vadu, k níž dle jeho názoru došlo v řízení před pozemkovým úřadem. [9] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah: [10] Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy. [11] Z ustanovení § 1 odst. 2 téhož zákona plyne, že