— Nejvyšší správní soud

Konf 9/2024- 14 - text pokračování Konf 9/2024 - 16 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Jitky Zavřelové, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Pavla Simona, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 4, jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 A 30/2024, o žalobě „na zaplacení náhrady pracovní odměny ve výši 9 450 Kč měsíčně (zkrácené o odpracovanou dobu) za období od 8. 1. 2024 do doby, kdy mu bude umožněno v práci pokračovat či bude platně vyřazen z práce“, žalobce: L. K., a žalovaná: Česká republika – Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 A 30/2024 je soud v občanském soudním řízení. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2024, č. j. 7 C 35/202417, se zrušuje v rozsahu, v němž byla vyslovena věcná nepříslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí žaloby v části, jíž se žalobce po žalované domáhá toho, aby mu do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila náhradu pracovní odměny ve výši 9 450 Kč měsíčně (zkrácenou o odpracovanou dobu) za období od 8. 1. 2024 do doby, kdy mu bude umožněno v práci pokračovat či bude platně vyřazen z práce, a v tomto rozsahu byla věc postoupena Krajskému soudu v Praze a rozhodnuto o nákladech řízení. Odůvodnění: [1] Návrhem ze dne 19. 8. 2024 doručeným 20. 8. 2024 se Krajský soud v Praze, jako soud rozhodující ve správním soudnictví (dále jen „navrhovatel“), domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“ a „zákon č. 131/2002 Sb.“), rozhodl kompetenční spor vzniklý mezi navrhovatelem na straně jedné a Obvodním soudem pro Prahu 4, jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně druhé, ve věci vedené u navrhovatele pod sp. zn. 37 A 30/2024. [2] Z návrhu a spisového materiálu předloženého navrhovatelem vyplývá, že žalobce v rozhodné době vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Jiřice (dále jen „věznice“), kde byl následně vyřazen z práce u společnosti Bilsing Automation Czech, s. r. o. (dále jen „společnost Bilsing“). Dne 1. 2. 2024 proto u Obvodního soudu pro Prahu 4, jako soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení (dále jen „obvodní soud“), podal žalobu, jíž se domáhá určení, že jeho vyřazení z práce u společnosti Bilsing v areálu Věznice Jiřice, oznámené žalobci dne 22. 1. 2024, je neplatné (dále též „první žalobní petit“), a aby mu žalovaná do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatila náhradu pracovní odměny ve výši 9 450 Kč měsíčně (zkrácenou o odpracovanou dobu) za období od 8. 1. 2024 do doby, kdy mu bude umožněno v práci pokračovat či bude platně vyřazen z práce (dále též „druhý žalobní petit“). Uvedl, že jeho pracovní zařazení bylo schváleno lékařskou prohlídkou i odbornou komisí a rozhodl o něm ředitel věznice. Poté u společnosti ve dnech 3., 4. a 5. 1. 2024 pracoval, avšak na konci jeho posledního pracovního dne mu vedoucí zaměstnanec společnosti předložil k podpisu listinu, v níž bylo uvedeno „Nebyl přijat pro nadbytečnost“. Podle žalobce však společnost může podat pouze podnět k vyřazení odsouzeného z práce, protože vyřadit jej může jen věznice, a to jen z důvodů uvedených v zákoníku práce. Žalobce přípisem ze dne 8. 1. 2024 oznámil řediteli věznice, že trvá na svém pracovním zařazení. Na to mu bylo sděleno, že podle společnosti došlo ke snížení objemu předpokládaných zakázek, a proto bylo třeba snížit počet zaměstnanců. Organizační důvody zaměstnavatele ředitel věznice akceptoval a podnět k vyřazení žalobce shledal důvodným. S tím žalobce v žalobě nesouhlasí, a důvody pro jeho vyřazení označil za diskriminační. [3] Obvodní soud usnesením ze dne 8. 4. 2024, č. j. 7 C 35/202417, vyslovil ve věci svou věcnou nepříslušnost (výrok I), rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena navrhovateli (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Svůj postup odůvodnil tím, že v případě práce osob ve výkonu trestu (odsouzených) nevzniká pracovněprávní vztah odsouzeného ani s věznicí, ani s podnikatelem využívajícím práci odsouzených na základě smlouvy o zaměstnávání odsouzených uzavřené s příslušnou věznicí. Pracující odsouzené tak nelze považovat za zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů. Žalobou uplatněné nároky pracujícího odsouzeného, vyplývající z pracovní činnosti vykonávané v rámci výkonu trestu odnětí svobody, proto nejsou soukromoprávní povahy. Soudy v občanském řízení nemají pravomoc rozhodovat případný spor o takový nárok. To podle obvodního soudu plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, č. j. 21 Cdo 846/2019197. Obvodní soud dále uvedl, že rozhodnutí o vyřazení odsouzeného ze střeženého pracoviště může představovat potenciální nezákonný zásah ve smyslu § 82 s. ř. s., a souvislé nevyplácení náhrady či odměny za práci lze považovat za nečinnost. Obvodní soud proto uzavřel, že v obou částech žaloby jde o věc ve správním soudnictví podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., k jejímuž projednání je věcně příslušný navrhovatel. [4] Navrhovatel výrokem III usnesení ze dne 4. 6. 2024, č. j. 37 A 24/202421, žalobu (postoupenou obvodním soudem) v rozsahu druhého žalobního petitu (viz bod [2] výše) vyloučil k samostatnému projednání (řízení sp. zn. 37 A 30/2024). Jelikož navrhovatel v tomto rozsahu žaloby nesouhlasil s postupem obvodního soudu (nesouhlasil s tím, že je k projednání věci v postoupeném rozsahu soudem věcně příslušným), výrokem IV uvedeného usnesení vyzval žalobce a žalovanou, aby se do dvou týdnů vyjádřili k jeho záměru podat v této části žaloby návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí (kompetenčního) sporu o věcnou příslušnost. Pro úplnost zvláštní senát uvádí, že žalobce podáním z 10. 6. 2024 vzal zpět žalobu v rozsahu prvního žalobního petitu, neboť v tomto rozsahu žalobce již dříve podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, o níž navrhovatel vede řízení sp. zn. 54 A 4/2024. Navrhovatel proto v rozsahu prvního žalobního petitu řízení zastavil usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 37 A 24/202426. [5] Po vyjádření žalobce a žalované podal navrhovatel zvláštnímu senátu výše uvedený návrh. Podle navrhovatele jde o věc, o níž má rozhodovat soud v občanském soudním řízení. Dovozuje to ze závěrů plynoucích z usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 12. 2020, č. j. Konf 10/202014. Podle nich žalobcův požadavek na plnění nemůže mít svůj původ ve vztazích práva veřejného. Jakkoliv se právní postavení osob vykonávajících práci při výkonu trestu odnětí svobody částečně odlišuje od právního postavení jiných osob v zaměstnaneckém či obdobném poměru, podstata právního vztahu, na jehož základě je tato činnost vykonávána, je shodná. Chybí zde základní charakteristika právních vztahů utvářených v oblasti veřejného práva, kterou je vrchnostenské postavení jedné ze stran, jež jí umožňuje druhé straně zakládat, měnit či rušit její práva a povinnosti, nezávisle na její vůli. Věznice při vzniku právního poměru, na jehož základě žalobce vykonával práci, nevystupovala jako orgán výkonné moci, vykonávající veřejnou správu. Přehlédnout nelze ani to, že procesní úprava správního soudnictví nedává správním soudům (na rozdíl od soudů v občanském soudním řízení) procesní nástroje rozhodnout v intencích žalobcem formulovaného návrhu. V žádném typu soudního řízení, vymezeném v § 4 s. ř. s. (resp. § 101e s. ř. s.), správní soudy nemohou projednat žalobu na plnění. Správní soudnictví je vystavěno na kasačním principu, jehož předmětem je (obecně řečeno) přezkoumání postupů správních orgánů při výkonu veřejné správy. Je pojmově vyloučeno, aby soudy ve správním soudnictví rozhodovaly jako arbitr soukromoprávních sporů. Jestliže tedy právní vztah mezi žalobcem a žalovanou má svůj původ v právu soukromém, je k rozhodování sporů, které z těchto vztahů povstaly, založena pravomoc soudů v občanském soudním řízení podle § 7 odst. 1 o. s. ř. [6] Nadto, podle navrhovatele, bez ohledu na to, zda jde o poměr mající svůj původ v soukromém či veřejném právu, platí, že v důsledku nezákonného postupu ředitele věznice se může jednat jen o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, a proto je namístě postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), tj. v řízení před civilním soudem podle občanského soudního řádu. [7] Žalobce v reakci na výzvu navrhovatele, učiněnou před podáním návrhu zvláštnímu senátu, uvedl, že souhlasí s předložen