1 As 18/2026 — Nejvyšší správní soud

1 As 18/2026- 26 - text  1 As 18/2026 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobce: K. D., proti žalovanému: zastupitelstvo obce Božanov, se sídlem Božanov 110, zastoupený JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2026, č. j. 31 A 50/2024  134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval zákonností odejmutí slova občanovi na zasedání zastupitelstva, a to pro vulgární vyjadřování v rozporu s jednacím řádem [§ 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)]. [2] Žalobce se dne 26. 11. 2024 účastnil zasedání žalovaného, který na základě žalobcova podnětu projednával bod ohledně navýšení nájemného v obecních bytech. Předsedající mu ovšem neumožnil vystoupit k tomuto bodu dle Jednacího řádu žalovaného v délce dvakrát 3 minuty a slovo mu odňal, a to po vulgaritách a vzájemném přerušování a „skákání si“ do řeči mezi žalobcem a některými zastupiteli. [3] Krajský soud nejprve shledal, že takový postup byl nezákonný (rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2025, č. j. 31 A 50/2024  76). Toto rozhodnutí zrušil Nejvyšší správní soud s tím, že se krajský soud musí zabývat tím, zda odejmutí slova mohlo mít oporu v čl. 7 Jednacího řádu, který umožňuje odejmutí slova za – mimo jiné – přednes vulgárního charakteru (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2025, č. j. 1 As 109/2025  58, bod 17). [4] Krajský soud následně rozhodl nyní napadeným rozsudkem s tím, že postup žalovaného při odejmutí slova shledal opět nezákonným. Po shrnutí průběhu jednání zastupitelstva (bod 16 a 17 napadeného rozsudku) zkoumal možnost odnětí slova podle čl. 7 Jednacího řádu. Shledal, že žalobce se neujal slova svévolně (bod 25 tamtéž), neodchýlil se od tématu (bod 26 tamtéž) a ani jeho projev nebyl natolik vulgární, aby to odůvodnilo odejmutí slova. Žalobce totiž nebyl jediný vulgární a byl neustále přerušován, na což předsedající nereagoval (bod 28 tamtéž). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby jej zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Předně stěžovatel namítal, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem kasačního soudu. Otázkou naplnění podmínek pro odnětí slova v čl. 7 Jednacího řádu se totiž zabýval velmi okrajově, sporadicky a jeho závěry neodpovídají pořízenému zvukovému záznamu. Navíc krajský soud rozporně nejdříve označí výroky žalobce za vulgární, avšak následně odejmutí slova shledá nezákonným. Současně Jednací řád nerozlišuje mezi různou intenzitou vulgarity při odnímání slova. Lze si stěží představit, že předsedající bude v daném vypjatém okamžiku důsledně projev vyhodnocovat. [7] Následně stěžovatel uvedl, že i kdyby bylo namístě zkoumat intenzitu, tak žalobcův projev byl dostatečně vulgární, jelikož vulgarity pronesl opakovaně. Nadto šlo o zcela bezdůvodné urážení zastupitelky. Ta je sice veřejně činnou osobou, která musí snést určitou míru kritiky, nicméně zde převažuje její právo na ochranu osobnosti. Kromě toho bylo odejmutí slova legitimní i z toho důvodu, že se žalobce vyjadřoval zcela mimo téma programu. Svůj projev totiž zahájil útokem na členy zastupitelstva, následně se vyjadřoval k výši nájemného, přičemž pronesl i vulgarity vůči člence zastupitelstva. [8] Stěžovatel má proto za to, že krajský soud v tomto ohledu nehodnotil situaci v celém kontextu. Poukázal na to, že nebudeli oprávněn odnímat slovo za stanovených podmínek, může to vést k úplné paralýze jeho činnosti. Rušivé jednání žalobce přitom není ojedinělé; na posledním jednání „pustil lodní sirénu“. Jeho počínání tak považuje za zneužití práva a odnětí slova za legitimní. [9] Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti pouze uvedl, že „[t]o, co předvádí starosta, je směšné“. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Jelikož je věc u kasačního soudu projednávaná opakovaně, je stěžovatel omezen v rozsahu uplatnitelných námitek [§ 104 odst. 3 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“); k limitům aplikace tohoto ustanovení srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009  165, č. 2365/2011 Sb. NSS, body 24 a 25]. [11] Námitka, že Jednací řád nepředpokládá hodnocení intenzity vulgarity, je nepřípustná. Kasační soud již v předcházejícím rozhodnutí uvedl (čehož si je stěžovatel zjevně vědom, jelikož takto sám shrnul závazný názor v bodě 11 kasační stížnosti), že krajský soud případně „neopomene vyhodnotit povahu a intenzitu žalobcova jednání tak, aby na základě jednacího řádu zastupitelstva obce nedošlo k vyprázdnění či nepřiměřené restrikci“ (rozsudek NSS č. j. 1 As 109/2025  58, bod 24). Z toho vyplývá, že odejmutí slova vyžaduje hodnocení intenzity. Nepřípustná je pak i námitka týkající se možného odejmutí slova přímo dle § 16 odst. 2 písm. c) obecního zřízení pro nevyjadřování se k projednávaným věcem. I tu již kasační soud vyřešil s tím, že „[z] projevu žalobce totiž plyne zřetelná snaha vyjádřit se věcně k bodu programu“ (rozsudek NSS č. j. 1 As 109/2025  58, bod 20). Těmito závěry je nyní Nejvyšší správní soud vázán a není oprávněn je za nezměněné právní a skutkové situace přehodnocovat (usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 79/2009  165, bod 28). Proto se kasační soud zaměřil pouze na námitku dodržení předchozího závazného právního názoru a oprávněnosti odebrání slova podle čl. 7 Jednacího řádu, což je otázka ponechaná předchozím zrušujícím rozsudkem k dalším úvahám krajskému soudu. [12] Kasační soud tedy přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu přípustných důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [13] [§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. Kasační stížnost není důvodná. III.a K dodržení závazného právního názoru a přezkoumatelnosti [14] Stěžovatel předně namítal, že se krajský soud odchýlil od závazného právního názoru kasačního soudu. Pouze okrajově se totiž zabýval otázkou možného odejmutí slova podle Jednacího řádu a vnitřně rozporně posoudil vulgárnost projevu žalobce. Námitka není důvodná. [15] Námitka stěžovatele týkající se nerespektování závazného právního názoru směřuje k přezkoumatelnosti vypořádání otázky možného odejmutí slova, jejímž posouzením kasační soud zavázal krajský soud. Napadený rozsudek splňuje požadavky kladené judikaturou Nejvyššího správního soudu na přezkoumatelnost rozhodnutí (viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005  44, č. 689/2005 Sb. NSS; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017  38, body 15 a 16; či nověji ze dne 18. 9. 2025, č. j. 1 As 235/2024  44, bod 18). Z jeho odůvodnění je seznatelné, jaké důvody krajský soud vedly k vyhovění žalobě; jednotlivě se věnoval možným důvodům pro odejmutí slova (body 25 až 28 napadeného rozsudku) s tím, že ačkoliv byl žalobce vulgární, tak s přihlédnutím k obsahu a celkové situaci při jednání mu slovo nemělo být odňato (body 30 až 33 tamtéž). To zcela naplňuje závazný názor kasačního soudu, který krajskému soudu uložil, aby se zabýval tím, zda odnětí slova má oporu v Jednacím řádu a případně zda nešlo o nepřiměřené omezení (rozsudek NSS č. j. 1 As 109/2025  58, bod 24). [16] Nejvyšší správní soud neshledává napadený rozsudek ani vnitřně rozporný. Krajský soud totiž nejdříve činí skutkový závěr o projevu stěžovatele jako o projevu vulgárním (body 28 a 32 napadeného rozsudku), na což navazuje právní závěr o tom, že ani za takové jednání nebylo možné slovo odejmout (bod 33 tamtéž). To nepředstavuje vnitřní rozpornost, ale úvahy související s podřazením jednání pod určitou právní normu a požadované hodnocení intenzity vulgárního projevu a přiměřenosti omezení. III.b K odejmutí slova pro vulgární charakter projevu [17] Dále stěžovatel namítal, že projev žalobce byl dostatečně vulgární, pročež odejmutí slova obstojí. Námitka není důvodná. [18] Předsedající může – podle čl. 7 odst. 2 Jednacího řádu – odejmout slovo vystupujícím mimo jiné v situaci, máli obsah jejich vystoupení vulgární charakter. [19] Z dokazování vyplynul následující průběh relevantní části jednání zastupitelstva, který Nejvyšší správní soud ověřil z nahrávky jednání provedené krajským soudem (bod 17 napadeného rozsudku): · čas 52:25 – předsedající započal s projednáváním bodu ohledně nájem