1 As 340/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 340/2024- 59 - text  1 As 340/2024 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Petra Pospíšila a Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Blue Style a. s., sídlem Jindřišská 873/27, Praha, zastoupená Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem sídlem Milevská 2094/3, Praha, proti žalované: Česká obchodní inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Gorazdova 1969/24, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 10. 2023, č. j. ČOI 133497/23/O100, sp. zn. ČOI 127834/20/1000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 12. 2024, č. j. 17 A 140/2023  84, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabývá zákonností rozhodnutí o přestupku dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, spočívajícího v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik v odvětví cestovního ruchu. [2] Rozhodnutím ze dne 31. 5. 2023, č. j. ČOI 69619/23/1000, uznala Česká obchodní inspekce, inspektorát pro Středočeský kraj a Hl. m. Prahu (dále též „inspektorát“), žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustila tím, že „v emailové komunikaci ze dne 18. 7. 2020 a 22. 7. 2020 sdělila spotřebiteli, že ‚… V současné situaci bohužel musíme konstatovat, že není možné realizovat Vaši dovolenou v původním rozsahu dle smlouvy č. 01662084‘ (Řecko – Korfu, hotel LABRANDA SANDY BEACH RESORT**** v termínu 7. 8. 2020 – 19. 8. 2020), a spolu s tím zaslala spotřebiteli nabídky náhradního zájezdu s týmiž parametry v odlišných termínech, což uvedlo spotřebitele v omyl, že se zájezd podle původní smlouvy nemohl uskutečnit a bylo třeba uzavřít novou smlouvu o zájezdu“. Inspektorát shledal, že žalobkyně jako prodávající ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně spotřebitele používala klamavou obchodní praktiku obsahující pravdivou informaci, která však vedla spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Uvedeným způsobem totiž uvedla spotřebitele v omyl ohledně existence a podstaty služby, a tím porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 3 a 4 ve spojení s § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Za spáchání přestupku inspektorát žalobkyni uložil pokutu ve výši 100 000 Kč. Dále jí uložil povinnost k úhradě nákladů správního řízení v paušální výši 1 000 Kč. [3] Žalovaná následně rozhodnutím ze dne 26. 10. 2023 zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí inspektorátu. II. Rozsudek městského soudu [4] Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 12. 2024. V odůvodnění uvedl, že vzhledem k předmětu řízení se zabýval primárně povahou sdělení žalobkyně vyjádřených v obsahově téměř totožných emailech ze dne 18. 7. 2020 a 22. 7. 2020 a navazujícího jednání žalobkyně, přičemž shledal, že vyznění této komunikace bylo pro spotřebitele zavádějící. Žalobkyně spotřebitele rozsáhle informovala o tom, jakou formou lze od původní smlouvy odstoupit a jaký bude následující postup po odstoupení, až se v jejím sdělení zcela ztratila skutečnost, že zájezdy nejsou rušeny, a tudíž není nutné, aby spotřebitelé odstupovali od již uzavřených smluv. Žalobkyně se tak jednoznačně dopustila klamavého jednání, které bylo způsobilé zmást průměrného spotřebitele, od něhož nelze čekat, že bude bezchybně odlišovat důsledky jednotlivých variant odstoupení od smlouvy o zájezdu dle § 2533 až § 2536 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Klamavý postup žalobkyně byl přitom relevantní pro spotřebitelské rozhodnutí ohledně koupě. [5] Městský soud se ztotožnil i se závěry žalované ohledně naplnění materiální stránky přestupku. Spotřebitel nebyl dle nové smlouvy (uzavřené po vydání poukazu TravelSafe+) ve výhodnější pozici než dle smlouvy původní. Ekonomické využití rozdílu v ceně mezi zájezdy spočívalo pouze v uzavření další smlouvy o zájezdu s žalobkyní v budoucnu. Podpisem souhlasu ze dne 24. 7. 2020 se pak žalobkyně prakticky vyvázala z případné hrozby úspěšného uplatnění odpovědnosti za vady zájezdu dle § 2537 občanského zákoníku, resp. práva na přiměřenou slevu z ceny zájezdu dle § 2540 odst. 1 téhož zákona. Žalovaná též dle městského soudu při posuzování materiální stránky přestupku dostatečně zohlednila stav pandemie onemocnění covid19. Žalobkyně sice v tomto ohledu byla vystavena zvýšené míře ekonomické nejistoty, jako podnikatelka ovšem touto nejistotou nemůže omlouvat klamavé praktiky vůči spotřebitelům. III. Kasační stížnost [6] Žalobkyně („stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka namítla, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Správní orgány jí vytýkaly porušení § 5 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Jak však vyplývá z bodů 28 a 29 napadeného rozsudku, městský soud posuzoval jednání stěžovatelky v kontextu § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele a žalobu zamítl na základě jiné právní kvalifikace než žalovaná. V bodě 31 napadeného rozsudku pak městský soud poukázal na to, že dne 24. 7. 2020 byl podepsán souhlas, jímž se měla stěžovatelka vyvázat ze svých povinností, resp. z případné hrozby úspěšného uplatnění odpovědnosti za vady zájezdu. Stěžovatelce není zřejmé, o jaký souhlas se má jednat, není totiž obsahem spisu. Závěr městského soudu, že stěžovatelka ani při osobním jednání dne 24. 7. 2020 spotřebiteli neobjasnila, že původní smlouva zůstává platná, pak nemá oporu ve spisu. Ze spisu neplyne, co konkrétně bylo obsahem osobního jednání. [8] Dle stěžovatelky dále napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Před dobrovolným odstoupením od původní smlouvy a uzavřením smlouvy nové měl spotřebitel všechny relevantní a pravdivé informace. Zaslanými emaily stěžovatelka plnila vůči zákazníkům svou informační povinnost ve smyslu občanského zákoníku (§ 2529 odst. 1) a zákona č. 159/1999 Sb. Kvůli nepřehlednosti právního stavu ohledně vývoje pandemie stěžovatelka nemohla vědět, jaká konkrétní omezení budou příslušným hotelem zavedena přesně v době konání zájezdu. Vyrozuměla tak své zákazníky o tom, že sjednané služby nebude možné poskytnout v původním rozsahu dle jimi sjednané smlouvy o zájezdu. Podle judikatury přitom informační povinnost prodejce není bezbřehá. Cílem jejího sdělení bylo minimalizovat překvapení spotřebitelů ohledně rozsahu služeb v místě pobytu. V daném období přitom musela informačně obsloužit několik desítek tisíc zákazníků ve velmi krátké době. [9] Pokud by byly zájezdy zrušeny, stěžovatelka by tuto skutečnost zákazníkům sdělila a sama odstoupila od smlouvy. Pro tento postup ovšem neexistoval právní důvod. Zájezd se mohl uskutečnit, avšak s omezeními veřejnoprávní povahy. Stěžovatelka není povinna spotřebitele aktivně informovat o platnosti smlouvy, která nebyla zrušena, respektive o tom, že spotřebitel nemusí od smlouvy odstupovat. Původní smlouva byla platná a účinná do dne 24. 7. 2020, kdy od ní spotřebitel odstoupil. [10] Emailové sdělení stěžovatelky nebylo v kontextu s jejím dalším jednáním pro spotřebitele zavádějící. Průměrně pozorný a informovaný spotřebitel nemohl dospět k závěru, že se zájezd ruší a spotřebitel musí odstoupit od smlouvy. Ze znění emailů jednoznačně plyne, že ke zrušení původní smlouvy dojde až poté, co spotřebitel klikne na tlačítko „souhlasím s návrhem smlouvy“. Průměrný spotřebitel podle judikatury spíše umí rozpoznat ohrožující potenciál určitých obchodních praktik a chová se vůči nim racionálně. Městský soud jej však vykreslil jako zcela nekompetentního a ve své podstatě nezpůsobilého k jakémukoli právnímu jednání. Stěžovatelka přitom s klienty komunikovala již dříve. Spotřebitelům tak byl znám obvyklý způsob oznámení o zrušení zájezdu. Správní orgány ovšem obsah emailů posoudily pouze ve vztahu k jednomu konkrétnímu zákazníkovi. Žádný jiný tehdejší klient si na její postup nestěžoval. Dotčený spotřebitel navíc rozhodnutí ohledně koupě prokazatelně učinil již dříve, a to při uzavření původní smlouvy. Jakékoli následující rozhodnutí činil na základě své vlastní vůle, dobrovolně po osobním setkání. Stěžovatelka mu poskytla veškeré potřebné informace. [11] Stěžovatelka dále namítla, že její jednání nenaplnilo ani materiální znak přestupku. Spotřebitel dosáhl významné úspory, neboť čerpal náhradní zájezd do stejného místa pobytu a hotelu, za nižší cenu, při navýšení počtu dní a nocí. Rozdíl v ceně zájezdů obdržel prostřednictvím poukazu TravelSafe+. Stěžovatelka navíc spotřebiteli umožnila odstoupit od původní smlouvy dle § 2533 občanského zákoníku 14 dní před zahájením zájezdu