10 As 187/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 187/2025- 50 - text  10 As 187/2025 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: STROJSERVIS Praha, s.r.o., Náchodská 30, Praha 9, zastoupena advokátem Mgr. Pavlem Douchou, Ovocný trh 8, Praha 1, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2024, čj. SEI1631/2020113, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 8. 2025, čj. 59 A 2/202583, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Liberecký kraj (dále jen „SEI“), rozhodnutím ze dne 27. 7. 2021 uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, kterého se dopustila za rok 2018, tedy 5. 2. 2018, 5. 3. 2018, 4. 4. 2018, 2. 5. 2018, 4. 6. 2018, 6. 7. 2018, 2. 8. 2018, 4. 9. 2018, 5. 10. 2018, 1. 11. 2018, 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019. Žalobkyně se tohoto přestupku dopustila tím, že nedodržela věcné podmínky stanovené cenovým rozhodnutím ERÚ č. 3/2017 platným pro příslušný kalendářní rok podle § 5 odst. 5 uvedeného zákona a neoprávněně uplatnila výkupní cenu pro podporovaný druh energie v kategorii výroba elektřiny využitím slunečního záření pro výrobnu s instalovaným výkonem nad 30 kW a uvedenou do provozu od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, ačkoliv část této fotovoltaické elektrárny (FVE) v rozsahu 0,20905 MWp nebyla uvedena do provozu, neboť na tuto část FVE nebyla udělena licence na výrobu elektřiny, a nevzniklo tak oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou výkupních cen. Žalobkyně tedy získala nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 812 594,51 Kč. Žalobkyni proto SEI rozhodnutím ze dne 27. 7. 2021 uložila povinnost nahradit České republice  Ministerstvu průmyslu a obchodu škodu ve výši 3 812 594,51 Kč. Tímto rozhodnutím SEI uložila žalobkyni rovněž pokutu ve stejné výši. [2] Proti rozhodnutí SEI podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaná dne 20. 6. 2022 rozhodla tak, že změnila rozhodnutí SEI. Žalovaná nově stanovila nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 3 756 527,40 Kč a uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 756 500 Kč. [3] Proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2022 podala žalobkyně žalobu, o které rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2023, čj. 59 A 75/202270, tak, že rozhodnutí žalované zrušil. Krajský soud dospěl k závěru, že posouzení protiprávního jednání jako pokračování v přestupku je rozhodné pro případný zánik odpovědnosti žalobkyně. K tomu, aby se jednalo o pokračující přestupek ve smyslu § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, musí být všechny podmínky specifikované v uvedeném ustanovení splněny kumulativně. Jednotlivé dílčí útoky musí být vedeny jednotným záměrem. Pokud správní orgány dospěly k závěru, že žalobkyně neměla v úmyslu porušovat zákon, nevěděla, že tak činí, ač to s ohledem na svou odbornost vědět měla, nebyla naplněna podmínka jednání vedeného jednotným záměrem. Jednání žalobkyně nebylo možné kvalifikovat jako pokračování v přestupku, její odpovědnost za přestupky spáchané ve dnech 5. 2., 5. 3., 4. 4. a 2. 5. 2018 uplynutím tříleté promlčecí doby zanikla před zahájením správního řízení dne 25. 5. 2021. Další žalobní námitky, které se týkaly přechodu odpovědnosti na právního nástupce, naplnění skutkové podstaty přestupku, formální a materiální stránky přestupku, výše nepřiměřeného majetkového prospěchu a porušení trestněprávních zásad neshledal krajský soud důvodnými. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 25. 1. 2023 (v níž žalovaná zpochybnila jen důvod, který vedl ke zrušení jejího rozhodnutí) zamítl NSS rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, čj. 5 As 28/202335. [4] Následně dne 6. 11. 2024 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým změnila rozhodnutí SEI v souladu se závazným právním názorem krajského soudu. Uznala žalobkyni vinnou ze spáchání celkem 8 přestupků podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách. Nepřiměřený majetkový prospěch tedy žalovaná stanovila pouze za přestupky spáchané ve dnech 4. 6., 6. 7., 2. 8., 4. 9., 5. 10., 1. 11., 5. 12. 2018 a 2. 1. 2019. Pokutu uložila podle § 16 odst. 4 písm. b) zákona o cenách ve výši 1 000 000 Kč při užití § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky za nejzávažnější přestupek. Výši pokuty odůvodnila množstvím přestupků a výší nepřiměřeného majetkového prospěchu. [5] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. 2. Shrnutí kasační stížnosti a vyjádření žalované [6] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Podle jejího názoru měla žalovaná zaslat oznámení o zahájení řízení (rozšiřující dosavadní oznámení) s popisem přestupků, o kterých má být v řízení rozhodováno. Oznámení o pokračování v řízení, které zaslala žalovaná, obsahuje toliko vyrozumění, že ve věci bude pokračováno ve společném řízení o přestupcích podle závazného právního názoru NSS, resp. rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí o odvolání ze dne 20. 6. 2022. Z daného oznámení nebylo zřejmé, jaké přestupky jsou předmětem řízení. Předmětem původního řízení byl jeden pokračující přestupek. Podle závazného právního názoru NSS a krajského soudu se ovšem nejedná o pokračující přestupek. Přestupky spáchané v období června až prosince roku 2018 tak mají předmět původního řízení de facto nahradit. Žalovaná tedy neměla rozšířit řízení o nové přestupky z důvodu, že z původního vymezení přestupku nezůstalo ničeho (předmětem již není jeden pokračující přestupek), a měla zahájit řízení nové. Podle krajského soudu mělo být stěžovatelce zřejmé, co je předmětem řízení. To stěžovatelka nezpochybňuje. Domáhá se však toho, aby správní orgány postupovaly v souladu s procesními normami. Pokud by žalovaná postupovala v souladu s procesními normami, nemohla by rozhodnout o vině stěžovatelky, neboť odpovědnost stěžovatelky zanikla (řízení o spáchání přestupků by bylo zahájeno po více než třech letech od jejich spáchání). Krajský soud tuto námitku nevypořádal (viz bod 41 napadeného rozsudku). [7] Odpovědnost za spáchání přestupků v období roku 2018 podle stěžovatelky přešla na jejího právního nástupce  společnost FAVOLA CZ s. r. o., na kterou přešla veškerá práva a povinnosti spojené s FVE, a to na základě projektu přeměny schváleného zúčastněnými společnostmi dne 16. 7. 2020. Odpovědnost za spáchání přestupku tedy přešla (rozšířila se) na společnost FAVOLA CZ. Vzhledem k tomu, že na tuto společnost přešla veškerá práva a povinnosti spojené s výrobou FVE, ve které pokračuje, měla být sankce uložena právě společnosti FAVOLA CZ, a to v souladu s pravidly trestní odpovědnosti právnických osob, jež se analogicky dají použít. Krajský soud se proto v tomto ohledu nevypořádal s námitkami stěžovatelky a dospěl k nesprávným právním závěrům. [8] Podle žalované instalovaný výkon výrobny udělený licencí na výrobu elektřiny je určen jako součin počtu instalovaných fotovoltaických panelů a jejich štítkového výkonu. Podle stěžovatelky toto pravidlo nevyplývá – a zejména v době uvedení výrobny do provozu nevyplývalo – z žádných zákonných ani podzákonných norem. Toto pravidlo plyne pouze z výkladů správních orgánů. Výklad však nemůže založit odpovědnost za spáchání přestupku. Stěžovatelka si je vědoma ustálené judikatury správních soudů v těchto věcech. V posuzovaném případě ale žalovaná řádně neověřila, že k překročení instalovaného výkonu vůbec došlo – tedy zda byly veškeré v areálu umístěné fotovoltaické panely zapojeny a probíhala na nich výroba. Krajský soud tuto námitku pominul. Považoval za podstatné pouze závěry vyplývající z protokolu o kontrole. [9] Stěžovatelka namítla, že jednání, kterého se dopustila, nenaplňuje formální ani materiální stránku přestupku. Jednání není v zákoně označeno jako přestupek. Žalovaná spáchání přestupku dovodila extenzivním výkladem. Krajský soud pouze uvedl, že v dané věci neexistují okolnosti, které by společenskou škodlivost protiprávního jednání vyloučily. To však nebylo předmětem žalobní námitky. [10] Stěžovatelka dále namítla nesprávné stanovení nepřiměřeného majetkového prospěchu, který měla získat. Popsala, jak nepřiměřený majetkový prospěch žalovaná vypočítala. Podle stěžovatelky však žalovaná nepřihlédla k omezení výkonu FVE v důsledku omezení výkonu na střídačích. Stěžovatelka rovněž namítla, že žalovaná zahrnula hodinovou cenu elektřiny do nepřiměřeného majetkového prospěchu. Krajský soud se s argumenty stěžovatelky nevypořádal a pouze odkázal na ustálenou judikaturu. Stěžovatelka má za to, že nepřiměřený majetkový prospěch by měl být poměrně zkrácen, neboť z