10 As 225/2025 — Nejvyšší správní soud

10 As 225/2025- 62 - text  10 As 225/2025 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: EKO – DUAL a.s., Nádražní 344/23, Praha 5, zastoupena advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 5. 11. 2024, čj. MZP/2024/290/1607, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2025, čj. 6 A 2/2025134, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 135 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta Mgr. Františka Korbela, Ph.D. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 6. 3. 2018 žádost o autorizaci k zajišťování sdruženého plnění povinností zpětného odběru a využití odpadů z obalu ve smyslu § 17 zákona č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech). [2] Žalovaný dne 4. 1. 2021 upozornil žalobkyni, že od 1. 1. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 545/2020 Sb., který novelizoval zákon o obalech mimo jiné tak, že stanovil nové požadavky na žadatele o vydání rozhodnutí o autorizaci, a to i pro řízení zahájená před účinností novelizace, jež nebyla pravomocně skončena. V takovém případě je žadatel povinen doplnit žádost o nové požadavky do 30. 6. 2021. Po určitém procesním vývoji, který není pro danou věc podstatný, žalovaný výzvou ze dne 19. 7. 2023 vyzval žalobkyni k odstranění nedostatků žádosti a současně přerušil řízení. Žalovaný konkrétně žalobkyni vyzval k: - splnění požadavků § 17 odst. 3 písm. d) zákona o obalech, zejména bodu 7  doložení podrobného popisu funkčního mechanismu kompenzace nákladů na zajištění zpětného odběru odpadů z obalů ve sběrných místech, které žalobkyně nebude mít smluvně zajištěny do dne dosažení podílů podle § 10 odst. 2 zákona o obalech a zpětný odběr v nich zajišťují ostatní autorizované obalové společnosti (dále též „AOS“), a nákladů na využití odpadů z těchto obalů, včetně doložení funkčnosti a reálnosti plnění tohoto navrženého mechanismu, - splnění požadavků § 17 odst. 4 písm. a) zákona o obalech  doložení smluvního zajištění takového počtu sběrných míst, aby podíl obyvatel žijících v obcích, na jejichž území bude žalobkyně povinna zajišťovat zpětný odběr podle § 10, činil z celkového počtu obyvatel ČR minimálně 25 %, a aby podíl obcí, na jejichž území bude žalobkyně povinna zajišťovat zpětný odběr, činil z celkového počtu obcí v ČR minimálně 25 %, - splnění požadavků § 17 odst. 4 písm. c) zákona o obalech  doložení zahájení jednání s AOS a převzetí způsobu ekomodulace prováděné AOS a doložení uzavřené písemné smlouvy s autorizovanou společností; v případě neshody u některých koordinovaných oblastí do devíti měsíců od zahájení jednání (v případě potřeby žalovaný lhůtu prodlouží) bude žalobkyně povinna požádat žalovaného o rozhodnutí o návrhu na řešení těchto koordinovaných oblastí, s výjimkou oblasti ekomodulace, kterou je žalobkyně povinna nastavit tak, že převezme způsob provádění ekomodulace autorizovaných společností. V odůvodnění výzvy žalovaný dále poukázal na povinnost uvést v projektu zajišťování sdruženého plnění plánované finanční zajištění pro první tři roky působení [§ 17 odst. 3 písm. d) bod 6 zákona o obalech], zdůraznil požadavek na nezávislost takového zajištění na platební schopnosti osob uvádějících obaly na trh nebo do oběhu, je doporučeno finanční zajištění formou vkladu do základního kapitálu jednotlivými akcionáři, je nabídnuto srovnání s žádostí o licenci banky. [3] Následně žalovaný k žádostem žalobkyně opakovaně prodlužoval lhůtu k odstranění nedostatků žádosti a přerušoval řízení, a to dne 4. 10. 2023, dne 7. 12. 2023 a dne 28. 2. 2024. [4] Dne 18. 3. 2024 žalobkyně znovu požádala o prodloužení lhůty k doplnění žádosti a o přerušení řízení na dobu tří měsíců. Uvedla, že žalovaný je povinen řízení přerušit, jdeli o řízení na žádost a (jediný) žadatel požádá o přerušení řízení. [5] Žalovaný žádosti nevyhověl a řízení o žádosti žalobkyně ze dne 6. 3. 2018 rozhodnutím ze dne 26. 3. 2024 zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, neboť žalobkyně neodstranila podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení. Uvedl, že žalobkyně od ledna 2021 nedoplnila žádost o relevantní podklady, které by směřovaly k naplnění požadavků zákona o obalech [nesplnila požadavky stanovené v § 17 odst. 3 písm. d) bodu 7, § 17 odst. 4 písm. a) a c) zákona o obalech]. Přístup žalobkyně již vykazuje znaky obstrukce. V takové situaci není správní orgán povinen i přes dikci zákona k žádosti žadatele donekonečna přerušovat řízení, jelikož účelem takové žádosti může být pouhé prodlužování řízení a oddalování rozhodnutí ve věci samé. [6] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, o kterém ministr životního prostředí rozhodl dne 5. 11. 2024 tak, že rozklad zamítl. Uvedl, že správní orgány nejsou povinny automaticky přerušit řízení k žádosti žadatele, zejména pokud postup žadatele vykazuje znaky obstrukce. Dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro zastavení řízení. Žalobkyně navíc byla ve výzvě ze dne 19. 7. 2023 poučena o zastavení řízení v případě neodstranění nedostatků uvedených ve výzvě. Nedostatky jsou v dané věci takové povahy, že bránily pokračování v řízení. Ministr vysvětlil, že průtahy v řízení byly způsobeny především žalobkyní, která opakovaně neposkytovala požadovaná doplnění žádosti a žádala o prodloužení lhůt. Podotkl, že správní orgán není povinen žadatele donekonečna vyzývat k doplnění žádostí, a tím dosáhnout perfektní žádosti. K námitce o rozporu zákona o obalech s evropským právem ministr uvedl, že žalobkyně nekonkretizovala, v čem tento rozpor spatřuje. [7] Proti rozhodnutí ministra životního prostředí podala žalobkyně žalobu k městskému soudu, který v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí ministra životního prostředí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Podle městského soudu je rozhodnutí ministra nepřezkoumatelné: - Ministr dostatečně neposoudil soulad příslušných ustanovení zákona o obalech s čl. 7 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 94/62/ES ze dne 20. prosince 1994 o obalech a obalových odpadech (dále jen „směrnice o odpadech). Ministr měl následně rovněž posoudit soulad příslušných ustanovení zákona o obalech s čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Přestože námitku ne/souladu zákonné úpravy se zmíněným článkem Listiny vznesla žalobkyně pouze obecně, měl se jí ve stejné míře obecnosti ministr rovněž zabývat. - Ministr nevypořádal námitku o nesrozumitelnosti a nesprávnosti výzvy k odstranění vad žádosti, která měla spočívat v nesdělení jasných autorizačních podmínek žalovaným či ve faktické nesplnitelnosti podmínek. Ministr se konkrétně nevyjádřil k námitce navázané na § 17 odst. 3 písm. d) bod 7 zákona o obalech, v níž žalobkyně namítala neurčitost a nedostatečnost formulace výzvy přikazující doložit podrobný popis funkčního mechanismu kompenzace nákladů na zajištění zpětného odběru odpadů z obalů. Ministr se rovněž nevěnoval námitce navázané na § 17 odst. 4 písm. a) zákona o obalech, v níž žalobkyně namítala nerealizovatelnost požadavku doložení smluvního zajištění počtu sběrných míst s obcemi. Ministr uvedl, že správní orgán není povinen donekonečna vyzývat žadatele k doložení potřebných podkladů. Toto odůvodnění však nezohledňuje podstatu uplatněných námitek. - Podle městského soudu rozhodnutí ministra pomíjí námitku, že žalobkyně ještě před vyhotovením výzvy k odstranění vad žádosti žalovanému předložila požadované doklady, a naplnila tak požadavky stanovené v § 17 odst. 3 písm. d) bodu 7, § 17 odst. 4 písm. a) a § 17 odst. 4 písm. c) zákona o obalech. V rozhodnutí např. konkrétně chybí vysvětlení, jak ministr posoudil tvrzení o předloženém mechanismu kompenzace nákladů na zajištění zpětného odběru odpadů z obalů (k tomu viz příloha č. 5 Aktualizovaného projektu, neveřejná část správního spisu). Podle městského soudu bylo povinností ministra, aby v napadeném rozhodnutí alespoň ve stručnosti objasnil, z jakého důvodu předložený mechanismus nepovažuje za naplňující požadavky § 17 odst. 3 písm. d) bodu 7 zákona o obalech. 2. Kasační stížnost, vyjádření žalobkyně [8] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Stěžovatel uvedl, že od roku 2021 žalobkyně ke své žádosti nedoložila žádné podklady. Popsal, jaké podklady měla žalobkyně doložit. Stěžovatel ve vyjádření k žalobě popsal, proč řízení o žádosti žalobkyně zastavil. [9] Stěžovatel namítl, že požadavky uvedené ve výzvě jsou zejména transpozicí čl. 8a odst. 1 až 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic