10 As 247/2025 – Nejvyšší správní soud

10 As 247/2025- 33 - text  10 As 247/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného advokátkou JUDr. Martinou Řezníčkovou, Ph.D., Moravské náměstí 13, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, Dominikánské náměstí 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 12. 2024, sp. zn. 5400/OD/2024/0905155Ro/20/, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2025, čj. 31 A 3/202579, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobce byl shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 42a odst. 1 písm. h) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (zákon o pozemních komunikacích), pro poškození veřejně přístupné účelové komunikace, vedoucí přes pozemek parc. č. XA v k. ú. I. (pozemek)k zahrádkářské kolonii, tím, že na ní vyhloubil minibagrem jámu. Proti tomuto rozhodnutí se bránil odvoláním, které však žalovaný zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji nyní napadeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační stížnost [2] Žalobce (stěžovatel) se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. [3] Nepřezkoumatelnost stěžovatel shledává v nedostatečném vypořádání předestřené argumentace co do historie pozemku a hospodaření jednotného zemědělského družstva (JZD), v otázce vyslovení kvalifikovaného nesouhlasu vlastníků s užíváním pozemku a tvrdí rovněž existenci alternativní cesty, která zabezpečuje členům zahrádkářské kolonie jiný přístup k jejich nemovitostem. Stěžovatel dále namítá, že se krajský soud omezil na pouhé konstatování, že se ztotožňuje se závěry správních orgánů, nicméně bez jejich doplnění o vlastní úvahy, a také blíže neodůvodnil, proč odmítl stěžovatelem navržené důkazy pro nadbytečnost. [4] Stěžovatel uvádí, že krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že se na posuzovaném pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Krajský soud sice posoudil formální náležitosti účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, nicméně tyto znaky vyhodnotil v rozporu s ustálenou judikaturou NSS. Ze spisového materiálu je prý totiž zřejmé, že cesta vznikla a byla využívána v době, kdy na něm hospodařilo JZD, tedy v době, kdy se vlastníci nemohli proti vzniku takové cesty bránit. Po restituci pozemek vlastníci obdělávali, cestu vždy rozorali a rozoranou část označili nápisem soukromý pozemek. Je proto zcela jasné, že se dlouhodobě brání proti užívání pozemku jako cesty k zahrádkářské kolonii, pročež je zřejmé, že vyslovili kvalifikovaný nesouhlas s vytvořením veřejně přístupné účelové komunikace. Krajský soud tedy dospěl k nesprávnému závěru, že vlastníci pozemku byli nečinní, z čehož následně dovodil, že udělili konkludentní souhlas s užíváním pozemku jako veřejně přístupné cesty. V tomto kontextu stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem soudu o naplnění podmínky stálosti a patrnosti cesty v terénu, ani s tím, že pro vznik veřejné komunikace není zapotřebí konkrétní vyměření cesty, neboť vzniká živelně. V nyní posuzované věci se cesta posunula o 1,2 m do hloubky pozemku. Stěžovatel proto namítá, že je zapotřebí nového souhlasu s užíváním komunikace. [5] Krajský soud údajně pochybil též při posuzování komunikační potřeby a existence alternativní cesty k zahrádkářské kolonii. Z judikatury NSS se totiž podává, že existujeli rozumná alternativní cesta, byť i méně komfortní, nemůže být naplněn znak komunikační potřeby. Stěžovatel přitom již v řízení před správními orgány tvrdil existenci tzv. prostřední cesty a zároveň uvedl, že obec má možnost zajistit přístupovou cestu k zahrádkářské kolonii na svých pozemcích. Cesta na pozemku, na kterém se měl stěžovatel dopustit přestupku, přitom tvoří pouze nejpohodlnější přístupovou komunikaci pro zahrádkáře. Není však jediným přístupem. Krajský soud nesprávně vyhodnotil také uzavřený okruh osob, který účelovou komunikaci využívá. Podle judikatury NSS platí, že účelová komunikace nemá být přístupná pouze určité skupině osob, ale musí sloužit veřejnosti v širším slova smyslu. Posuzovanou cestu však využívají výhradně členové zahrádkářské kolonie a jejich návštěvy, tedy uzavřený okruh osob. [6] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud nesprávně posoudil naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 42a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích, která spočívá v poškození veřejně přístupné účelové komunikace způsobem, který znemožňuje její užívání, jelikož z předložené fotodokumentace vyplývá ztížení průjezdu po této cestě, nikoli jeho znemožnění. Krajský soud pochybil též proto, že se nezabýval dobou, po kterou omezení trvalo, popř. úmyslem stěžovatele, který chtěl vyhloubenou jámu následně zase zasypat. [7] Stěžovatel nesouhlasí ani s výší uložené sankce. Krajský soud totiž shledal přiměřenost pokuty jen v tom, že nepřesahuje 5 % nejvyšší možné pokuty podle zákona. Nezabýval se ale dalšími skutečnostmi, jako jsou historický a právní kontext věci, že nebyla způsobena konkrétní škoda nebo tím, že zásah do cesty představoval pouze dočasné technické opatření. Nebyla tak respektována zásada individualizace sankce a přiměřenosti zásahu do základních práv. 3. Posouzení věci NSS [8] NSS se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku, neboť pouze u přezkoumatelného rozhodnutí lze posuzovat také jeho zákonnost. [9] Stěžovatel namítá, že krajský soud nedostatečně posoudil historický kontext užívání pozemku, nezabýval se tvrzeným nesouhlasem s jeho používáním jako přístupové cesty ani existencí alternativní cesty k zahrádkářské kolonii. [10] K tomu NSS konstatuje, že z napadeného rozsudku je zřejmé, že se krajský soud zabýval všemi žalobními body a náležitě vypořádal uplatněné námitky. Zabýval se totiž dobou, po kterou sporná cesta podél silnice Hradecká na pozemku vede, kdo byl vlastníkem pozemku v relevantní době i tím, zda byl vysloven kvalifikovaný nesouhlas s užíváním pozemku jako účelové komunikace. Zohlednil přitom rovněž otázku minulého režimu s tím, že stanovil rozhodný okamžik pro vyslovení nesouhlasu s užívání cesty až po roce 1989. Co do vzniku a patrnosti cesty v terénu přihlédl ke svědecké výpovědi jednoho ze současných spoluvlastníků pozemku, který vznik cesty potvrdil. Posuzoval též otázku existence alternativní přístupové cesty k zahrádkářské kolonii a naplnění znaku komunikační potřeby. Dospěl přitom k závěru, že aby tento znak byl naplněn, musí alternativní přístupová cesta skutečně existovat a nestačí proto pouhá možnost jejího vytvoření. Srozumitelně též odůvodnil, proč neprovedl stěžovatelem navrhované důkazy (bod 33 rozsudku). Jednak vysvětlil, že fotografie a ortofoto mapy jsou součástí správního spisu, a dále, že přílohy žaloby na č. l. 8, 18 a 24 soudního spisu neprovedl pro nadbytečnost, neboť fotografií cesty i ortofoto map je ve spise celá řada, pročež jejich další reprodukce nepřináší nic nového. [11] Pochybení krajského soudu nelze shledat ani v tom, že přijal některé závěry správních orgánů za své. Z ustálené judikatury NSS vyplývá, že „jeli rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené, shodujíli se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedocházíli krajský soud k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil“ (srov. rozsudky NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005130, č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 26. 9. 2024, čj. 6 Afs 168/202344, ze dne 27. 6. 2024, čj. 10 Afs 26/202462, nebo ze dne 27. 6. 2024, čj. 8 Afs 151/2022135). Krajský soud navíc neodkázal pouze na závěry žalovaného, ale sám poskytl doplňující odůvodnění. [12] Lze proto učinit dílčí závěr, že napadený rozsudek je přezkoumatelný, a proto NSS přistoupil k jeho věcnému posouzení. [13] Jelikož jde v nyní posuzované věci o přestupek podle § 42a odst. 1 písm. h) zákona o pozemních komunikacích, je pro nyní posuzovanou věc rozhodující, zda se na pozemku nachází veřejně přístupná účelová komunikace. [14] Podle § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je pozemní komunikace dopravní cesta určená k užívání silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho