2 Ads 108/2025 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 108/2025- 35 - text  2 Ads 108/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: DELTA legal, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2024, č. j. 10000/8341395/24/353/SI, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2025, č. j. 9 Ad 1/202549, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Tato věc se týká delegace místní příslušnosti pro provádění pojištění zaměstnanců a ke kontrole plnění povinností v pojištění (dále též „delegace“) podle § 83 odst. 6 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. Jde především o posouzení, zda byla delegace v případě žalobkyně účelná z hlediska provádění pojištění. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 17. 10. 2024 delegovala ode dne 1. 11. 2024 místní příslušnost pro provádění pojištění zaměstnanců a ke kontrole plnění povinností v pojištění žalobkyně z Pražské správy sociálního zabezpečení (dále „PSSZ“) na Okresní správu sociálního zabezpečení Blansko. Tento postup odůvodnila dlouhodobě vysokou přetížeností PSSZ, což by mohlo způsobit časové prodlevy při provádění nemocenského pojištění zaměstnanců žalobkyně. [3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalované bránila u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl. Městský soud ve shodě se žalovanou shledal delegaci účelnou. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) v kasační stížnosti nesouhlasí s výkladem účelnosti delegace ze strany městského soudu, resp. žalované. Městský soud použil příliš extenzivní výklad. Podle stěžovatelky vnitřní organizace na straně žalované není prováděním pojištění ve smyslu § 83 odst. 6 zákona o nemocenském pojištění. [5] Podle stěžovatelky nemůže být jazykový výklad neurčitého právního pojmu účelnost dostačující. Městský soud sice relativizuje význam historického výkladu (bod 34), ale sám jej následně používá při citacích zákonodárců. S jejich vyjádřeními navíc pracuje izolovaně. Argumentace městského soudu je vnitřně nesourodá a rozporuplná. [6] Delegace sice může být účelná pro řešení vnitřních problémů žalované, nikoli však z hlediska provádění sociálního zabezpečení. Žalovaná k ní má přistoupit pouze v případě mimořádné vnější okolnosti, pokud by čekání na změnu systemizace ohrozilo řádný výkon nemocenského pojištění. Žalovaná však takto řeší dlouhodobé kapacitní problémy PSSZ, čímž zneužívá institut delegace a porušuje základní zásady činnosti správních orgánů (především zásadu zákonnosti a šetření práv nabytých v dobré víře). Z citace městského soudu v bodě 38 napadeného rozsudku plyne, že by delegace měla být využívána zcela výjimečně. [7] Podle stěžovatelky je postup žalované v rozporu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí podle čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“). Žalovaná mohla situaci řešit i jinými prostředky, a to kromě systemizace také interními opatřeními podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Městský soud v bodě 43 svého rozsudku tuto cestu bagatelizoval. Jeho závěr je tak v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. [8] Stěžovatelka nezpochybňuje, že včasná výplata dávek nemocenského pojištění je podstatný zájem. Má však za to, že jej bylo možné ochránit i jinými prostředky, které více šetří práva a oprávněné zájmy dotčených osob. [9] Stěžovatelka dále odkazuje na judikaturu k úpravě delegace místní příslušnosti podle § 18 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Nesouhlasí se závěrem městského soudu o její nepřiléhavosti na posuzovanou věc z důvodu menších negativních důsledků prodlevy v činnosti daňové správy. V této souvislosti stěžovatelka upozorňuje na možné zásahy do práv daňových subjektů při průtazích např. v případě neoprávněně vydaného zajišťovacího příkazu nebo při prodlevě s vrácením daňového přeplatku. [10] Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že napadené rozhodnutí nezasahuje do jejích práv. Shodně jako v žalobě uvádí, že veškerá její činnost i zaměstnanci se soustředí v hlavním městě Praze; v obvodu „nové“ územní správy nemá stěžovatelka ani pobočku. Navíc jí změna místní příslušnosti působí administrativní zátěž. Musela totiž změnit platební údaje na odvody na sociální a nemocenské pojištění, pracovněprávní i interní dokumenty a informovat o této změně své zaměstnance. V případě nutnosti osobního jednání s územní správou sociálního zabezpečení bude stěžovatelka nucena cestovat z Prahy do Blanska. Pokud bude chtít podat žalobu proti správnímu rozhodnutí, bude místně příslušným krajský soud nacházející se mimo její sídlo, což zasahuje do práva stěžovatelky na zákonného soudce. [11] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že pro nemocenské pojištění není na rozdíl od správy daní podstatné, kde se odehrává podnikatelská aktivita subjektu. Zaměstnavatelé totiž plní své povinnosti elektronicky. Kontroly probíhají distančně nebo v provozovně zaměstnavatele. Místní příslušnost nezohledňuje počet zaměstnanců zaměstnavatele ani jejich skutečné bydliště, které je v řadě případů mimo Prahu. Mnoho zaměstnanců je přitom na včasném vyplacení dávky ekonomicky závislých. [12] Žalovaná institut delegace nezneužívá. Podle § 84 zákona o nemocenském pojištění musí územní správy sociálního zabezpečení vyplácet dávky ve stanovených termínech. Finanční zabezpečení ekonomicky aktivních osob je základním účelem nemocenského pojištění. Opatření směřující ke včasnému splnění této povinnosti jsou tedy účelná z hlediska provádění pojištění. Komunikace s územními správami sociálního zabezpečení probíhá prakticky výhradně elektronicky. Změna místní příslušnosti mimo místo sídla zaměstnavatele tak neovlivňuje efektivitu této komunikace. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná, není však důvodná. [14] Podle § 83 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2024 místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení pro provádění pojištění zaměstnanců včetně kontroly plnění povinností zaměstnavatelů v pojištění se řídí sídlem zaměstnavatele, pokud toto sídlo je shodné s místem mzdové účtárny nebo pokud zaměstnavatel nemá mzdovou účtárnu; pokud zaměstnavatel má mzdovou účtárnu a místo mzdové účtárny není shodné se sídlem zaměstnavatele, řídí se místní příslušnost územní správy sociálního zabezpečení místem mzdové účtárny. [15] Podle § 83 odst. 6 věty první zákona o nemocenském pojištění Česká správa sociálního zabezpečení může na žádost zaměstnavatele nebo z podnětu místně příslušné územní správy sociálního zabezpečení usnesením delegovat místní příslušnost pro provádění pojištění včetně kontroly plnění povinností zaměstnavatelů v pojištění stanovenou podle odstavce 1 písm. a) na jinou územní správu sociálního zabezpečení, jestliže je to účelné z hlediska provádění pojištění. [16] V projednávané věci nejde o první ze situací předpokládaných ustanovením citovaným v předchozím bodě tohoto rozsudku, kdy by žalovanou o delegaci místní příslušnosti územní správy sociálního zabezpečení požádal zaměstnavatel. Naopak je to zaměstnavatel (stěžovatelka), kdo se brání proti rozhodnutí žalované o delegaci místní příslušnosti na jinou územní správu sociálního zabezpečení. Je tak třeba posoudit, zda je v projednávané věci delegace místní příslušnosti z kapacitně přetížené PSSZ na územní správu sociálního zabezpečení se sídlem v Blansku účelná z hlediska provádění pojištění. [17] Městský soud dospěl k závěru, že tomu tak je. Vyložil, že smyslem nemocenského pojištění je především včasné a přiměřené hmotné zabezpečení pojištěnců (zejm. bod 39 napadeného rozsudku). Na základě toho dovodil, že primárním smyslem a účelem delegace místní příslušnosti v projednávané věci je zajistit včasné vyplácení dávek nemocenského pojištění zaměstnancům stěžovatelky (bod 40 jeho rozsudku). Za tímto účelem může k delegaci místní příslušnosti dojít i tehdy, jsouli její příčinou kapacitní důvody na straně žalované. Podle městského soudu totiž zákon nestanoví, že by k delegaci mohlo dojít pouze z důvodů stojících mimo sféru žalované ani že by měl být tento institut využíván pouze výjimečně. [18] NSS se s městským soudem ztotožnil. Není pravdou, že městský soud dospěl k závěru, že delegace je účelná, pouze na základě jazykového výkladu. Zohlednil především smysl a účel úpravy delegace místní příslušnosti podle zákona o nemocenském pojištění. Vyšel z tvrzení žalované, že na území hlavního města Prahy se soustředí velké množství zaměstnavatelů, což nečiní sporným ani stěžovatelka. Lze tedy očekávat, že ad