2 Afs 124/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Afs 124/2025- 41 - text  2 Afs 124/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: BG Technik cs, a.s., se sídlem U Závodiště 251/8, Praha 5, zast. JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou, se sídlem Vodičkova 736/17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2022, č. j. 45136/2022900000311, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2025, č. j. 55 Af 16/2022170, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Krajský soud v Praze (dále „krajský soud“) výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného (dále „napadené rozhodnutí“). Žalovaný jím potvrdil dodatečný platební výměr Celního úřadu pro Středočeský kraj (dále „celní úřad“). Celní úřad žalobkyni doměřil clo za dovoz elektrických vozíků SELVO 4800 a příslušenství uskutečněný v roce 2019. [2] Mezi procesními stranami je sporné, zda se má dotčený elektrický vozík dle kombinované nomenklatury (dále jen „KN“) řadit do podpoložky 8703 10 18 (Vozidla speciálně konstruovaná pro jízdu na sněhu; speciální vozidla pro přepravu osob na golfových hřištích a podobná vozidla  Ostatní) se sazbou dovozního cla 10 %, jak se domnívá žalovaný, či podpoložky 8713 90 00 (Vozíky pro invalidy, též s motorem nebo jiným mechanickým pohonným zařízením – Ostatní) se sazbou dovozního cla 0 %, jak uvedla žalobkyně ve svém celním prohlášení. [3] Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozhodoval již dvakrát o kasačních stížnostech téže stěžovatelky ve skutkově obdobných věcech. V rozsudku ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4 Afs 125/201838, dospěl oproti žalovanému k názoru, že vozík SELVO 4800 je třeba zařadit do podpoložky 8713 90 00 KN. [4] NSS se dále touto otázkou zabýval ve věci sp. zn. 10 Afs 134/2020, v níž položil následující předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“): a) zda může být vozík zařazen do čísla 8713 KN navzdory vysvětlivkám, které z tohoto čísla vylučují vozidla s odděleným řídícím sloupkem a s rychlostí přesahující 10 km/h; b) zda prováděcí nařízení Komise č. 718/2009 dopadá – kromě vozidel v něm popsaných  i na vozík SELVO; c) požádal o vyjasnění, jak vykládat neurčitý pojem „invalidé“, který byl v rozsudku Invamed Group vyložen pomocí neurčitého pojmu „nikoli nevýznamné omezení chůze“. [5] Krajský soud v Ostravě projednával dalších sedm žalob v obdobných věcech, které se týkaly rozhodnutí celního úřadu vydaných za účinnosti prováděcího nařízení Komise č. 2021/1367. To řadí další typy vozíků do čísla 8703 KN. V řízení sp. zn. 22 Af 21/2022 položil krajský soud SDEU předběžnou otázku, zda může být elektrický vozík s typovou technickou specifikací vozíku SELVO navzdory tomuto prováděcímu nařízení zařazen pod číslo 8713 KN. [6] SDEU o předběžných otázkách rozhodl rozsudkem ze dne 28. 11. 2024 ve spojených věcech C129/23 a C567/23. Dovodil, že vozíky SELVO 4800 do čísla 8713 KN s nulovou celní sazbou nespadají. Uvedl, že do čísla 8713 KN lze zařadit pouze vozidla speciálně určená k přepravě handicapovaných osob. Vozíky SELVO mají oddělený sloupek řízení a jejich maximální rychlost je vyšší než 10 km/h, a tím postrádají prvky důležité právě pro invalidy. Je tedy spíše určen pro osoby s lehčími zdravotními potížemi, jejichž schopnost chůze je omezena pouze nevýznamně, nebo pro osoby, které se raději pohybují jinak než pěšky. Na tom nic nemění fakt, že je mohou používat i osoby invalidní. Jelikož SDEU dospěl k názoru, že k posouzení předběžných otázek lze vycházet ze staršího rozsudku ve věci C12/10 Lecson Elektromobile GmbH (který se týkal celního zařazení podobného typu vozíků), neshledal důvody k analogickému užití nařízení č. 718/2009. Rovněž naznal, že není rozhodující, jakým způsobem s konkrétním zbožím zachází vnitrostátní právní úprava sledující jiné cíle než sazební zařazení do KN, tj. zda je dle ní vozík považován za zdravotnický prostředek. [7] NSS poté vydal rozsudek ze dne 21. 2. 2025, č. j. 10 Afs 134/2020161, kterým na vnitrostátní úrovni překonal závěry obsažené v rozsudku č. j. 4 Afs 125/201838. Následně rozhodl i krajský soud v nyní posuzované věci. [8] Krajský soud žalobu zamítl. Shrnul zjištění plynoucí ze správního spisu i rozhodnou právní úpravu. Konstatoval, že celní orgány postupovaly korektně, když na případ žalobkyně aplikovaly časově správné prováděcí nařízení Komise 2018/1602 ze dne 11. října 2018, kterým se mění Příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku, a zároveň při výkladu vycházely i z později přijatého prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/1367 o zařazení určitého zboží do kombinované nomenklatury (dále jen „nařízení 2021/1367“). V takovém případě se nejedná o retroaktivní aplikaci. Celní orgány také dostatečně zjistily skutkový stav a zabývaly se tvrzeními žalobkyně. Neprovedení důkazů v podobě rozhodnutí Ministerstva dopravy nebo Státního ústavu pro kontrolu léčiv není pochybením, neboť způsob, jakým je se zbožím nakládáno na základě vnitrostátní právní úpravy sledující jiné cíle než KN, není pro účely zařazení do KN rozhodující. [9] Za stěžejní označil krajský soud závěry vylovené SDEU a NSS, kterými byla překonána žalobkyní uváděná judikatura. Jednalo se o spor o shodné věci mezi stejnými účastníky, a nebyl tak důvod pro to, aby se krajský soud odchýlil. Rozhodující pro zařazení do čísla 8713 KN jsou speciální prvky pro invalidy. Vyloučeny jsou skútry vybavené odděleným, nastavitelným sloupkem řízení. Vozík SELVO 4800 takový sloupek má. Překračuje také rychlost vozíků pro invalidy. Jeho součástí nejsou žádné prvky, které by vozíky předurčovaly k tomu, aby je užívali právě invalidé. Prvky, které v žalobách akcentovala žalobkyně, mohou usnadňovat pohyb i jiným osobám – nejedná se o žádné speciální znaky vozíků, díky nimž by bylo jejich užití vhodné speciálně pro invalidní osoby. Zároveň se nejednalo o natolik odbornou otázku, že pro její zodpovězení bylo nutné ustanovit znalce. Nedůvodnými shledal krajský soud i námitky neoprávněného užití loga a fotografie z internetové stránky žalobkyně a rozporu aplikace nařízení Komise 2021/1367 s Úmluvou OSN. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [10] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [11] Stěžovatelka namítla, že poslední rozhodnutí NSS bylo v rozporu s principy právní jistoty a legitimního očekávání, když 10. senát ve svém rozsudku výslovně uvedl, že 4. senát v rozsudku č. j. 4 Afs 125/201838 pochybil. V rozsudku č. j. 4 Afs 125/201838 byl zformulován závazný právní názor, který stěžovatelka následně v dobré víře využívala pro svoji právní obranu proti zásahům žalovaného. Na rozsudek č. j. 4 Afs 125/201838 nelze pohlížet jako na nesprávný jen proto, že NSS následně v rozsudku č. j. 10 Afs 134/2020161 zaujal jiný právní názor. Podnikatel by neměl být sankcionován za to, že jednal v souladu s právním názorem zaujatým nejvyšší soudní instancí. Stěžovatelka je toho názoru, že pokud by ve výsledku nebyla úspěšná, znamenal by pro ni rozsudek č. j. 4 Afs 125/201838 škodu způsobenou veřejnou mocí. Krajský soud ve svém rozsudku bez dalšího převzal závěry žalovaného, aniž by se věnoval žalobním námitkám stěžovatelky, čímž svůj rozsudek zatížil vadou nepřezkoumatelnosti. [12] V další argumentaci stěžovatelka zpochybnila závěry vyjádřené NSS v rozsudku č. j. 10 Afs 134/2020161. NSS nesprávně vyložil rozsudek SDEU ve věci C198/15 Invamed Group. Z něj totiž vyplývá, že pod číslo 8713 KN je možné zařadit i vozíky, jejichž využití invalidy je hlavním či logickým účelem, nikoli pouze vozíky, které jsou pro invalidy určeny výlučně. Závěry NSS (a krajského soudu) odporují jazykovému znění rozsudku Invamed Group. Dále stěžovatelka odkázala na starší judikaturu NSS a krajských soudů, která vykládala rozsudek Invamed Group dle jejího názoru správně. Je nepřípustné, aby vnitrostátní soudy vykládaly tentýž rozsudek SDEU v různých řízeních odlišně; jedná se o porušení zákazu libovůle a zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. [13] Rozsudek SDEU ve spojených věcech C129/23 a C567/23 lze považovat toliko za vodítko použitelné k zařazování zboží dle celního sazebníku, které však není závazné, neboť je třeba zhodnotit specifika každé věci. Dle judikatury SDEU je nutno při zařazení zboží brát ohled na účel jeho použití, který je mu inherentní, hlavní a vedlejší funkce výrobku, jakož i