2 As 209/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 209/2025- 47 - text 2 As 209/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Tomáše Kocourka a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Czech Healthcare s.r.o., se sídlem Za Farou 791/49, Troubsko, zastoupená JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2024, čj. MZDR 9909/20213/PRO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, čj. 30 A 19/202443, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Krajská hygienická stanice Jihomoravského kraje (KHS) provedla dne 20. 10. 2020 prostřednictvím internetových stránek žalobkyně kontrolní nákup biocidního přípravku Joydivision Clean'n'Safe 100 ml (dále též jen přípravek). V rozhodnutí ze dne 18. 2. 2021, čj. KHSJM 08079/2021/BM/PRAV, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 11 odst. 1 písm. a) bodu 1 zákona č. 324/2016 Sb., o biocidních přípravcích a účinných látkách a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o biocidech), tím, že dodala na trh na území České republiky biocidní přípravek, který nebyl oznámen podle § 14 téhož zákona, a přestupku podle § 11 odst. 1 písm. a) bodu 6 zákona o biocidech tím, že dodala přípravek, který nebyl označen v českém jazyce, a ani příbalové informace nebyly uvedeny v českém jazyce. Za to uložila žalobkyni úhrnnou pokutu ve výši 75 000 Kč. K odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví snížil uloženou pokutu na 60 000 Kč a upřesnil právní kvalifikaci, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou, kterou krajský soud zamítl. V odůvodnění poukázal na to, že přestupky jsou formulovány jako ohrožovací. Neztotožnil se tak s žalobní argumentací o chybějící společenské škodlivosti jednání žalobkyně. Posoudil namítané okolnosti přestupků, které měly odůvodňovat upuštění od potrestání nebo vést k nižší pokutě, a uzavřel, že žalovaný žádnou z nich při stanovení výše sankce neopomněl a považoval ji za přiměřenou. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobkyně (stěžovatelka) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností opřenou o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). [4] Stěžovatelka namítá, že krajský soud neprovedl vlastní úvahu, pouze mechanicky převzal závěry správních orgánů. V odůvodnění schází analýza klíčových sporných otázek, především naplnění materiální stránky přestupku, přiměřenosti uložené sankce a možnosti aplikace mírnějších prostředků nápravy. Stěžovatelka postrádá posouzení, zda výše sankce odpovídá povaze a závažnosti přestupku, míře zavinění, polehčujícím okolnostem či osobě pachatele, jakož i úvahu o smyslu a účelu sankce. [5] Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně právně posoudil otázku materiální stránky přestupku. Chybně převzal závěr žalovaného, že u ohrožovacích přestupků je materiální stránka naplněna automaticky již tím, že došlo k porušení zákonné povinnosti, aniž by přihlédl ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, které dle stěžovatelky vylučují jakoukoliv společenskou škodlivost. Žádná reálná újma ani ohrožení právem chráněného zájmu (zdraví spotřebitelů nebo životního prostředí) totiž nenastaly. Ojedinělé administrativní pochybení nemělo žádný dopad, přípravek byl ihned po kontrole stažen z nabídky. Žádný spotřebitel si výrobek nezakoupil (jediný kus byl prodán při kontrolním nákupu). Přípravek není nebezpečný a chemicky totožný produkt je nabízen v dalších českých internetových obchodech (což stěžovatelka dokládá snímky obrazovky) a je legálně prodáván v řadě států EU. Účinné látky jsou běžnou součástí i jiných výrobků a Evropská chemická agentura je neeviduje jako rizikové. Správní orgány vůči jiným subjektům na trhu žádné kroky nečiní, což odporuje zásadám rovnosti před zákonem a legitimního očekávání a je projevem libovůle. [6] V rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe správní orgány uložily pokutu, aniž se zabývaly otázkou, zda by postačovalo mírnější opatření. Krajský soud pochybil, když takový výklad převzal, spokojil se s formálním zjištěním porušení povinnosti a nezkoumal potřebnost nebo přiměřenost postihu. [7] Uloženou sankci krajský soud přezkoumal jen formálně a její přiměřeností a individualizací se dostatečně nezabýval. Stěžovatelka považuje pokutu v poměru k závažnosti pochybení za nepřiměřenou. Krajský soud měl dle jejího názoru posoudit, zda nebyly splněny podmínky pro upuštění od potrestání nebo pro mimořádné snížení výměry pokuty podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (přestupkový zákon). [8] Svou argumentaci stěžovatelka později doplnila vyjádřením, ve kterém poukázala na sdělení České obchodní inspekce a Krajské hygienické stanice Moravskoslezského kraje o nezahájení správního řízení s jinými prodejci přípravku. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že chráněným zájmem podle dotčených skutkových podstat je ochrana veřejného zdraví, která byla jednáním stěžovatelky ohrožena. Materiální korektiv společenské škodlivosti přitom nemusí nutně spočívat v konkrétním reálném ohrožení chráněného zájmu, ale postačí ohrožení potenciální. Principem oznámení podle zákona o biocidech je, aby na území České republiky byly dodávány pouze takové biocidní přípravky, u kterých je prokázána účinnost na deklarované mikroorganismy. Nelze vyloučit, že mohlo docházet k nežádoucí a zbytečné expozici osob chemickým látkám obsaženým v tomto biocidním přípravku, aniž by bylo dosaženo požadovaného biocidního účinku. Škodlivost jednání stěžovatelky tak nelze pokládat za nulovou. [10] Současný zákon o biocidech představuje přechodnou úpravu provádějící články 89 a 93 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání. Každý členský stát EU má vlastní vnitrostátní úpravu, která přechodné období upravuje. Prodej přípravku na území jiného státu EU nezbavuje stěžovatelku odpovědnosti za splnění podmínek podle českého práva. Žalovanému není z úřední činnosti známo, že by v jiných případech došlo při prodeji biocidního přípravku k porušení zákona o biocidech tak, jak se tomu stalo v případě stěžovatelky. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost je přípustná a lze ji projednat. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že odůvodnění napadeného rozsudku trpí nedostatky, které brání jeho přezkoumání. S žalobní námitkou zpochybňující naplnění materiální stránky přestupků se krajský soud vypořádal, a to i pokud jde o namítanou absenci reálného ohrožení chráněných zájmů, jako jsou zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů. Vysvětlil, že v obou případech šlo o přestupky ohrožovací, jejichž skutkové podstaty nevyžadují přímý zásah chráněného objektu, ale postihuje se už jednání vyvolávající hrozbu nežádoucího zásahu do chráněného zájmu. Pokud stěžovatelka nabízela spotřebitelům ke koupi zboží, které nebylo podle zákona oznámeno a označeno, porušila předpisy, které mají preventivně bránit konkrétnímu následku (např. újmě na zdraví spotřebitele, který o přítomnosti biocidních látek nevěděl). S odkazem na judikaturu NSS krajský soud dodal, že šlo o obvyklý případ, kdy je materiální stránka přestupku (společenská škodlivost) dána již naplněním zákonných znaků skutkových podstat. [14] V rámci námitky nepřezkoumatelnosti stěžovatelka rovněž tvrdí, že krajský soud opomněl posoudit přiměřenost uložené pokuty z pohledu zákonných kritérií pro ukládání sankcí. Nezdůvodnil ani, proč nebylo namístě za daných okolností uplatnit instituty upuštění od potrestání nebo mimořádného snížení pokuty. [15] Při posuzování zákonnosti rozhodnutí o uložení správní sankce je soud povinen přezkoumat, zda správní orgán při stanovení její výše zohlednil zákonná kritéria, zda nevybočil z mezí správního uvážení či je nezneužil, jakož i koherentnost jeho úvah a to, zda pokuta není likvidační (usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008133, č. 2092/2010 Sb. NSS). Zároveň však platí, že soud je při přezkumu zákonnosti vázán žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Nelze tedy očekávat, že krajský soud uvede vlastní podrobnou argumentaci ke všem myslitelným okolnostem podle § 37 přestupkového zákona, nebo úvahy o smyslu a účelu uložené sankce. Podle NSS krajský soud bezezbytku splnil svoji přezkumnou roli, když se vyjádřil k těm skutečnostem, které stěžovatelka považovala za významné pro určení adekvátní výše sankce z hlediska zákonnosti. V závěru odůvodnění (bodě 23) krajský soud také popsal, proč nepovažoval za důvo