2 As 228/2025 – Nejvyšší správní soud

2 As 228/2025- 67 - text 2 As 228/2025 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Zemědělské družstvo Dolní Újezd, se sídlem Dolní Újezd 471, zast. Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, se sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN, a.s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, a II) obec Čistá, se sídlem Čistá 428, okres Svitavy, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. KUPA1694/7/2024/OMSŘI/Ma5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 10. 9. 2025, č. j. 52 A 72/202479, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Městský úřad Litomyšl (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 10. 2023 zamítl žádost žalobce o vydání společného povolení pro stavbu „Čistá – farma pro výkrm drůbeže“ podanou dne 2. 7. 2018. Důvodem zamítnutí žádosti bylo, že záměr je v rozporu s územním plánem obce Čistá, který se stal účinný až poté, co žalobce podal žádost o vydání společného povolení. Žalobce se proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolal, žalovaný jeho odvolání výše nadepsaným rozhodnutím zamítl a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), zamítl. V odůvodnění rozsudku uvedl, že správní orgány obou stupňů správně rozhodovaly dle skutkového a právního stavu existujícího v době jejich rozhodování, tj. podle územního plánu platného a účinného v době vydání rozhodnutí. Odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), z níž plyne, že pokud dojde v mezidobí od podání žádosti o rozhodnutí v režimu stavebního zákona do vydání rozhodnutí ke změně územně plánovací dokumentace, má stavební úřad vycházet právě z její změněné (aktuální) podoby. Rovněž odkázal na některá ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, sledující podobný princip (§ 92 odst. 2, § 90 odst. 4, § 82 odst. 4). Vlastník nemůže legitimně očekávat, že ve vztahu k jeho pozemkům nedojde k žádným změnám v územním plánování. Žalobce ostatně může opětovně usilovat o změnu územního plánu a pokud mu v důsledku změny územního plánu vznikla škoda, může se domáhat její náhrady v režimu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), či zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Krajský soud rovněž poukázal na to, že žalobce podal žádost o společné povolení v roce 2018, proces změny územního plánu však byl zahájen již v roce 2015. Projednání zadání územního plánu, společné jednání o návrhu a veřejné projednání návrhu se uskutečnily ještě předtím, než žalobce podal svoji žádost. Žalobce nebyl v rámci procesu pořizování územního plánu nikterak aktivní a neuplatnil žádné připomínky nebo námitky, nemůže se tedy domáhat ochrany svého legitimního očekávání. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] V kasační stížnosti namítl, že správní orgány měly rozhodovat dle skutkového a právního stavu v době podání žádosti, nikoli v době vydání rozhodnutí. Stěžovatel podal bezvadnou žádost o vydání společného povolení, která měla být posouzena v kontextu územního plánu platného v době jejího podání, nikoli podle územního plánu novějšího, který je pro stěžovatele nevýhodný. Ad absurdum by při aplikaci závěrů krajského soudu a žalovaného mohlo docházet k situacím, kdy by byla žádost o povolení zamítnuta proto, že den před vydáním rozhodnutí se změní územní plán. K tomu může dojít i účelově, aby byl překažen investiční záměr žadatele, což by bylo zřejmým zneužitím práva. Krajským soudem poukazovaná ustanovení správního řádu mohou být aplikována pouze v obecné rovině, a to zejména v řízeních zahájených ex offo. Nelze je tedy vztáhnout na řízení zahajovaná podáním žádosti. V projednávané věci nadto musí správní řád ustoupit zvláštní úpravě obsažené ve stavebním zákoně. Stěžovatel postupoval v dobré víře podle územního plánu, který byl v době podání jeho žádosti platný. Územní plán měl povahu právního předpisu a povinnost vyplývající z nového územního plánu vzniká jeho adresátům až jeho účinností. V době podání žádosti tedy neexistovala povinnost řídit se jeho obsahem. Aplikace novějšího územního plánu představuje porušení zákazu retroaktivity, stěžovatelova legitimního očekávání a narušení principu rovnosti účastníků řízení ve prospěch osoby zúčastněné na řízení II). [5] Stěžovatel dále namítl, že nebyl vyzván k odstranění vad žádosti, v odvolacím řízení nebyly s ohledem na nesoulad záměru s novým územním plánem vypořádány všechny jeho odvolací námitky a nebylo provedeno dokazování. Pro posuzovanou věc není právně významné, zda stěžovatel uplatnil v procesu pořizování nového územního plánu námitky. [6] Stěžovatel zdůraznil, že o jeho žádosti stavební úřad rozhodoval již potřetí, přičemž poprvé shledal jeho záměr souladným s tehdy platnou územně plánovací dokumentací. K této skutečnosti měl žalovaný přihlédnout, neboť kdyby stavební úřad rozhodl o žádosti správně již napoprvé, učinil by tak ještě před platností nového územního plánu. V době podání žádosti byl záměr v souladu s právními předpisy, a stěžovatel je tak nyní nucen nést důsledky nesprávného postupu stavebního úřadu. Stěžovatel dále popsal vady v pořadí prvního rozhodnutí stavebního úřadu. Tím, že žalovaný toto rozhodnutí stavebního úřadu zrušil, nezměnil datum podání žádosti. [7] Dále stěžovatel namítl nesprávnost judikatury NSS, kterou ve svém rozsudku citoval krajský soud, neboť nemá oporu v zákoně. [8] Osoba zúčastněná na řízení II) (dále též „obec“) navrhla kasační stížnost zamítnout. Ztotožnila se se závěry vyslovenými krajským soudem. Poukázala na princip jednotnosti správního řízení, z nějž vyplývá, že dojdeli v průběhu prvostupňového či odvolacího řízení ke změně skutkového a právního stavu, je třeba při rozhodování vycházet právě ze stavu změněného, nikoli stavu, který tu byl v době podání žádosti. Není přitom rozhodné, zda se některý ze správních orgánů dopustil pochybení, které mělo za následek zrušení jeho rozhodnutí. Legitimní očekávání stěžovateli mohlo vzniknout až právní mocí rozhodnutí, nikoli podáním žádosti. Obec nadto měla nový územní plán již v době, kdy stěžovatel podal žádost o společné povolení, pouze nebyl účinný. Příprava a proces schvalování územního plánu probíhaly již od roku 2015, procesu se mohla účastnit veřejnost, avšak stěžovatel v něm nijak aktivně nevystupoval. Novým územním plánem obec nesledovala překažení investičního záměru stěžovatele. Byl to naopak stěžovatel, kdo poté, co se o novém územním plánu dozvěděl, spěchal s podáním žádosti o společné povolení. Dále obec poukázala na význam územního plánu, který je reflektován i v procesu svého schvalování, a na nevhodnost stěžovatelova záměru z environmentálního hlediska. [9] Stěžovatel ve své replice uvedl, že neexistuje zákonná opora pro názor obce, dle nějž je třeba přihlížet k obsahu územního plánu již od okamžiku, kdy je zahájen proces jeho pořizování. Územní plán je platný do té doby, dokud není nahrazen územním plánem novým, a v jeho intencích musí probíhat i veškerá za jeho platnosti zahájená správní řízení. Právní účinky starého a nového územního plánu stěžovatel připodobňuje k účinkům právních předpisů. To, zda stěžovatel v době podání žádosti věděl o existenci nového územního plánu, je právně bezvýznamné. Stěžovatel nebyl povinen zohlednit nový územní plán. Posuzovaná věc je postavena na právní otázce, jejíž zodpovězení je významné i pro obecnou praxi. Soulad investičního záměru s územním plánem je sice velmi důležitý, to však platí i pro důvěru investora, který do přípravy svého záměru vložil finanční prostředky, v zákonnost správního řízení. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření pouze v krátkosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. [11] Osoba zúčastněná na řízení I) se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti [12] NSS nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátkou