21 As 20/2026 — Nejvyšší správní soud

21 As 20/2026- 38 - text  21 As 20/2026 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyň: a) Farma Kolová s.r.o., se sídlem Libušina 527/36, Karlovy Vary, a b) STATEK HROUDA s.r.o., se sídlem Libušina 527/36, Karlovy Vary, obě zastoupené JUDr. Vítem Kučerou, advokátem se sídlem Obrovského 2407, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, a II) město Bochov, se sídlem náměstí Míru 1, Bochov, v řízení o kasační stížnosti žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2025, č. j. 38 A 5/2025  101, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osobám zúčastněným na řízení se nepřiznává na náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek Krajského soudu v Ostravě [1] Krajský úřad Karlovarského kraje (dále též „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 6. 2. 2024, č. j. KK/743/LP/2311 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o umístění stavby D6 Olšová Vrata – Žalmanov (dále jen „záměr“) na pozemcích v k. ú. Andělská Hora, Bochov, Horní Tašovice a Žalmanov, podle § 79 a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), povolil kácení dřevin rostoucích mimo les a stanovil podmínky pro umístění stavby. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 5. 2. 2025, č. j. MD20105/2024910/36, prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že do něj především doplnil popis jednotlivých stavebních objektů a změnil a doplnil podmínky pro umístění stavby. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podaly žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. 38 A 5/2025  101, zamítl jako nedůvodnou. [3] K žalobní námitce, dle níž žalovaný místo vypořádání námitek žalobkyň pouze odkázal na navazující stavbu a vypořádání námitek v řízení týkajícím se této stavby, krajský soud uvedl, že žalovaný pouze uvodil vypořádání námitek tím, že konstatoval souvislost nynějšího záměru se stavbou D6 Karlovy Vary – Olšová Vrata, poté se však věnoval vypořádání odvolacích námitek ve vztahu k přezkoumávanému záměru. Důvodem samostatného posuzování záměru pak bylo dle krajského soudu to, že v případě umístění stavby D6 Karlovy Vary – Olšová Vrata šlo o změnu dřívějšího územního rozhodnutí, a nešlo tedy o tzv. „salámovou metodu“. [4] Žalobkyně dle krajského soudu dále sice uvedly, které podmínky umístění stavby se mohou dotknout jejich práv, již však neuvedly, čím konkrétně by byla jejich práva zasažena. Krajský soud proto pouze konstatoval, že žalobkyněmi zmíněné podmínky umístění stavby jsou vymezeny adekvátním způsobem, který odpovídá příslušné procesní fázi (územnímu rozhodnutí). Stavební úřad se jejich splněním bude dále zabývat v navazujících řízeních. Proto i s ohledem na obecnost této námitky tedy nebylo dle krajského soudu možné dovodit, že by vymezením podmínek umístění stavby žalovaný zasáhl do práv žalobkyň. [5] Dále krajský soud uvedl, že žalobkyně se v odvolání domáhaly výkupu širšího okruhu pozemků, než navrhoval stavebník (resp. stanovení většího rozsahu trvalých záborů, totéž pak požadovaly v žalobě – pozn. NSS). Teprve v replice k vyjádření žalovaného žalobkyně začaly namítat opak svého dosavadního postoje a tvrdily, že stavební úřad měl posoudit, zda jsou pozemky pro trvalý zábor vymezeny pouze v nejnutnějším rozsahu. Touto žalobní námitkou (uplatněnou až v replice k vyjádření žalovaného) se proto krajský soud nezabýval, jelikož dle jeho názoru nešlo o rozhojnění žalobní argumentace, ale o opožděnou (novou) námitku. Žalobní námitka, dle níž je i u dočasných záborů třeba zkoumat jejich vliv na užívání pozemků ve vlastnictví dotčených osob, pak byla dle krajského soudu zcela obecná a žalobkyně v ní neuvedly, jak konkrétně rozhodnutí žalovaného zasáhlo do jejich práv. [6] Krajský soud se zabýval také žalobními námitkami týkajícími se ekologického hospodaření žalobkyň. Podle krajského soudu žalovaný neměl důvod se zabývat tím, kdo je povinen činit opatření při změně poměrů v území podle zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství (dále jen „zákon o ekologickém zemědělství“), a správně vycházel z odpovědí Ministerstva zemědělství na otázky rozhodné pro posouzení umístění záměru. Ze žaloby pak dle krajského soudu nevyplývalo, čím konkrétně by záměr žalobkyním bránil např. ve zlepšování přirozené úrodnosti půdy. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně mohly své námitky uplatňovat již v územně plánovacím procesu, krajský soud rovněž považoval za přiléhavé, jelikož již v Zásadách územního rozvoje Karlovarského kraje byl vymezen odpovídající koridor pro dopravní účely. [7] Žalobkyně v žalobě dále namítaly, že žalovaný učinil nesprávná skutková zjištění pro umisťování včelstev, jejichž činnost je nezbytná pro ekologické zemědělství. Dle krajského soudu však nebyl důvod, proč by měla být včelstva vyčleňována z celkového posouzení vztahu ekozemědělství a záměru, které učinilo Ministerstvo zemědělství v odpovědích na otázky žalovaného. [8] Ke tvrzení žalobkyň, že se žalovaný nevypořádal se znečišťováním vznikajícím z opotřebení pneumatik při provozu záměru, krajský soud odkázal na stranu 45 odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kde žalovaný citoval z rozptylové studie, která se zabývala i tzv. studenými emisemi. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v odvolání v této souvislosti nic konkrétního nenamítaly, považoval krajský soud toto vypořádání žalovaného za dostačující. [9] Co se týče žalobní námitky, dle níž v rozhodnutí žalovaného nebyl vymezen druh a rozsah oplocení záměru a chybí také přechody pro zvěř, krajský soud uvedl, že druh oplocení je uvedený v technických zprávách, které jsou součástí projektové dokumentace, rozsah oplocení je seznatelný z popisu stavebního objektu 860 a oplocení po dobu provádění záměru řeší projektová dokumentace v části B.8. K přechodům pro zvěř pak krajský soud odkázal na stranu 46 odůvodnění rozhodnutí žalovaného, kde žalovaný zmiňuje stavební objekt 220 – ekodukt a stavební objekt 221 – most. [10] Krajský soud dále uvedl, že posouzení negativních vlivů odtokových poměrů v území posoudily příslušné vodoprávní úřady, přičemž žalobkyně v odvolání věcnou nesprávnost vodoprávního stanoviska nenamítaly. Žalobní námitkou, dle níž přeložka vodovodu v km 6,750 může využívat pozemky žalobkyň nebo naopak žalobkyně omezovat v přístupu k nim, a to kvůli vzájemnému geografickému a výškovému umístění vodovodu, rigolů a pozemků žalobkyň, se krajský soud odmítl zabývat pro její obecnost a spekulativní povahu. Pouze v souvislosti se stavebním objektem 341 krajský soud poukázal na to, že potrubí bude uloženo do chrániček a že vodovodní řad bude částečně v hloubce větší než 2,5 metrů. Ke svedení vody z vozovek do příkopů pak krajský soud uvedl, že ani v této souvislosti žalobkyně neuvedly, jakých jejich pozemků by se věc týkala. Do příkopů však měly být odvodněny pouze stavební objekty 110 (větve mimoúrovňové křižovatky), 120 (krátký úsek silnice II. třídy), 126 (místní komunikace) a 150 (polní cesta), nikoliv rozhodující stavební objekt 101 (dálnice), který je odvodněn do středové kanalizace. [11] Postupy pro nakládání s ornicí byly dle krajského soudu v rozhodnutí žalovaného stanoveny dostatečně konkrétně a nevytvářely prostor pro libovůli stavebníka. Rekultivací opuštěných úseků silnice se dle krajského soudu zabýval Plán rekultivace schválený Ministerstvem životního prostředí, podle něhož budou práce probíhat. Žalobkyně v této souvislosti rovněž uplatňovaly pouze obecná tvrzení a neuvedly, kterých jejich pozemků se rekultivace „může“ dotýkat. II. Kasační stížnost žalobkyň [12] Proti rozsudku krajského soudu podávají žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [13] Svou kasační argumentaci stěžovatelky rozdělily do sedmi částí. V první části stěžovatelky brojí proti vypořádání jejich žalobní námitky ohledně nestanovení dostatečně konkrétních podmínek k ochraně jejich práv v rozhodnutí žalovaného. Krajský soud se dle stěžovatelek nevyjádřil k jejich žalobní argumentaci ohledně možných dopadů záměru do jejich práv a vlivů na jejich hospodaření na dotčených pozemcích. Neodůvodnil rovněž to, proč považoval stanovení podmínek pro umístění stavby v rozhodnutí žalovaného za adekvátní. Z napadeného rozsudku proto podle stěžovatelek není zřejmé, proč k tomuto závěru dospěl. [14] Podle stěžovatelek si také krajský soud protiřečí, pokud na jednom místě napadeného rozsudku uvádí, že vlivy záměru bude možné posoudit až v navazujícím řízení, a proto není nutné se námitkami stěžovatelek zabývat,