21 As 229/2025 – Nejvyšší správní soud

21 As 229/2025- 108 - text  21 As 229/2025 - 115 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci navrhovatelky: BIOMASA A STROJE s.r.o., se sídlem Ještědská 121, Praha 4, zastoupená Mgr. Ing. Annou Francovou, advokátkou se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrci: město Zábřeh, se sídlem Masarykovo náměstí 510/6, Zábřeh, zastoupený JUDr. Janem Brožem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) P. H., II) L. H., III) K. H., IV) T. H., V) J. J., VI) J. J., VII) H. K., VIII) R. K., IX) I. P., X) Mgr. M. P. XI) Mgr. L. P., XII) H. V., XIII) JUDr. P. P. a XIV) Ing. K. P., osoby XIII) a XIV) zastoupeny Mgr. Radkem Motzke, advokátem se sídlem Opletalova 600/6, Brno, v řízení o kasačních stížnostech odpůrce a osob zúčastněných na řízení XIII) a XIV) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025  93, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Odpůrce je povinen uhradit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9 475 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Ing. Anny Francové, advokátky. III. Osoby zúčastněné na řízení XIII) a XIV) jsou povinny společně a nerozdílně uhradit navrhovatelce na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 9 475 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně Mgr. Ing. Anny Francové, advokátky. IV. Osobám zúčastněným na řízení I) až XII) s e nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu [1] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“) výrokem III. rozsudku ze dne 30. 9. 2025, č. j. 73 A 4/2025  93, zrušil k návrhu navrhovatelky část opatření obecné povahy – Změna č. 4 územního plánu města Zábřeh (dále jen „Změna č. 4“), vydaného usnesením zastupitelstva města Zábřeh ze dne 19. 6. 2024, č. j. 24/ZM/11/ORÚP/974, v rozsahu zařazení parc. č. 3654, 3655, 3656, 3657, 3658, 3659/1, 3659/6, 3660/1, 3660/2, 3661/1, 3661/2 a 3665/1 vše v k. ú. Zábřeh na Moravě, do plochy smíšené obytné městské (SM), a to ke dni právní moci napadeného rozsudku. Výrokem I. tohoto rozsudku krajský soud návrh odmítl ve vztahu k pozemkům parc. č. 3649/1, 3651 a 5451/16 v k. ú. Zábřeh na Moravě a výrokem II. zamítl ve vztahu k pozemkům parc. č. 3611/1, 3611/4, 3611/6 v k. ú. Zábřeh na Moravě (odůvodnění těchto výroků však není dále rekapitulováno, neboť proti nim nyní projednávané kasační stížnosti nesměřují). [2] Před přijetím Změny č. 4 byly pozemky vymezené ve výroku III. napadeného rozsudku zařazeny do plochy smíšené výrobní (Vs). Navrhovatelka se domáhala zrušení zařazení těchto pozemků do plochy smíšené obytné městské (SM) v grafické i textové části s tím, že na nich historicky byl (a dosud je) její areál určený pro zemědělskou výrobu, jehož provoz navrhovatelka hodlá změnit ze živočišné výroby na výrobu pelet z biomasy (ze sena), tedy na výrobu rostlinnou. Změna č. 4 však výslovně připustila pouze takovou podnikatelskou činnost, která je nerušícího a neobtěžujícího charakteru, přičemž skladování, zemědělskou a průmyslovou výrobu vyloučila bez dalšího; taková změna funkčního využití představuje pro navrhovatelku zásadní překážku, neboť jí znemožňuje do budoucna jakoukoli část areálu užívat ke své podnikatelské činnosti, jejíž součástí je mimo jiné skladování surovin. [3] Krajský soud se nejprve věnoval otázce, zda Změna č. 4 skutečně představuje změnu funkčního využití předmětné plochy, která by navrhovatelce bránila provádět a rozvíjet její podnikatelskou činnost. Tomu krajský soud přitakal, neboť po Změně č. 4 se diametrálně změnilo funkční využití dané plochy, zejména se liší vymezení přípustného a nepřípustného způsobu využití pozemků na těchto plochách. Zatímco v předchozím znění územního plánu města Zábřeh z roku 2023 byla funkce plochy smíšená výrobní (Vs) a jedním z přípustných využití bylo skladování, naopak přípustným využitím smíšené obytné městské (SM) je po Změně č. 4 pouze podnikatelská činnost nerušícího a neobtěžujícího charakteru, přičemž skladování, zemědělská a průmyslová výroba je vyloučena bez dalšího. Krajský soud dospěl k závěru, že Změna č. 4 přinesla zásadní změnu funkce, kterou mají pozemky navrhovatelky plnit, a změnilo se jejich přípustné využití. [4] Krajský soud připomněl, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nelze legitimní očekávání navrhovatelky založit pouze na přesvědčení, že územní plán bude do budoucna neměnný. Existence dřívější územně plánovací dokumentace nezakládá bez dalšího legitimní očekávání zachování takového řešení do budoucna, a nelze z ní dovozovat vznik závazné správní praxe, neboť v opačném případě by byla popřena samotná podstata územního plánování. Na druhou stranu si byl krajský soud vědom významu principu kontinuity územního plánování ve vztahu k dotčeným osobám. Proto máli dojít ke změně funkčního určení ploch, musí zde existovat dostatečně závažné důvody, opírající se buď o relevantní změnu okolností, nebo o to, že původní řešení je věcně nesprávné a vede k závažné kolizi s veřejným zájmem (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 18/2015 – 101, odst. 33 a judikaturu tam uvedenou, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 10. 8. 2023, č. j. 9 As 105/2023 – 41, odst. 18 a násl. a judikaturu tam uvedenou). [5] Krajský soud návrhu částečně vyhověl (v rozsahu výroku III. napadeného rozsudku), neboť Změna č. 4 nebyla odůvodněna v souladu s požadavky zákona a judikatury. Konkrétně pak krajský soud neshledal v odůvodnění Změny č. 4 závažné důvody spočívající v podstatné změně okolností nebo důvody prokazující, že původní řešení bylo věcně nesprávné a vedlo k závažné kolizi s veřejným zájmem, jak judikatura vyžaduje. Dle krajského soudu odpůrce v odůvodnění nepopsal zásadní změnu okolností, která by vedla ke Změně č. 4. Skutečnost, že v lokalitě došlo k realizaci zástavby pro bydlení, není relevantní, neboť již původní územní plán předpokládal, že areál stěžovatelky (plocha smíšená výrobní) bude obklopen touto zástavbou. Důvodem pro změnu funkčního využití plochy areálu navrhovatelky nemůže být dle krajského soudu ani rušivost provozu areálu, neboť již předchozí znění územního plánu umožňovalo takový záměr označit za nepřípustný. [6] Nadto krajský soud upozornil na absenci podkladů v odůvodnění, ze kterých by vyplývalo významné zatížení okolí imisemi. Odkaz odpůrce v odůvodnění Změny č. 4 na blíže neurčité dokumenty na str. 22 odůvodnění Změny č. 4 – přílohy C, D, E (rozhodnutí o námitce) neobstojí v požadavku na konkrétní podklady prokazující míru imisí jako závažný důvod pro změnu územního plánu. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu krajský soud zdůraznil, že pokud odpůrce v územním plánu argumentuje konkrétním záměrem, je nezbytné vycházet z odpovídajících podkladů, z nichž lze učinit skutková zjištění potřebná pro vydání územního plánu v souladu s § 3 správního řádu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2023, č. j. 10 As 470/2021 – 39, odst. 24). [7] Krajský soud shrnul, že odpůrcem tvrzený důvod pro přijetí Změny č. 4 spočívající v rušivosti provozu areálu nemá podklad ve spise, a proto by jej soud nemohl přezkoumat, ani kdyby se jednalo o důvod relevantní. Dále krajský soud uvedl, že z odůvodnění Změny č. 4 není zřejmé, proč odpůrce Změnou č. 4 bez dalšího označil skladování za nepřípustné využití ploch smíšené obytné městské. Dle krajského soudu v odůvodnění Změny č. 4 nelze nalézt ani zásadní důvod, pro který by bylo nutné považovat původní řešení územního plánu (před Změnou č. 4) za natolik nesprávné a kolidující s veřejným zájmem, že by se dalo označit za nezákonné. [8] Krajský soud nepřisvědčil ani tvrzení odpůrce a osob zúčastněných na řízení XIII a XIV, že v okolí areálu se nachází kulturní památka – Zámek Skalička, který by mohl být imisním zatížením z provozu navrhovatelky ohrožen. Ohledně nepřiměřeného zatížení imisemi krajský soud zopakoval, že tato otázka byla řešitelná již v režimu předchozí územně plánovací regulace. Ve vztahu ke Změně č. 4 však odpůrce nevysvětlil, proč byl původní územní plán a priori nesprávný v takové intenzitě, že jej lze považovat za nezákonný. Z vyjádření vlastníků zámku (osob zúčastněných na řízení XIII a XIV) podle krajského soudu dále vyplynulo, že negativní dopad na památku je spojován s konkrétním provozem navrhovatelky, nikoli se samotným funkčním zařazením jejích pozemků. Krajský soud současně poukázal na to, že zákaz skladování nebyl ve Změně č. 4 odůvodněn ve vztahu k produkci imisí, přestože právě imisní zátěž měla být důvodem tvrzeného snížení hodnoty zámku. Ve spise nebyly založeny žádné konkrétní podklady, z nichž by nepřiměřené imisní zatížení a pokles hodnoty památky vyplývaly, s výjimko