21 As 90/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 90/2025- 43 - text  21 As 90/2025 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobců: a) Ing. E. P., b) S. P., c) B. J., d) J. G., společně zastoupeni Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem Hořovice, Pražská 346, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Praha 1, Těšnov 65/17, za účasti: I) MUDr. O. P., II) K. Z., III) MVDr. M. Z., IV) Mgr. J. P., V) K. N., VI) MUDr. H. Z., a VII) Ing. K. P., společně zastoupeni JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem Lysá nad Labem, Masarykova 1250/50, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2025, č. j. 10 A 102/2024  70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Ministerstvo zemědělství – Pozemkový úřad Beroun (dále jen „PÚ Beroun“) rozhodnutím ze dne 31. 3. 2003, zn. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá (dále jen „rozhodnutí PÚ Beroun“), postupem podle § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) určilo, že účastníci řízení [žalobkyně b) a c) a osoby zúčastněné na řízení I) až VII) a právní předchůdci ostatních žalobců i osob zúčastněných na řízení] jsou jako oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 a odst. 4 zákona o půdě vlastníky pozemků v k. ú. V., L., H., V., B. a P., specifikovaných v příloze tohoto rozhodnutí. [2] Žalobci následně podali podnět k přezkumnému řízení, v němž namítali, že rozhodnutím PÚ Beroun byly vydány mj. také pozemky, které byly již před účinností zákona o půdě ve vlastnictví fyzických osob anebo tyto nemovitosti byly získány od fyzické osoby ke dni 9. 10. 1998. V případě pozemku parc. č. st. XA v k. ú. V. byl pozemek vydán rozhodnutím PÚ Beroun, přestože byl již vydán rozhodnutím ze dne 1. 7. 1999; pozemek parc. č. XB v k. ú. B. byl vydán, ačkoliv byl zastavěn od 60. let minulého století. Státní pozemkový úřad přezkoumal podle § 98 správního řádu ve zkráceném přezkumném řízení rozhodnutí PÚ Beroun, a rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013, zn. 102135/2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) je v celém rozsahu zrušil a věc vrátil PÚ Beroun k dalšímu řízení. K odvolání osob zúčastněných na řízení I) a II) bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2013, č. j. 63150/2013MZE12142 (první rozhodnutí žalovaného) prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že ke zrušení rozhodnutí PÚ Beroun došlo pouze ve vztahu k některým nemovitostem. Toto rozhodnutí napadli žalobci u Městského soudu v Praze žalobou, kterou městský soud usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 6 A 238/2013  30, odmítl podle § 46 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) s odůvodněním, že se jedná o správní rozhodnutí ve věci soukromoprávního nároku, a proto měla být podána žaloba podle části páté občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobci se v souladu s tímto poučením městského soudu obrátili na Okresní soud v Berouně, který jejich žalobu zamítl rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 13 C 151/2016  230. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, tento rozsudek zrušil. Vyslovil totiž nesouhlas s právním názorem městského soudu (jako soudu správního) ohledně věcné příslušnosti civilních soudů v projednávané věci. Okresnímu soudu proto uložil, aby předložil věc zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. [3] Zvláštní senát v usnesení ze dne 7. 12. 2022, č. j. Konf 31/2021 – 26 (dále jen „usnesení zvláštního senátu“) rozhodl, že k projednání věci je příslušný soud ve správním soudnictví, neboť pravomoc civilních soudů by byla dána pouze tehdy, pokud by správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů meritorně. Žalobu proti (prvnímu) rozhodnutí žalovaného je proto příslušný projednat správní soud, jenž se může zabývat pouze podmínkami přezkumného řízení, nikoli samotným restitučním nárokem. Městský soud (jako soud správní) se proto žalobou zabýval opakovaně a shledal ji důvodnou z důvodu porušení ustanovení o řízení před správním orgánem; proto první rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v rámci něhož žalovaný odvoláním napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. I toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem městského soudu (jako soudu správního) ze dne 27. 11. 2023, č. j. 17 A 114/2023  73, pro nesrozumitelnost. V pořadí třetím rozhodnutím ze dne 27. 8. 2024, č. j. MZE4048/2024111555 (dále jen „žalované rozhodnutí“), žalovaný změnil výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že: „[r]ozhodnutí Ministerstva zemědělství  Pozemkového úřadu Beroun ze dne 31. 3. 2003 č. j. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá, které nabylo právní moci dne 20. 9. 2012, se ruší v části, ve které bylo rozhodnuto o pozemcích p. č. st. XC, p. č. XD, p. č. st. XE, p. č. XF, p. č. st. XG a p. č. XH, p. č. st. XI a p. č. XJ, p. č. st. XK, p. č. XL, p. č. st. XM, p. č. XN, p. č. XO, p. č. XP a p. č. XR v k. ú. V. a pozemcích p. č. st. XA v k. ú. V. a p. č. XB v k. ú. B. V této části se rozhodnutí vrací Státnímu pozemkovému úřadu – Krajskému pozemkovému úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha k novému projednání a rozhodnutí. Ve zbytku se rozhodnutí Ministerstva zemědělství  Pozemkového úřadu Beroun ze dne 31. 3. 2003, č. j. 107/2003/5103Ba 1890/90Vá potvrzuje.“ [4] Žalované rozhodnutí napadli žalobci u Městského soudu v Praze žalobou, který ji shledal částečně důvodnou, a proto výrokem I. rozsudku specifikovaného v záhlaví zrušil toto rozhodnutí v části týkající se pozemků parc. č. st. XM, parc. č. XN, XO, XP a XR v k. ú. V., a pozemku parc. č. st. XA v k. ú. V.; ve zbytku žalobu zamítl. [5] Městský soud úvodem zdůraznil, že v projednávaném případě je pouze posuzováno, zda PÚ Beroun svým rozhodnutím z roku 2003 určil vlastnictví pozemků podle § 9 odst. 1 zákona o půdě v rozporu s právními předpisy, a zda byl tedy dán důvod pro zrušení tohoto rozhodnutí cestou přezkumného řízení. Rozhodnutím PÚ Beroun byly podle § 9 odst. 4 zákona o půdě určeni vlastníci pozemků specifikovaných v daném rozhodnutí. Mezi žalobci a osobami zúčastněnými na řízení panuje shoda, že u pozemků parc. č. st. XE, XK, XI, XG, XC a parc. č. XD, XF, XH, XJ a XL v k. ú. V. (v rozsudku označeny jako „pozemky A“) došlo k nabytí vlastnického práva jinými fyzickými osobami před účinností zákona o půdě, a proto tyto osoby nebyly povinnými osobami ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o půdě a nebyly tak povinny tyto pozemky vydat oprávněným osobám. Nebylo proto sporu, že oprávněné osoby z uvedeného důvodu nemohly k pozemkům A nabýt vlastnické právo, a rozhodnutí PÚ Beroun bylo tedy v tomto rozsahu po právu zrušeno ve zkráceném přezkumném řízení pro zjevný rozpor s ustanovením zákona o půdě. [6] V prvním žalobním bodě žalobci namítali nesprávné právní posouzení ve věci pozemků parc. č. XN, XO, XP, CR (nyní sloučeny do parc. č. XO) a parc. č. st. XM v k. ú. V. (v rozsudku označeny jako „pozemky B“), a pozemků parc. č. st. XA v k. ú. V. a parc. č. XB v k. ú. B. Městský soud uvedl, že žalovaný pozemky B a pozemek parc. č. st. XA v k. ú. V. „zahrnul do nového řízení“ výslovně (a pouze) proto, že o vydání těchto pozemků bylo již jednou pravomocně rozhodnuto, a to rozhodnutím PÚ Beroun ze dne 27. 1. 1993, č. j. OPÚ 1890/92Va (důvodem postupu žalovaného tedy nebyla překážka vlastnictví vydávaných pozemků fyzickými osobami, jak se domnívali žalobci). Tím byla u těchto pozemků založena překážka věci rozhodnuté, a bylo tak v tomto rozsahu nutné zrušit (pozdější) rozhodnutí PÚ Beroun ve zkráceném přezkumném řízení. Městský soud ze správního spisu zjistil, že zmiňované rozhodnutí ze dne 27. 1. 1993 o schválení dohody o vydání nemovitostí mezi povinnou a oprávněnou osobou bylo zrušeno v mimoodvolacím řízení rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 7. 2. 2000, č. j. 242/2000, a okresnímu pozemkovému úřadu bylo uloženo, aby v dalším řízení vyjasnil okruh oprávněných osob. Rozhodnutí ze dne 27. 1. 1993 tak již v době vydání rozhodnutí PÚ Beroun nezakládalo překážku res administrata. Nepřisvědčil proto žalovanému, že o vydání pozemků B a pozemku parc. č. st. XA v k. ú. V. bylo ke dni rozhodnutí PÚ Beroun pravomocně rozhodnuto. V případě pozemku parc. č. st. XA v k. ú. V. městský soud reflektoval tvrzení žalobců, že tento pozemek byl vydán jiným rozhodnutím, a sice rozhodnutím Okresního úřadu Beroun ze dne 1. 7. 1999, č. j. OPÚ 1890/90LČR Viž.Běš./Tá. Jelikož existenci tohoto rozhodnutí sporovali jak žalovaný tak osoby zúčastněné na řízení, považoval městský soud za nutné, aby v průběhu dalšího správního řízení byla tato otázka vyřešena. Jelikož v rozsahu uvedených pozemků neexistoval žalovaným tvrzený důvod pro zrušení rozhodnutí PÚ Beroun, městský soud v t