21 Azs 168/2025 – Nejvyšší správní soud

21 Azs 168/2025- 33 - text  21 Azs 168/2025 - 36 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: D. C., zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou se sídlem Brno, Moravské náměstí 13, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 6. 2025, č. j. 74 Az 1/2025 – 29, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 1. 2025, č. j. OAM120/ZAZA11VL14R22022, neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci výše uvedeným rozsudkem zamítl. [2] Žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v únoru 2022 kvůli obavě z pronásledování pro jeho členství v prokurdské Lidově demokratické straně (dále jen „HDP“). Uvedl, že je kurdské národnosti, do strany HDP vstoupil v roce 2018 jako řadový člen, pročež je považován za teroristu a čelí obvinění pro členství v teroristické skupině. Podle žalobce se ale jedná o vykonstruované trestní stíhání kvůli jeho členství ve straně. [3] Krajský soud především nepřisvědčil žalobní námitce ohledně nesprávného vyhodnocení věrohodnosti tvrzení žalobce. Poukázal nejprve na to, že z obsahu správního spisu nelze dospět k závěru, že by žalobce trpěl mentálním či jazykovým omezením. Žalobce na položené otázky odpovídal přiléhavým způsobem. Ani v jednom protokolu není též uvedeno, že by měl problém porozumět položeným otázkám, stěžoval si na tlumočníka či na vedení pohovoru v turečtině. [4] Dále krajský soud aproboval závěr žalovaného o existenci závažných rozporů v tvrzeních žalobce o incidentech, kterým mělo dojít na dvou shromážděních konaných na podporu politické strany HDP v letech 2019 a 2020. V rámci prvního pohovoru žalobce uvedl, že po prvním shromáždění pro něj přijela civilní auta a nějací muži v civilu jej zavezli do lesa, kde mu vyhrožovali. Následně policie odmítla jeho věc řešit, z čehož si žalobce dovodil, že muži v civilu byli také policisté. Při druhém incidentu byl neznámými muži vysvléknut donaha, ponechán mu byl jen mobil. Žalobce zavolal rodině, která jej našla a vyfotila, policie však nebrala fotku jako směrodatný důkaz. K dotazům žalovaného pak uvedl, že netuší, proč si muži vybrali z davu právě jeho. U druhého (doplňujícího) pohovoru žalobce uvedl, že při odchodu z druhého shromáždění jeho a další tři až čtyři lidi zadržela policie, odvezla je na služebnu, žalobci sebrali telefon. Následně byli odvezeni do lesa, kde si od řidiče projíždějícího auta půjčili telefon a žalobce zavolal svému strýci, který přijel a všechny je vyfotil. Poté šli na policii, kde fotografie včetně telefonu předali. Poté, co se zhruba po hodině přišli zeptat, jak je ve věci postupováno, bylo jim policisty sděleno, že nic nedoložili a nic nebylo nahlášeno. [5] Krajský soud identifikoval ve výše uvedených tvrzeních žalobce podstatné rozpory. Podrobně vyložil, proč považuje za nekonzistentní tvrzení žalobce o identitě osob, které jej měly odvézt na policejní služebnu; popsal též, proč považuje za nevěrohodný popis druhého z incidentů, zejména s ohledem na tvrzení týkající se ponechání či odebrání mobilního telefonu útočníky. V této souvislosti krajský soud zdůraznil, že navzdory delšímu časovému odstupu a možnému šoku z této stresující situace si žalobce mohl jen stěží nevzpomenout na to, zda mu byl ponechán mobil, díky kterému si mohl zavolat o pomoc, či zda musel (nahý) žádat o zapůjčení telefonu cizí náhodnou osobu. Na základě uvedených úvah považoval krajský soud totožně jako žalovaný tvrzení žalobce za rozporná, přičemž přihlédnul k dalším podstatným rozporům, které ve vzájemném souhrnu činí jeho azylový příběh nevěrohodným. Neztotožnil se ani s výtkou, že v takové situaci měl žalovaný vyzvat žalobce k odstranění zjištěných rozporů, poněvadž zákon žalovanému žádnou takovou povinnost neukládá. [6] Krajský soud souhlasil i se závěrem žalovaného zpochybňujícím členství žalobce v HDP. Odkázal na informace Kanadské rady pro migraci a uprchlíky založené ve správním spisu, dle které byl žalobcem předložený dokument pouhou přihláškou ke členství ve straně, který členství nepotvrzuje. Stěžovatel sice tvrdil, že mu členská karta byla vydána, pouze si ji nevyzvedl, členské karty jsou vydávány toliko členům stranického shromáždění (cca 200 lidí), přičemž sám žalobce se označil za řadového, nikterak aktivního člena. [7] Významná je podle krajského soudu rovněž skutečnost, že si žalobce nechal v době, kdy již probíhalo správní řízení a kdy na něj měl být vydán zatykač v zemi původu, vystavit turecký cestovní doklad zastupitelským úřadem v Praze. Pokud stěžovatel dobrovolně kontaktoval státní orgány Turecka, je zřejmé, že již neodmítá ochranu své země původu, což je dle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o azylu i důvodem pro odnětí azylu. Dle krajského soudu tak při zjištění takové okolnosti nelze udělit žadateli azyl per se. [8] Pokud jde o námitku žalobce, že nebyl seznámen se všemi podklady pro vydání rozhodnutí, krajský soud uvedl, že odkaz žalovaného na facebookový profil žalobce sloužil jen k dokreslení zjištěných pochybností o pravdivosti jeho tvrzení. Žalovaný jím neprováděl dokazování v klasickém slova smyslu, přičemž i bez něj jeho rozhodnutí obstojí. Naopak nezařazení písemné zprávy týkající se prověření existence mezinárodního zatykače mezi podklady rozhodnutí bylo podle krajského soudu procesním pochybením; nešlo ale o vadu s vlivem na zákonnost rozhodnutí, neboť žalobce obsah této informace nijak nerozporuje a nejednalo se o stěžejní skutkové zjištění, o něž by byl opřen závěr napadeného rozhodnutí. [9] Proti tomuto rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel“) bránil kasační stížností, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [10] Stěžovatel má především za to, že pokud vznikly nějaké rozpory mezi jeho výpověďmi, přispěla k tomu jeho mentální a jazyková omezení. Při pohovorech nenamítal nedostatky v tlumočení, nicméně nemůže potvrdit, zda mu bylo vše tlumočeno správně a zda byly řádně tlumočeny jeho odpovědi; to platí především pro druhý pohovor, kde mu nebyl přeložen pořízený záznam. [11] Pokud jde o věrohodnost jeho výpovědí, stěžovatel namítá, že již při svém prvním pohovoru zmínil souvislost konání akcí s oslavou svátku Newroz. Rovněž uvádí, že namítal povinnost správního orgánu vyzvat ho k vysvětlení těch částí výpovědi, které byly shledány rozpornými. Krajský soud nesprávně spojil jeho povědomí o propojení únosců s policisty s prvním případem, a nikoliv s druhým, který podrobněji popsal při svém druhém pohovoru. Stěžovatel též nespatřuje jako klíčový důkaz své nevěrohodnosti odlišný způsob výpovědi ohledně zajištění mobilního telefonu. Ten pravděpodobně vzniknul nuancemi v tlumočení. [12] Krajský soud se dále nezabýval předloženou přihláškou stěžovatele do politické strany HDP, která je současně potvrzením o jeho členství v ní. Žalovaný tuto listinu ani nezahrnul mezi podklady pro vydání rozhodnutí a neopatřil ji úředním překladem, což stěžovatel považuje za chybný postup. [13] Poslední okruh kasačních námitek míří k právu na seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu. Stěžovatel namítá, že pokud žalovaný zpochybňuje jeho věrohodnost a na podporu tohoto závěru se opře o facebookový profil stěžovatele, měl by jej zahrnout do podkladů pro vydání rozhodnutí. Nelze přijmout výklad soudu, že se nejedná o nosný podklad. Stěžovatel s uvedeným podkladem seznámen nebyl a nemohl se tak k němu vyjádřit, čímž byl zkrácen v právu na spravedlivý proces. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu ohledně neexistence mezinárodního zatykače. Správní orgán je povinen seznámit účastníka řízení i s těmi podklady pro vydání rozhodnutí, které vyhodnotí jako „méně významné“. [14] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na spisový materiál a uvedl, že napadený rozsudek je ve shodě s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nepřijatelnost odmítl, eventuálně ji zamítl. [15] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval zkoumáním existence podmínek řízení, především přípustností kasační stížnosti (respektive jednotlivých kasačních námitek), neboť tento postup má přednost před posouzením přijatelnosti kasační stížnosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2006, č. j. 8 Azs 5/2006 – 30; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [16] Některé „námitky“ stěžovatele jsou fakticky toliko opakováním žalobní argumentace bez toho, že by s