22 Ads 243/2025 – Nejvyšší správní soud

22 Ads 243/2025- 46 - text 22 Ads 243/2025 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Tomáše Foltase a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: M. Z., zastoupený JUDr. Martinem Halahijou, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2025, čj. 55 Ad 9/202521, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2025, čj. 55 Ad 9/202521, se ruší. II. Rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Halahiji, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce 24. 5. 2022 uzavřel na období od 1. 9. 2022 do 28. 2. 2026 tzv. Lehrvertrag, tj učňovskou či výuční smlouvu, resp. smlouvu o odborném vzdělání (dále „učňovská smlouva“). Jejím předmětem bylo studium na odborné škole – Berufsschule für Elektrotechnik und Mechatronik ve Vídni (dále „odborná škola“). [2] Rozhodnutím z 19. 2. 2025, čj. X (dále „rozhodnutí o odejmutí sirotčího důchodu“), žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, žalobci od 14. 12. 2024 odňala sirotčí důchod. Dle žalované žalobce 13. 12. 2024 ukončil soustavnou přípravu na budoucí povolání v podobě studia elektroniky a mechatroniky na odborné škole a neprokázal, že by nadále splňoval některou z podmínek nezaopatřenosti pro nárok na sirotčí důchod ve smyslu § 20 odst. 4 a 5 uvedeného zákona. [3] Námitky žalobce žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a své rozhodnutí o odejmutí sirotčího důchodu potvrdila. Uvedla, že žalobce předložil potvrzení o studiu pouze na období do 13. 12. 2024 (Schulbesuchsbestätigung vydané odbornou školou 14. 11. 2024; dále „potvrzení o studiu ze 14. 11. 2024“). Na období po tomto datu žádné potvrzení, a to ani na výzvu žalované, nepředložil. Výslovně uvedl, že jiné potvrzení, než doložil, předložit nemůže, jelikož žádné takové nemá. Žalovaná proto setrvala na odejmutí sirotčího důchodu, přičemž žalobce odkázala na rozhodnutí o odejmutí sirotčího důchodu, v němž mu byly dostatečně srozumitelným způsobem vysvětleny důvody odejmutí. [4] Žalobu podanou proti rozhodnutí žalované o námitkách Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Dospěl k závěru, že žalovaná rozhodla o odejmutí sirotčího důchodu správně, neboť žalobce, přestože byl upozorněn na následky, nedoložil, že je ve školním roce 2024/2025 nadále studentem odborné školy. Žalovaná správně vyšla z toho, že žalobce nedoložil své studium v období od 14. 12. 2024, a tedy nedoložil, že je nezaopatřeným dítětem ve smyslu § 21 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. V tomto ohledu se krajský soud ztotožnil se závěry žalované, že na základě potvrzení o studiu ze 14. 11. 2024 lze skutečně mít zato, že žalobce ve školním roce 2024/2025 studoval pouze do 13. 12. 2024. Své tvrzení, že od 14. 12. 2024 měl praktickou výuku a další studium probíhalo od 14. 5. 2025 do 28. 6. 2025 nijak nedoložil. Podle krajského soudu bylo povinností žalobce, jakožto příjemce sirotčího důchodu, doložit potvrzení o studiu, aby měl nadále nárok na sirotčí důchod. Pouhé tvrzení bez formálního dokladu o pokračování studia nepostačuje. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [5] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, jíž následně, prostřednictvím svého zástupce doplnil. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Ke skutkovým okolnostem nyní projednávané věci uvedl, že je žákem odborné školy, kde studuje v rámci duálního systému (teorie + praxe) na základě učňovské smlouvy (Lehrvertrag), dle níž vzdělávání trvalo od 1. 9. 2022 do 28. 2. 2026. Učňovská smlouva není pracovněprávní smlouvou v běžném smyslu, ale smluvním základem odborného vzdělávání žáka v duálním systému. Tento systém je v Rakousku uznán jako součást středního odborného vzdělávání a je rovnocenný českému učebnímu poměru. Z učňovské smlouvy je zcela zřejmá spojitost studia a praktické výuky, její podstatou je tedy vzdělávání, nikoliv zaměstnání. [7] K tomu doložil potvrzení odborné školy o studiu, jež dle stěžovatele dokládají, že byl po celou dobu řádně zapsán a studium probíhalo bez přerušení. Poukázal na to, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy uznalo odbornou školu jako rovnocennou zahraniční vzdělávací instituci, tedy na roveň studia na středních školách v České republice v denní formě. Tím je dle stěžovatele potvrzeno, že školní systém v Rakousku je českým úřadům známý a je jimi akceptovaný. [8] Namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalované a napadeného rozsudku. Žalovaná ani krajský soud dostatečně neodůvodnily závěr o odejmutí sirotčího důchodu. Po dobu dvou let bylo jeho studium uznáváno jako příprava na povolání, přičemž nedošlo ke změně skutkového či právního stavu. Legitimně očekával, že pokud svého studia nezanechá, tj. bude v něm dle programu odborné školy pokračovat, bude při posuzování splnění podmínek pro status nezaopatřeného dítěte postupováno shodně. Rozhodnutí žalované i krajského soudu proto též postrádají logiku a právní kontinuitu. [9] Proti závěrům žalované potvrzeným krajským soudem namítl, že zákon o důchodovém pojištění nestanoví, že studiem na střední (odborné) škole, jež se dle § 21 odst. 1 písm. a) tohoto zákona považuje za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání, může být jen studium v České republice či podle českého systému. Nadto, i v České republice je běžnou praxí, že během studia některých oborů studenti absolvují praktickou výuku. Nerespektování rakouského duálního systému by dle stěžovatele bylo též v rozporu s principem zakotveným v čl. 165 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, dle nějž je úkolem členských států vzájemně uznávat systémy odborného vzdělávání a podporovat mobilitu studentů v rámci EU, jakož i s dosavadní judikaturou Soudního dvora potvrzující rovnocennost forem odborného vzdělávání napříč členskými státy. [10] Žalovaná i krajský soud měly povinnost vyhodnotit všechny důkazy v jejich souhrnu. Z potvrzení o studiu z 21. 5. 2025 plyne, že stěžovatel stále studoval. Navštěvování školní výuky ve třídě nevypovídá o skutečně stráveném čase přípravou na budoucí povolání. Stěžovatel není schopen doložit jiné potvrzení o studiu, neboť odborná škola žádné jiné potvrzení nevystavuje. Trvání na takové podobě potvrzení o studiu, v níž jej tyto školy ani nevystavují, je čistě formalistické a s ohledem na danou situaci nepřiměřené. Jelikož stěžovatel prokázal, že má platnou učňovskou smlouvu, soustavně studuje odbornou školu a vykonává odbornou praxi, je nutné takové vzdělávání považovat za soustavnou přípravu na povolání ve smyslu českého práva. [11] Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Uvedla, že stěžovatelovo studium nezpochybnila, pouze očekávala, že doloží potvrzení odborné školy o tom, že výkon praxe probíhá v rámci studia. Stěžovatelem doložené potvrzení o studiu takovou informaci neobsahovalo. Současně pouhé jeho ujištění není dostačující. Jestliže ani přes výzvu žalované potvrzení o výkonu praxe v rámci studia nedoložil, nelze od žalované očekávat, že tento úsudek sama dovodí. V takovém případě ani není povinností žalované zabývat se otázkou struktury školství v Rakousku. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. [13] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [14] Kasační stížnost tak přijme k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského (městského) soudu (usnesení NSS z 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). [15] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl konkrétní argumentaci, podle níž by měla být kasační stížnost, resp. jednotlivé kasační námitky přijatelné. Nejvyšší správní soud však shledal zásadní pochybení krajského soudu při výkladu hmotného či procesního práva, jež mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovou vadou způsobující přijatelnost kasační stížnosti je totiž i nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí (rozsudky NSS z 23. 2. 2023, čj. 3 Azs 410/202160, bod 18, a na něj navazující z 24. 4. 2