22 Azs 51/2026 — Nejvyšší správní soud

22 Azs 51/2026- 42 - text pokračování 22 Azs 51/2026-44 USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jitky Zavřelové a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: V. T., zastoupený Mgr. Michalem Sečánym, advokátem se sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, čj. MV1479723/OAM-2025, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. 2. 2026, čj. 61 A 12/2025-45, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci bylo rozhodnutím ze dne 30. 6. 2023, č. j. KRPE5780022/ČJ2023170026SV, uloženo správní vyhoštění na dobu jednoho roku podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). [2] Následně podal žalobce k Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně) žádost dle § 122 odst. 5 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců, jíž se domáhal vydání nového rozhodnutí, kterým by byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění. Dne 26. 8. 2025 vydal správní orgán I. stupně usnesení č. j. CPR2301813/ČJ2025930310V239, kterým řízení zastavil, neboť nebyly splněny podmínky § 122 odst. 5 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a usnesení o zastavení řízení potvrdil. [3] Žalovaný se ztotožnil s prvostupňovým rozhodnutím, že nejsou dány důvody pro aplikaci § 122 odst. 5 písm. a) a písm. b) zákona o pobytu cizinců. Uvedl, že žalobce není po dobu trvání překážky ve vycestování nucen k návratu na Ukrajinu. Po dobu platnosti uděleného víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území není správní vyhoštění vykonatelné. [4] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, který ji označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěry správních orgánů, že rozhodnutí o správním vyhoštění je z důvodu existující překážky vycestování nevykonatelné, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro postup podle § 122 odst. 5 písm. a) a b) zákona o pobytu cizinců. Doba zákazu vstupu žalobci vůbec nezačala běžet, a tudíž nemohlo dojít ani k uplynutí její poloviny [podmínka písm. a)]. Žalobce rovněž nevycestoval a vzhledem k překážce vycestování vycestovat ani nemohl [podmínka písm. b)]. Podle krajského soudu v daném řízení správní orgány nemohly přistoupit ani k meritornímu posouzení důvodů žádosti, včetně tvrzených rodinných, humanitárních či pracovních okolností. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření [5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek, které pro přehlednost uspořádal následovně. V prvním okruhu námitek poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku. V druhém okruhu námitek poukazoval na vady v řízení. Krajský soud v odstavci 6 zmiňuje vyjádření žalovaného k podané žalobě a v odstavci 7 údajnou repliku žalobce k vyjádření žalovaného. Stěžovatel si však není vědom doručení vyjádření žalovaného k podané žalobě ani podání vlastní repliky k tomuto vyjádření. Krajský soud pochybil i tím, že stěžovateli nedoručil vyjádření k žalobě. V dalším okruhu námitek stěžovatel nesouhlasil se závěrem, že v daném řízení nebylo lze zkoumat zákonnost rozhodnutí o vyhoštění, jakož ani zásah do soukromého a rodinného života stěžovatele. Správní orgány i soud postupovaly přepjatě formalisticky, když odmítly zohlednit humanitární a rodinné okolnosti případu. Z uvedených důvodů navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že soud vypořádal všechny žalobní námitky, a to v souladu s aktuální judikaturou. Žalovaný dále zopakoval důvody, pro které nemohlo být žádosti stěžovatele vyhověno. Z povahy věci se nemůže vyjádřit k vadám v řízení před krajským soudem. [7] Žalobce podal k vyjádření repliku, v níž se pozastavil nad kusostí vyjádření žalovaného. Stěžovatel dále zopakoval a rozvedl námitky obsažené v kasační stížnosti, na kterých setrval. Výklad správních orgánů a soudu považuje za formalistický. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [8] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. [9] V řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce, první podmínka nepřijatelnosti byla tedy splněna. Co se týče přesahu vlastních zájmů stěžovatele, ten může podle konstantní judikatury nastat v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo potřeby překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, Ostapenko). [10] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud přesah vlastních zájmů stěžovatele neshledal. Kasační stížnost je proto nepřijatelná. [11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o zásadních a pro danou věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za mylnou (nálezy ÚS ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/200352, či ze dne 1. 6. 2005, čj. 2 Azs 391/2004-62). [12] Vymezeným požadavkům krajský soud dostál. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Krajský soud dostatečně zdůvodnil, proč neshledal uplatněné námitky důvodné, resp. proč na základě nich nevyhověl návrhu na zrušení rozhodnutí žalovaného. Skutečnost, že stěžovatel s právním posouzením krajského soudu nesouhlasí, sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost jeho rozsudku (rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, ze dne 31. 1. 2008, čj. 4 Azs 94/2007-107, ze dne 21. 8. 2008, čj. 7 As 28/2008-76, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 2. 2008, čj. 7 Afs 212/2006-74). [13] Další zásadní pochybení představuje podle stěžovatele nesprávná rekapitulace průběhu řízení před krajským soudem. Krajský soud v odstavci 6 napadeného rozsudku zmiňuje vyjádření žalovaného k žalobě a v odstavci 7 údajnou repliku žalobce k tomuto vyjádření. Stěžovatel však uvádí, že mu vyjádření žalovaného k žalobě nebylo doručeno. Nepodal ani repliku k tomuto vyjádření. Krajský soud podle něj zásadně pochybil i tím, že vyjádření žalovaného před vydáním rozsudku stěžovateli nezaslal. [14] Rekapitulace průběhu řízení před krajským soudem není v uvedeném rozsahu přesná. Ze soudního spisu totiž plyne, že stěžovatel repliku k vyjádření žalovaného nepodal. Zmínka krajského soudu o této replice proto představuje zjevnou rekapitulační nepřesnost. Ta se však nijak nepromítla do posouzení žalobních námitek. Krajský soud z údajné repliky nevycházel, nepřikládal jí žádný význam a nezaložil na ní své rozhodnutí. Z těchto důvodů nelze popsané pochybení považovat za zásadní pochybení, resp. za nepřípustný zásah do práva na spravedlivý proces (srov. rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2007, čj. 2 Afs 91/200790, a na něj navazující rozhodnutí). [15] Obdobně je třeba posoudit i další namítané pochybení. Krajský soud skutečně nezaslal stěžovateli vyjádření žalovaného k žalobě. Ani toto pochybení však v nyní posuzované věci nedosahuje intenzity vady, pro kterou by bylo nutné napadený rozsudek zrušit. Podle § 74 odst. 1 s. ř. s. platí, že došlé vyjádření žalovaného doručí soud žalobci. Tato povinnost souvisí se zásadou rovnosti účastníků řízení podle § 36 odst. 1 s. ř. s. a s principem kontradiktornosti soudního řízení. Nezaslání vyjádření žalovaného proto může představovat procesní pochybení. Podle ustálené judikatury NSS však nejde o vadu, která by bez dalšího vždy vedla ke zrušení rozhodnutí krajského soudu. Rozhodující je, zda nedoručené vyjádření obsahovalo nová skutková tvrzení, novou právní argumentaci nebo důkazy, zda z něj krajský soud při rozhodování vyšel a zda o ně opřel výrok nebo odůvodnění svého rozhodnutí. Vždy je tedy třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu