3 Ads 86/2025 – Nejvyšší správní soud

3 Ads 86/2025- 33 - text  3 Ads 86/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína, soudkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudce Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: F. C., zastoupený Mgr. Dušanem Havlenou, advokátem se sídlem Nad Vdovečkem 1206, Blatná, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2024, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 2025, č. j. 35 Ad 13/202419, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 1. 2024. Tímto rozhodnutím žalovaná podle § 90 odst. 5 správního řádu ve spojení s § 88 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci“), zamítla námitky žalobce a potvrdila svoje rozhodnutí vydané v prvním stupni ze dne 1. 11. 2023. [2] Uvedeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná vycházela ze skutečnosti, že důchodový věk žalobce činí vzhledem k jeho datu narození 64 let a 8 měsíců, ke dni 3. 11. 2023, od něhož žádá přiznání starobního důchodu, dosáhl věku 60 let. Do dosažení důchodového věku mu tak k tomuto datu chybí více než 3 roky, takže nesplňuje jednu z hmotněprávních podmínek pro vznik nároku na dávku. [3] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujících skutečností. Žalobce podal dne 19. 7. 2023 u OSSZ Klatovy žádost o starobní důchod před dosažením důchodového věku s datem přiznání 3. 11. 2023. V době mezi podáním žádosti a datem, k němuž měl být důchod přiznán, došlo zákonem č. 270/2023 Sb. ke změně zákona o důchodovém pojištění a s účinností ode dne 1. 10. 2023 se v ustanovení § 31 tohoto zákona změnila věková podmínka pro vznik nároku na dávku. Podle přechodného ustanovení čl. II, bodu 1 zákona č. 270/2023 Sb. dopadala na posouzení žádosti žalobce nová právní úprava. [4] Krajský soud se musel vypořádat především s námitkou žalobce, že žalovaná nemohla postupovat podle nové (pro žalobce nevýhodné) právní úpravy, neboť takový postup je v rozporu s principem zákazu retroaktivity. O věci měla dle jeho názoru rozhodnout podle právní úpravy účinné v době podání žádosti. [5] K tomu krajský soud předeslal, že podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 30. 9. 2023 měl pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění stanovenou podle § 29 odst.1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše (a) 3 roky, pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let, (b) 5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl věku alespoň 60 let. [6] Podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném od 1. 10. 2023 má pojištěnec nárok na starobní důchod před dosažením důchodového věku, jestliže získal potřebnou dobu pojištění stanovenou v § 29 odst. 1 nebo § 29 odst. 3 písm. a) a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše 3 roky. [7] Podle § 31 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se starobní důchod podle odstavce 1 přizná nejdříve ode dne podání žádosti o přiznání tohoto důchodu. Za den vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 se považuje den, od něhož je tento důchod přiznán. [8] Podle čl. II. bodu 1 zákona č. 270/2023 Sb. se o nárocích na důchody, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání, odnětí nebo změně výše těchto důchodů za dobu před tímto dnem, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, rozhodne podle právních předpisů účinných před tímto dnem. [9] Podle krajského soudu, nabylli zákon č. 270/2023 Sb. účinnosti předtím, než žalovaná rozhodla o žádosti žalobce, pak není ve věci není relevantní, kdy tuto žádost podal. Podstatné je, kdy mu vznikl nárok na dávku. Ten mu nevznikl přede dnem 1. 10. 2023, tedy přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobci mohl nárok na předčasný starobní důchod podle § 31 odst. 1 zákona o důchodového pojištění vzniknout nejdříve ke dni 3. 11. 2023, kdy dovršil věku 60 let. Na jeho případ proto nedopadá čl. II, bod 1 zákona č. 270/2023 Sb., protože ten se týká jen nároků na důchody, které vznikly do 30. 9. 2023. [10] Ke stěžejní námitce žalobce pak krajský soud uvedl, že k porušení zákazu retroaktivity v jeho případě nedošlo. Žalobci nevznikl nárok na předčasný starobní důchod ani v době, kdy nárok uplatnil, ani k datu, od něhož přiznání důchodu požadoval. Ke změně podmínek pro vznik nároku na dávku došlo ještě předtím, než mohl žalobci nárok teoreticky vzniknout. Žalobci tedy nebyl odebrán nárok vzniklý v mezidobí od podání žádosti do data přiznání dávky, pouze byly upraveny podmínky pro jeho přiznání, a to pro futuro. K tomu soud zdůraznil, že samotné podání žádosti nijak nefixuje podmínky vzniku nároku do budoucna, jejich splnění je totiž nutno zásadně posuzovat podle právní úpravy účinné ke dni, k němuž by měl nárok podle žádosti vzniknout. Rozhodnutí žalované proto vyhodnotil jako zákonné. [11] Kasační stížnost podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky. Stěžovatel setrval na svém právním názoru prezentovaném v řízení o žalobě a má nadále zato, že žalovaný rozhodl o žádosti negativně v důsledku porušení zákazu retroaktivity. K tomu dodal, že žádost o dávku podal dne 19. 7. 2023 a od té doby v podstatě čekal na rozhodnutí ve věci. Ke změně právní úpravy došlo ke dni 1. 10. 2023, v té době však žádost stále nebyla vyřízena. Stěžovatel byl v podstatě odkázán na to, zda pracovnice OSSZ Klatovy stihne jeho žádost včas vyřídit či nikoliv. Od podání žádosti do účinnosti nového zákona uběhly více než dva měsíce, aniž bylo o důchodu rozhodnuto. Pokud by žalovaná o žádosti rozhodla včas, k této situaci by nedošlo. [12] Zamítnutí žádosti o předčasný starobní důchod má přitom na stěžovatele fatální dopad, neboť v očekávání důchodu a po ujišťování ze strany pracovnice OSSZ Klatovy ukončil zaměstnání, nemá příjem, vznikl mu velký dluh na zdravotním pojištění a situaci zvládá pouze s pomocí rodiny. Je proto toho názoru, že jeho žádost měla být posuzována podle předpisů účinných v době jejího podání, neboť žalovanou zvoleným řešením je zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, konkrétně do práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří ve smyslu čl. 30 Listiny základních práv a svobod a dále do práva na předvídatelný, srozumitelný a nediskriminační postup podle čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud pak podle stěžovatele pochybil, pokud postup žalované aproboval. Stěžovatel proto navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. [13] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaná plně souhlasila se závěry napadeného rozsudku. K tomu dodala, že legisvakanční lhůta zákona č. 270/2023 Sb., byla skutečně velmi krátká a žadatelům o předčasný starobní důchod mohla způsobit v životě potíže, nicméně ani za této situace nelze právnímu názoru stěžovatele přisvědčit. V této souvislosti žalovaná poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. Pl. ÚS 30/23 (ke snížení mimořádné valorizace), v němž soud v bodu 169 uvedl, že na neměnnost právního řádu se nelze spolehnout. V dalších pasážích pak připomněl, že podoba systému důchodového pojištění, jakož i konsolidace veřejných financí závisí na politickém rozhodnutí, nikoliv na moci soudní. Konečná podoba obojího bude vždy výsledkem konkrétní politiky a předmětem úpravy zákonodárcem. Z pohledu Ústavního soudu je však podstatné zejména to, aby v důsledku uskutečňování této politiky nedošlo k podkročení esenciální podstaty tohoto základního práva. Tento požadavek byl dle názoru žalované splněn i v projednávané věci. Žalovaná k tomu dále uvedla, že není oprávněna měnit vůli zákonodárce a svévolně upravovat přechodná ustanovení zákona č. 270/2023 Sb., či vytvářet nová. Navrhla proto, aby byla kasační stížnost zamítnuta. [14] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. [15] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správ