4 Afs 204/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Afs 204/2025- 40 - text 4 Afs 204/2025-43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: ACR Design, s.r.o., IČ 47306378, se sídlem Krkonošská 186, Vrchlabí, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2731/25/5200-11434-713082, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2025, č. j. 31 Af 2/2025-61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2025, č. j. 2731/25/5200-11434-713082, podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl odvolaní žalobkyně a potvrdil dodatečný platební výměr Finančního úřadu pro Královehradecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 19. 6. 2023, č. j. 1308930/23/2714-50524-608101. Rozhodnutím správce daně byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 168.720 Kč a zároveň jí byla stanovena povinnost uhradit penále ve výši 33.744 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 7. 8. 2025, č. j. 31 Af 2/2025-61, zamítl jako nedůvodnou. [3] Krajský soud se ztotožnil s názorem orgánů finanční správy, že mezi výdaji, které mají původ ve smlouvě o zprostředkování uzavřené v roce 2015 mezi žalobkyní a společností Motorsport, spol. s r.o. (dále jen „společnost Motosport“) a příjmy ve zdaňovacím období 2019 neexistuje přímý a bezprostřední vztah. Z důvodu absence věcné a časové souvislosti tak nelze předmětné výdaje uznat jako daňově účinné náklady podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ačkoli je pravděpodobné, že žalobkyně získala díky spolupráci se společností Motorsport při plnění zakázek pro společnost Škoda Auto a.s. (dále jen „společnost Škoda“) potřebné know-how, zkušenosti a reference, aby se mohla v roce 2015 sama stát dodavatelem společnosti Škoda. K tomu přispěla i skutečnost, že se společnost Motorsport výběrového řízení nezúčastnila, fakticky tak přenechala své místo žalobkyni. Tyto společnosti uzavřely smlouvu o zprostředkování, jejímž obsahem je závazek žalobkyně vyplácet provize ve prospěch společnosti Motorsport. Žalobkyně uspěla ve výběrovém řízení na dodavatele společnosti Škoda i v roce 2018. Ačkoli k tomuto úspěchu nepochybně přispěly dřívější kroky společnosti Motorsport, v následném období se již vytratil judikaturou vyžadovaný přímý, a především bezprostřední vztah k příjmům generovaným žalobkyní ve zdaňovacím období roku 2019. Žalobkyně totiž ve výběrovém řízení v roce 2018 vystupovala s vlastní historií dodavatele společnosti Škoda, jež měla vlastní a nezprostředkovanou zkušenost s žalobkyní, což bylo rozhodujícím faktorem pro výsledek výběrového řízení. Došlo tak k přetržení bezprostředního vztahu se společností Motorsport. [4] Nedůvodnou shledal krajský soud námitku, že orgány finanční správy neuznáním výdaje a doměřením daně zasáhly do práva žalobkyně na svobodné uspořádání soukromoprávních vztahů, neboť uplatňování práva soukromého a veřejného jsou na sobě vzájemně nezávislé. Žalobkyně může své soukromoprávní vztahy upravit jakkoli, nicméně musí počítat s tím, že bude podroben kontrole v daňové sféře a jisté korekci ze strany orgánů finanční správy. [5] Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012, č. j. 1 Afs 41/2012-41, nepovažoval krajský soud za přiléhavý. Jednalo se totiž o skutkově odlišnou situaci, a sice o plnění jednorázové povahy, neboť byla uhrazena jednorázová provize, byť vyplývala rovněž ze smlouvy o zprostředkování. [6] Co se týče namítaného neunesení důkazního břemene správcem daně, podle daňového řádu platí, že daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení a dalších podáních, správce daně naproti tomu prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem. Krajský soud dospěl k závěru, že správce daně důkazní břemeno unesl, neboť pochybnost, zda náklady na provize byly vynaloženy v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, opřel o listiny doložené dříve v rámci daňové kontroly žalobkyní. Žalobkyně měla výhrady rovněž k posouzení čestného prohlášení společnosti Motorsport o tom, že se v roce 2014 záměrně nepřihlásila do výběrového řízení na dodavatele společnosti Škoda, čímž vědomě přenechala svou pozici žalobkyni, k čemuž došlo na základě vzájemné dohody oproti závazku žalobkyně vyplácet provize. Výtku, že žalovaný tuto námitku bagatelizoval, neshledal krajský soud opodstatněnou. Námitkou se žalovaný podrobně zabýval, přičemž vyhodnotil, že obsah čestného prohlášení koresponduje se skutečnostmi tvrzenými žalobkyní, avšak nemá vliv na posouzení otázky daňové účinnosti nákladů na provize vyplácené v roce 2019. Tento závěr považuje krajský soud za správný, neboť čestné prohlášení vztahující se k výběrovému řízení z roku 2015 nic nevypovídá o okolnostech výběrového řízení v roce 2018, nelze z něj tedy vyvodit žádné relevantní skutečnosti ve vztahu ke zdaňovacímu období roku 2019. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla tento rozsudek krajského soudu včasnou blanketní kasační stížností, kterou doplnila v měsíční lhůtě stanovené ve výzvě soudu. V doplnění kasační stížnosti uvedla, že ji podává z důvodů uvedených v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatelka pro dokreslení kontextu popisuje vzájemnou obchodní historii mezi ní, společností Motorsport a společností Škoda. Se společností Motorsport spolupracovala stěžovatelka od roku 2004. Již tehdy existoval vztah mezi společnostmi Motorsport a Škoda, do kterého vstupovala jako subdodavatelka. Díky této spolupráci začala budovat vlastní přímou spolupráci se společností Škoda, kdy poskytovala služby nad rámec těch poskytovaných společností Motorsport, a to bez jejího přispění. V roce 2015 uspěla ve výběrovém řízení na přímého dodavatele v oblasti optické přípravy, přičemž k tomuto úspěchu již společnost Motorsport významně přispěla tím, že stěžovatelce umožnila získat potřebné zkušenosti a know-how, poskytla potřebné reference a pomohla s nastavením obchodních vztahů se společností Škoda a sama se výběrového řízení nezúčastnila. Pomoc ze strany společnosti Motorsport byla podmíněna uzavřením smlouvy o zprostředkování, v níž se stěžovatelka zavázala vyplácet v její prospěch provizi ve výši 5 % z příjmů vyplývajících ze získané zakázky. Obchodní spolupráce mezi těmito subjekty přitom trvala i v roce 2019, ve kterém byla rovněž vyplacena příslušná provize. Tyto skutečnosti byly v daňovém řízení prokázány, čímž stěžovatelka unesla své důkazní břemeno. [9] Stěžovatelka dále namítá, že bez přispění společnosti Motorsport by nemohla uspět ve výběrovém řízení ani v roce 2018. Poukázala na odstavec 26 napadeného rozsudku, v němž podle jejího názoru krajský soud výslovně uznal existenci přímého a bezprostředního vztahu mezi příjmy stěžovatelky a výdaji na provize vyplacené společnosti Motorsport. V odstavci 27 pak krajský soud konstatoval, že je relevantní argument stěžovatelky, podle něhož ve výběrovém řízení v roce 2018 uspěla právě díky dřívějšímu přispění společnosti Motorsport. Je tedy nesporné, že veškeré obchodní vztahy se společností Škoda se odvíjejí od dohody se společností Motorsport. Vyplacené provize totiž představují výdaje, bez nichž by neměla možnost inkasovat příjmy od společnosti Škoda. Přímý a bezprostřední vztah mezi nimi je proto nepopiratelný. Rovněž není možné odhlédnout od faktu, že společnost Motorsport se mohla zúčastnit výběrového řízení, a ohrozit tak pozici stěžovatelky. Ta má za to, že společnost Škoda pořádá pravidelně výběrová řízení primárně za účelem revalidace dosavadních obchodních vztahů, které byly v roce 2015 navázány právě díky společnosti Motorsport. Nutnost periodické obnovy spolupráce se společností Škoda proto nemůže narušit vazbu mezi sjednanou provizí a příjmy plynoucími z této spolupráce. Argumentaci žalovaného i krajského soudu považuje stěžovatelka v tomto směru za formalistickou. [10] Nesouhlas stěžovatelka vyslovila rovněž se závěrem krajského soudu, že orgány finanční správy nezasáhly do je