4 As 100/2025 – Nejvyšší správní soud

4 As 100/2025- 46 - text  4 As 100/2025-48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: D. K., zast. Mgr. Zuzanou Venerou Zlatohlávkovou, advokátkou, se sídlem Spálená 108/51, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, č. j. SpKrÚ98496/20237, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích ze dne 5. 5. 2025, č. j. 61 A 9/202469, takto: Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích ze dne 5. 5. 2025, č. j. 61 A 9/202469, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalobce se žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž by Krajský soud v Hradci Králové  pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, č. j. SpKrÚ98496/20237, jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení. [2] Žalobu podal obecný zmocněnec žalobce, Bc. M. K., a opatřil ji zaručeným elektronickým podpisem. K žalobě rovněž přiložil příslušnou plnou moc, která jej k tomuto úkonu měla opravňovat. [3] Usnesením ze dne 5. 5. 2025, č. j. 61 A 9/202469, však krajský soud rozhodl, že se v projednávané věci nepřipouští zastoupení obecným zmocněncem. [4] Krajský soud vycházel ze závěrů Ústavního soudu vyslovených v usnesení ze dne 10. 2. 2009, sp. z. I. ÚS 2428/08, kde se uvádí, že opakované zastupování účastníků řízení nekvalifikovanými osobami je nežádoucím jevem, který nepožívá ústavní ochrany. Naopak smyslem a účelem § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský soudní řád“ nebo „o. s. ř.“), je podle Ústavního soudu ochrana výlučného postavení advokátů v systému ochrany práv, tedy ochrana před tzv. pokoutnictvím (poskytováním právních služeb za úplatu osobami práva neznalými, na které se nevztahuje zákonná úprava). Z vlastní rozhodovací činnosti krajský soud zjistil, že obecný zmocněnec zastupoval žalobce v řízeních vedených u téhož soudu pod sp. zn. 36 A 4/2024 a 52 A 70/2023. Kromě toho žalobce zastupuje v řízeních vedených pod sp. zn. 61 A 9/2024 a 52 A 81/2024, v nichž již krajský soud vydal usnesení o nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem. Všechna tato řízení se týkají odlišných skutků spojených s provedením silniční kontroly a zjištění přítomnosti psychotropních a omamných látek THC, amfetamin/metanfetamin a kokain. Krajský soud proto nemá pochyb o tom, že obecný zmocněnec zastupuje žalobce v různých věcech opětovně. K příbuzenskému vztahu mezi žalobcem a obecným zmocněncem krajský soud poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 698/04, přičemž konstatoval, že rozhodujícím pro nepřipuštění opakovaného zastupování je objektivní hledisko, nikoli subjektivní, tedy důvody na straně žalobce či jeho vztah ke zmocněnci. Jestliže žalobce nemůže hradit právní zastoupení, má možnost požádat o určení advokáta Českou advokátní komorou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. [6] Stěžovatel se domnívá, že smyslem a účelem ustanovení o nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem je mimo zajištění hladkého průběhu řízení zejména ochrana zájmů zastoupeného účastníka řízení. Riziko procesního (ne)úspěchu spočívá ve vztahu ke zvolenému zástupci čistě v rukou účastníků řízení, přičemž soud nesmí v případě zastoupení obecným zmocněncem dopustit, aby jeho nesprávným výběrem došlo k ohrožení práv či oprávněných zájmů účastníka řízení. K nepřipuštění zastoupení obecným zmocněncem, který zastupuje účastníka řízení opakovaně v různých věcech, stěžovatel uvádí, že tento důvod byl do předmětného ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „soudní řád správní“ nebo „s. ř. s.“), včleněn za účelem vyloučení nekalé soutěže a neoprávněného podnikání v oblasti poskytování právních služeb. Je však třeba mezi jednotlivými případy rozlišovat na základě jejich okolností, např. jednáli se o „podnikání“ či zda zastupuje obecný zmocněnec osobu blízkou. Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že pro nepřipuštění zastoupení je rozhodující objektivní hledisko. Tento závěr se totiž neopírá o relevantní judikaturu či právní doktrínu, která pracuje s pojmem osoba blízká v ustanovení § 22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přičemž sourozenecký vztah považuje za značně intenzivní. [7] Dále stěžovatel považuje rozhodnutí krajského soudu za osobní revanš soudkyně, která jej vydala poté, co stěžovatel vznesl námitku podjatosti. Krajský soud ostatně nemá problém se zastoupením stěžovatele jeho bratrem v civilním řízení. Stěžovatel rovněž poukazuje na rozpor napadeného usnesení s usnesením krajského soudu ze dne 13. 1. 2025, č. j. 52 A 81/202432. Tomuto usnesení o nepřipuštění zastoupení totiž nesprávně přiznal účinky ex tunc (nikoli ex nunc jako v nyní projednávané věci). Stěžovatel má proto pochybnosti o odbornosti správního úseku krajského soudu, ačkoli popsanou otázku v minulosti zodpověděly Nejvyšší soud i Nejvyšší správní soud. Z procesní opatrnosti poukazuje stěžovatel na skutečnost, že zmocněnec před krajským soudem nezastupoval nikoho jiného než svého bratra. Kromě toho je studentem 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a účastníkem programu Erasmus na univerzitách v Salzburgu a Olomouci, na nichž absolvoval předměty „Správní soudnictví“ a „Správní právo trestní“. Dále reprezentuje právnickou fakultu v rámci studentské vědecké odborné činnosti. Má rovněž možnosti konzultovat případné dotazy související s projednávanou věcí s docenty či profesory vysokých škol. Tyto skutečnosti společně s úrovní podání, které zvolený zmocněnec ve věci učinil, dokládají, že není právním laikem. Obecný zmocněnec měl v červnu 2025 absolvovat státní zkoušku a stane se koncipientem, bude tedy svého bratra stejně zastupovat v řízeních u krajského soudu. [8] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil. [9] Žalovaný ve vyjádření kasační stížnosti navrhl její zamítnutí s tím, že považuje námitky stěžovatele za nedůvodné. III. Posouzení kasační stížnosti [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Stěžovatel v kasační stížnosti správně uvádí, že existují dva důvody, pro které může soud rozhodnout o nepřipuštění zastoupení, a to z důvodu (i) zřejmé nezpůsobilosti obecného zmocněnce k zastupování a z důvodu (ii) opětovného zastupování v různých věcech. [12] Krajský soud konstatoval, že zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem nepřipustil na základě § 35 odst. 6 s. ř. s., který podle něho stanoví, že účastník se může dát zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Soud takové zastoupení usnesením nepřipustí, neníli taková osoba zřejmě způsobilá k řádnému zastupování nebo zastupuje v různých věcech opětovně. Je však třeba upozornit, že novelou v podobě zákona č. 222/2017 Sb. bylo do soudního řádu správního včleněno ustanovení § 35 odst. 6 ve znění: [v]e věcech vyplývajících ze zákona o pobytu cizinců na území České republiky nebo zákona o zaměstnanosti se může dát cizinec, který na území pobývá na vízum k pobytu nad 90 dnů za účelem sezónního zaměstnání, v řízení zastupovat právnickou osobou, k jejímž činnostem uvedeným ve stanovách patří ochrana práv cizinců. V době rozhodnutí krajského soudu bylo obsahově totožné ustanovení, z jehož znění krajský soud vycházel, již označeno jako § 35 odst. 8 s. ř. s. Tato skutečnost však nemá za následek nezákonnost napadeného usnesení, neboť je třeba přihlížet k jeho obsahu, přičemž z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je zcela zřejmé, na základě jakých důvodů shledal nepřípustnost zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem. Podstatné je, že se jednalo o stále platné ustanovení soudního řádu správního a ani stěžovateli nevznikly žádné pochybnosti o jeho obsahu, a nebyl tak chybným označením zákonného ustanovení uveden omyl. [13] Nejvyšší správní soud podotýká, že kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu a důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se musí vztahovat právě k tomuto rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 43/200348, anebo ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs 37/201247; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostu