4 As 188/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 188/2025- 35 - text 4 As 188/2025-39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Bc. V. J., b) M. V., oba zast. JUDr. Mgr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1, proti žalovanému: policejní prezident Policie České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2023, č. j. PPR-20230-5/ČJ-2023-990131, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 16 Ad 2/2023-56, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2025, č. j. 16 Ad 2/2023-56, se zrušuje ve výroku II. a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost se ve zbytku zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje ve věcech služebního poměru ze dne 6. 3. 2023, č. j. KRPU-93779-14/ČJ-2022-0400OP, a věc vrátil služebnímu funkcionáři k novému projednání a rozhodnutí (výrok I.), a přiznal žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 1.573 Kč (výrok II.). [2] Žalobci podali proti výroku II. rozhodnutí žalovaného žalobu. Krajský soud výrokem I. nadepsaného rozsudku výrok II. rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na § 177 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), dle nějž platí, že účastník odvolacího řízení má v případě procesního úspěchu nárok na náhradu nákladů řízení od bezpečnostního sboru. Žalobci byli v řízení o odvolání úspěšní a byli zastoupeni advokátem. Do vynaložených nákladů žalobců proto bylo potřeba zahrnout rovněž náklady právního zastoupení [tj. odměna a náhrada hotových výdajů zástupce žalobců určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024]. Zástupce v řízení o odvolání zastupoval dva účastníky, při stanovení výše nákladů za právní zastoupení bylo proto nutné aplikovat § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupci žalobců tak náležela odměna za jeden úkon právní služby v podobě podání odvolání, a to za každého zastoupeného účastníka, ponížená o 20 %. Žalovaný se při stanovení výše odměny nemohl od § 12 odst. 4 advokátního tarifu odchýlit a odměnu jakkoli moderovat, neboť zákon o služebním poměru ani správní řád neobsahují aplikovatelné moderační pravidlo. Žalovaný proto postupoval nezákonně, pokud při určení výše nákladů neaplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu a žalobcům přiznal na náhradě nákladů řízení odměnu toliko za jeden úkon právní služby. K části nákladů řízení tvořené náhradou hotových výdajů konstatoval, že § 13 odst. 4 advokátního tarifu je ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu třeba vyložit v tom smyslu, že při zastupování dvou osob náleží režijní paušál ke každému úkonu pro každého klienta. Výrokem II. rozsudku přiznal krajský soud žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 19.455 Kč. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobců [3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítl, že krajský soud věc nesprávně posoudil, neboť se odchýlil od smyslu a účelu § 177 zákona o služebním poměru a účelnosti vynaložených nákladů. Žalovaný nebyl povinen aplikovat § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť zmocněnec žalobců fakticky učinil odvolání jedním společným úhrnným úkonem (podal jedno odvolání najednou vůči oběma zastupovaným). V takovém případě se počet účastníků dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu nezohledňuje, neboť se jedná pouze o jeden úkon, a nikoli o několik úkonů v sazbě snížené podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. S krajským soudem lze souhlasit, že právo moderovat výši náhrady nákladů řízení náleží pouze soudům na základě procesních předpisů. Při přiznávání náhrady nákladů řízení je však zároveň nutné zkoumat účelnost vynaložených nákladů, neboť účastníci nemají nárok na pokrytí jakýchkoliv nákladů řízení, které si zvolí, ale pouze takových, které jsou účelně vynaložené k dosažení předpokládaného cíle. Přestože v nyní posuzovaném případě zastupoval zmocněnec dva žalobce, učinil jeden úkon spočívající v podání odvolání, čímž dosáhl předpokládaného cíle, aniž by účelně vynaložil jiné náklady, než náklady právě na jedno jediné podání. Přiznání náhrady nákladů řízení podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie. [4] K náhradě hotových výdajů lze odkázat na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 1. 2022, sp. zn. 4 To 617/2021, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1610/2014. Z nich vyplývá, že pokud zmocněnec zastupuje dva účastníky a provede při tom jeden úkon právní služby, jedná se stále o jeden úkon, u kterého bude hrazena pouze jedna náhrada hotových výdajů, která se vůči jednotlivým zastupovaným osobám rozdělí podle jejich počtu. Opačný výklad by odporoval požadavku účelnosti nákladů řízení. [5] Žalobci se ke kasační stížnosti nevyjádřili. III. Posouzení kasační stížnosti [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [7] Kasační stížnost je částečně důvodná. [8] Podle § 177 odst. 2 věty první zákona o služebním poměru, jestliže je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od bezpečnostního sboru. [9] Podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. Toto ustanovení upravuje legitimní zásadu krácení odměny za zastoupení klienta při společném zastoupení více osob (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. II. ÚS 2578/18, bod 26). [10] Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. [11] V nyní posuzovaném případě mezi stranami není sporné, že žalobci byli v odvolacím řízení před stěžovatelem úspěšní, a v souladu s § 177 odst. 2 zákona o služebním poměru jim náležela náhrada nákladů tohoto řízení sestávající se z náhrady nákladů na právní zastoupení žalobců – z odměny a náhrady hotových výdajů jejich společného zástupce za jeden úkon právní služby (podání odvolání) – stanovené podle advokátní tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, neboť zástupce žalobců učinil úkon právní služby dne 21. 3. 2023 (viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou byl novelizován advokátní tarif). [12] Stěžovatel však nesouhlasí se závěry krajského soudu, že při stanovení výše odměny zástupce žalobců měl být aplikován § 12 odst. 4 advokátního tarifu a že paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu měla být přiznána za oba žalobce. [13] Náhradou nákladů advokáta při zastupování více účastníků řízení se opakovaně zabýval Ústavní soud ve své judikatuře. V nálezu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS 529/16, zdůraznil, že obecné soudy musí právní předpisy aplikovat jako celek. Nemohou libovolně odepřít aplikaci části právního předpisu, např. právě § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Výjimku v tomto směru představuje případ, kdy obecný soud shledá rozpor podzákonného předpisu se zákonem podle čl. 95 odst. 1 Ústavy. Takový rozpor však nelze odůvodnit jen tím, že se přiznání odměny za každou zastoupenou osobu sníženou o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu soudu jeví příliš vysoké. Ústavní soud dodal, že pokud snad soud hodlá z důvodu nepřiměřenosti náhradu nákladů advokáta zastupujícího vícero osob moderovat (podle moderačního pravidla procesního řádu, který soud aplikuje), neměl by namísto odměny za zastupování vícero osob navýšené podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu přiznat společnému zástupci odměnu ve výši odpovídající zastupování osoby jediné (k tomu více body 11 až 14). [14] V nálezu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. I. ÚS 146/20, se pak Ústavní soud zabýval použitím § 12 odst. 4 advokátního t