4 Azs 158/2025 – Nejvyšší správní soud

4 Azs 158/2025- 40 - text  4 Azs 158/2025-43 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobců: a) Y. K., b) N. K. a jejich nezletilých dětí, c) R. K., d) F. K., e) M. Ch., zast. Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou, se sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2024, č. j. OAM658/ZAZA10K01R32020, a ze dne 23. 8. 2024, č. j. OAM659/ZAZA10K01R32020, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2025, č. j. 18 Az 22/202452, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobců, Mgr. Karin Poncza Hadwigerové, advokátce, se sídlem Příčná 327/1, Havířov, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobců v řízení o kasační stížnosti ve výši 14.310 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobců vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobců nese stát. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2024, č. j. OAM658/ZAZA10K01R32020, neudělil žalobci a) a jeho nezletilému synovi žalobci e) mezinárodní ochranu dle § 12, 13, 14, 14a a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2024, č. j. OAM659/ZAZA10K01R32020, neudělil žalovaný mezinárodní ochranu v žádné formě předpokládané zákonem o azylu žalobkyni b) a jejím nezletilým dcerám žalobkyni c) a žalobkyni d). Žalovaný rozhodoval ve věci již potřetí, neboť jeho předchozí dvě rozhodnutí zrušil Krajský soud v Ostravě pro nedostatečně zjištěný skutkový stav věci. [2] Proti rozhodnutím žalovaného brojili žalobci samostatnými žalobami. Krajský soud spojil věci ke společnému projednání a nadepsaným rozsudkem žaloby zamítl. [3] Žalobci (dále též „stěžovatelé“) podali proti rozhodnutí krajského soudu kasační stížnost. Namítli, že skutkový stav, z něhož žalovaný i krajský soud vycházeli, se nedůvodně odchyluje od stěžovateli tvrzených specifických důvodů pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný vycházel toliko z informací obecné povahy, které nereflektují specifické a subjektivní problémy stěžovatelů. Neopatřil si aktuální podklady týkající se fungování státních orgánů v Republice Kazachstán, zejména zprávy renomovaných neziskových organizací k ochraně lidských práv a svobod. Žalovaný tak při vydání napadených rozhodnutí vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nereflektoval závazný pokyn vyjádřený v předchozím zrušujícím rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2023, č. j. 18 Az 25/202349. Ve správním řízení žalobce a) (dále též „stěžovatel“) uvedl, že stěžovatelé mají z důvodu jejich ujgurské národnosti obavy z pronásledování v zemi původu. Vylíčil, že v roce 2017 mu byly ze strany kazašských celníků neoprávněně zadržena auta, jejichž prostřednictvím provozoval autodopravu, neboť se celníci domnívali, že nelegálně převáží zboží. V roce 2019 byl stěžovatel fyzicky napaden a následně zadržen příslušníky vyššího policejního orgánu č. 7 v Almatě, kteří ho mučili. V případě návratu se stěžovatel obává, že jej zabijí. Vzhledem k předchozím zkušenostem s policií se jako Ujgur nemůže domoci ochrany státních orgánů. Je též známo, že v zemi původu stěžovatelů je vysoká míra korupce. Žádná ze zpráv o zemi původu předložená žalovaným se konkrétně nezabývá porušením práv Ujgurů a jejich možností obrátit se na orgány veřejné správy za účelem poskytnutí vnitrostátní ochrany. Žalovaný v souvislosti se smrtí bratra bývalého prezidenta chybně interpretoval odpověď stěžovatele v rámci doplňujícího pohovoru ohledně připuštění návratu do země původu. Ujgurové jsou v Kazachstánu utlačováni a izolováni. Stěžovatel nevázal své problémy v zemi původu toliko k původcům ze soukromého sektoru, jak nesprávně konstatoval krajský soud. [4] V případě důkazní nouze má být rozhodnuto ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu. Vyplývá to z judikatury Nejvyššího správního soudu, z čl. 9 odst. 1 písm. b), čl. 4 odst. 4 a 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU, o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany (dále jen „kvalifikační směrnice“), a čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydané Úřadem Vysokého komisaře Organizace spojených národů v roce 1992 (dále jen „Příručka UNHCR“). Nezákonné zadržení stěžovatele, použití fyzického násilí ze strany jiných osob a také minimálně jednoho policisty dostatečně odůvodňují obavy stěžovatelů z pronásledování. Z výpovědi stěžovatelů též jasně vyplývá, že jim při návratu do země původu hrozí vážná újma v podobě napadení a fyzického mučení. [5] Krajský soud nerespektoval ustálenou judikaturu, nevypořádal se s žalobními námitkami a formalisticky aproboval závěry učiněné žalovaným, aniž by sám přezkoumal zákonnost postupů žalovaného a řádné zjištění skutkového stavu. Jeho rozsudek je proto nezákonný a nepřezkoumatelný. Krajský soud při svém rozhodování nezohlednil ani nejlepší zájem nezletilých dětí stěžovatelů. [6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadené rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. Krajský soud přednesl dostatek relevantních důvodů pro zamítnutí žalob, přičemž postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu. [7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [8] Předtím, než přistoupí k meritornímu projednání věci, posoudí kasační soud ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, zda je splněna podmínka přijatelnosti dle § 104a odst. 1 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení se pro nepřijatelnost odmítne stížnost, jež svým významem podstatně nepřevyšuje vlastní zájmy stěžovatele. [9] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. [10] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu § 104a s. ř. s. nepřijatelná. [11] Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS). Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný, neboť v něm krajský soud vystihl podstatu věci, řádně se vypořádal se všemi stěžejními námitkami stěžovatelů a své závěry přehledně, přesvědčivě a srozumitelně odůvodnil, přičemž mimo jiné vycházel z judikatury Nejvyššího správního soudu. [12] K námitce spočívající v neshromáždění relevantních a aktuálních podkladů pro rozhodnutí je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž musejí být informace o zemi původu (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/200871, a ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/200881, č. 1825/2009 Sb. NSS). Krajský soud v bodech 38 až 41 napadeného rozsudku přezkoumat