4 Azs 8/2026 — Nejvyšší správní soud

4 Azs 8/2026- 53 - text  4 Azs 8/2026-56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: B. G., zast. JUDr. Václavem Hajšmanem, advokátem, se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) S. G., II) D. G., III) nezl. F. G., zastoupen zákonnou zástupkyní D. G., IV) S. G., V) B. G., proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 11. 2024, č. j. MV1512815/SO2024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 12. 2025, č. j. 17 A 21/2024125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Václava Hajšmana, advokáta, se sídlem náměstí Republiky 204/30, Plzeň. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobci byla podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 4. 9. 2024, č. j. OAM929846/ZR2023, zrušena platnost povolení k trvalému pobytu na území a současně mu byla v souladu s § 87l odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena třicetidenní lhůta k vycestování z území. Odvolání žalobce směřující proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla v záhlaví označeným rozhodnutím. [2] Žalobce následně podal proti rozhodnutí žalované u Krajského soudu v Plzni žalobu, ten ji rozsudkem ze dne 27. 1. 2025, č. j. 17 A 21/202450, zamítl. Krajský soud neshledal zásah do žalobcova soukromého a rodinného života nepřiměřeným, přestože těžiště tohoto života je právě v ČR, kde žije převážná část jeho užší rodiny. Krajský soud se ztotožnil s argumentací správních orgánů, dle kterých trvá nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost České republiky nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. [3] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem ze dne 28. 8. 2025, č. j. 4 Azs 53/202525, kterým rozsudek krajského soudu ze dne 27. 1. 2025 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal, že v řízení před krajským soudem došlo k procesnímu pochybení, neboť krajský soud nevyrozuměl rodinné příslušníky stěžovatele o probíhajícím řízení a nevyzval je, aby ve stanovené lhůtě oznámili, zda v tomto řízení budou uplatňovat práva osob zúčastněných na něm, což mohlo mít vliv na výsledek soudního řízení. [4] Krajský soud v dalším řízení vyrozuměl rodinné příslušníky stěžovatele o probíhajícím řízení; ti uplatnili práva osob zúčastněných na řízení. Následně žalobu nadepsaným rozsudkem zamítl. V rozsudku se krajský soud opětovně ztotožnil s argumentací správních orgánů, dle níž trvá nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost ČR nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [5] Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel znovu kasační stížnost. Namítl, že mu byl Policií České republiky znemožněn přístup na území České republiky, v důsledku čehož se nemohl zúčastnit jednání před soudem. Soud se nedostatečně vypořádal s obsahem vyjádření osob zúčastněných na řízení. Neztotožnil se se závěrem krajského soudu, že představuje trvající ohrožení pro veřejný pořádek, ani s hodnocením jeho insolvence, která dle názoru soudu představuje riziko nového nezákonného jednání. V důsledku rozhodnutí žalované došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatele a jeho rodinných příslušníků. [6] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel opětovně napadl závěry krajského soudu ohledně posouzení, zda představuje aktuální ohrožení veřejného pořádku. Krajský soud nedostatečně posoudil individuální okolnosti případu i to, že existence odsouzení pro drogovou kriminalitu bez dalšího nenaplňuje podmínku aktuálnosti hrozby v roce 2026. Argumentoval délkou pobytu na území České republiky i skutečností, že v posledních čtyřech letech vede řádný život. Rozvinul své námitky ve vztahu k vývoji své rodinné situace a ekonomické závislosti rodiny na něm. Krajský soud nesprávně interpretoval probíhající insolvenční řízení jako riziko nového nezákonného jednání a dále v posuzovaném případě nesprávně vyložil pojem veřejný pořádek. Zrušení trvalého pobytu je neproporcionální sledovanému cíli. Po jeho rodinných příslušnících nelze spravedlivě požadovat, aby jej následovali do země původu. [7] Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s argumentací krajského soudu v napadeném rozsudku a navrhla kasační stížnost zamítnout. [8] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalované replikou, ve které zopakoval svou předchozí argumentaci. Zpochybnil úvahu krajského soudu, že rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu je obdobné a srovnatelné s rozhodováním o žádosti o povolení trvalého pobytu. [9] Osoby zúčastněné na řízení se nevyjádřily. III. Posouzení kasační stížnosti [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] K námitce neumožnění účasti na jednání před krajským soudem Nejvyšší správní soud uvádí, že podle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že „neúčast řádně předvolaných účastníků nebrání projednání a skončení věci, nejsouli důvody pro odročení podle § 50“. Nejvyšší správní soud připomíná, že již dříve ve svém rozsudku ze dne 15. 9. 2004, č.j. 2 Azs 101/200456, uvedl, že řádně omluvená neúčast žalobce při jednání soudu není důvodem pro jeho odročení podle § 50 s. ř. s., jestliže je žalobce zastoupen advokátem, který se jednání účastní. V posuzovaném případě byl v průběhu řízení před krajským soudem stěžovatel zastoupen advokátem, kterého si sám zvolil, nařízeného jednání se zúčastnit nemohl v důsledku odepření vstupu na území České republiky, o čemž byl krajský soud informován. Jednání se však zúčastnil advokát stěžovatele. Krajský soud současně neshledal důvod pro odročení jednání podle § 50 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v uvedené věci neshledal pochybení v postupu krajského soudu. [13] Podle § 87l odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců představuje důvod pro zrušení povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, a je zařazen do informačního systému smluvních států, a příslušný orgán, který držitele povolení k trvalému pobytu do tohoto systému zařadil, poskytne dodatečné informace, po jejichž vyhodnocení lze mít za to, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. [14] Posuzujeli správní orgán přiměřenost dopadů rozhodnutí podle zákona o pobytu cizinců, vezme v úvahu zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem (§ 174a zákona o pobytu cizinců). [15] Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním správních orgánů podle § 87l zákona o pobytu cizinců připomněl, že povinností soudní moci je při poskytování ochrany základním právům a svobodám dbát na dodržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají z práva EU. Soudy mají vykládat a uplatňovat vnitrostátní právo eurokonformním způsobem – jinak porušují čl. 1 odst. 2, čl. 4 a čl. 10a Ústavy, a také právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny (nález ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. I. ÚS 945/20, bod 33). [16] Podle čl. 27 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států smějí členské státy omezit svobodu pohybu a pobytu občanů EU a jejich rodinných příslušníků bez ohledu na státní příslušnost z důvodů veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti nebo veřejného zdraví. Opatření přijatá z důvodů veřejn