5 As 341/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 341/2024- 27 - text  5 As 341/2024 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Společnost přátel Jeseníků, z.s., se sídlem Větrná 911/24, Rýmařov, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti: Lesy České republiky, s.p., se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. 10 A 7/2023101, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2024, č. j. 10 A 7/2023101, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení ze dne 2. 11. 2021 Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále též „agentura“) rozhodnutím ze dne 20. 5. 2022, č. j. SR/0828/OM/2021-9, povolila podle § 43 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), výjimku ze zákazu uvedeného v § 26 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny na území první a druhé zóny chráněné krajinné oblasti hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů. Tato výjimka byla povolena s platností do 31. 12. 2024 za účelem celoroční asanace kůrovci napadených či ohrožených nebo živelnou kalamitou postižených lesních porostů (s odvozem dřevní hmoty) na území 1. a 2. zóny Chráněné krajinné oblasti Jeseníky v působnosti Lesní správy Janovice (LHC Janovice, Karlov a Loučná nad Desnou), které se částečně překrývá s evropsky významnými lokalitami Praděd, Keprník a Rabštejn (jakož i s ptačí oblastí Jeseníky), avšak nachází se mimo maloplošná zvláště chráněná území. Zároveň agentura pro takto povolený způsob hospodaření, který v zásadě spočíval v možnosti realizovat nahodilé těžby kůrovcového nebo kůrovcem ohroženého dříví se vznikem holiny větší než 1 ha, stanovila podmínky (např. ponechání dřevní hmoty charakteru hroubí ve stanoveném objemu, způsob pohybu mechanizace, limity pro objem těžby na území v překryvu s jednotlivými evropsky významnými lokalitami, časové omezení zásahů v místech hnízdních okrsků jeřábka lesního atd.). [2] Vzhledem k množstevnímu omezení a dalším stanoveným podmínkám podle agentury povolovaná činnost neměla ovlivnit zachování předmětu ochrany zvláště chráněného území. Agentura se rovněž ztotožnila s argumentací osoby zúčastněné na řízení o důležitosti zpomalení rozpadu lesních porostů v souladu s povinností vlastníka lesa dle § 32 odst. 1 a 2 a § 11 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), bránit šíření škůdců. Agentura upozornila, že masivní gradace kůrovců by byla rizikem pro naplnění dlouhodobých cílů ochrany přírody. Ve vztahu k soustavě Natura 2000 agentura dospěla k závěru, že byly naplněny i podmínky § 45g zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023, neboť bylo vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů druhů, k jejichž ochraně je evropsky významná lokalita či ptačí oblast určena, ani nemělo dojít k soustavnému nebo dlouhodobému vyrušování těchto druhů. Agentura i v rámci této části odůvodnění vycházela z množstevních omezení těžby a dalších stanovených podmínek, popsala rovněž jednotlivé chráněné druhy a stanoviště, včetně nároků těchto druhů na toto jejich prostředí. [3] K odvolání žalobce a některých dalších účastníků správního řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 11. 2022, č. j. MZP/2022/580/1591, dílčím způsobem změnil prvostupňové rozhodnutí agentury (z formulace jedné z podmínek vypustil neurčitý text „s výjimkou technologických nutností“) a ve zbývající části toto rozhodnutí potvrdil. Žalovaný se předně ztotožnil se závěrem, že povolení výjimky významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území, neboť maximální povolený objem asanačních zásahů nepřekročí předpokládaný přírůst. Vzhledem k prozatím stabilizované situaci podle žalovaného nebylo namístě očekávat vznik rozsáhlých holin. Žalovaný odkázal rovněž na povinnost agentury průběžně monitorovat stav daného území a výjimku v případě potřeby změnit či zrušit. [4] K námitce žalobce, že již samotné udělení výjimky může ovlivnit předmět ochrany nebo celistvost evropsky významných lokalit, žalovaný upozornil, že kvalifikace činnosti jako „intenzivní technologie“ ve smyslu § 26 odst. 3 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny se provádí z širšího hlediska než hodnocení vlivu na předměty ochrany evropsky významných lokalit. Žalovaný byl přesvědčen, že asanační zásahy na území v překryvu s evropsky významnou lokalitou Keprník v rozsahu pouze cca 3,9 % plochy a na území v překryvu s evropsky významnou lokalitou Praděd v rozsahu pouze 2,1 % plochy, které navíc spočívají pouze v odstranění jednotlivých kůrovcem napadených stromů, nepředstavují přeměnu lesního biotopu na biotop jiný. Proto žalovaný dospěl k závěru, že skutečně nedojde k závažnému ani nevratnému poškozování přírodních stanovišť, k jejichž ochraně jsou tyto evropsky významné lokality určeny. Neztotožnil se ani s dalšími námitkami žalobce (nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí, množství a kvalita ponechávané dřevní hmoty, stanovení podmínek odlišných od rozhodnutí agentury o povolení výjimky pro předcházející období, které podle žalobce stanovilo podmínky asanačních zásahů diferencovaně podle věkových kategorií lesních porostů a jejich biologické hodnoty, a odchýlení se od metodických pokynů žalovaného). [5] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní namítal především již zmiňovaný neodůvodněný odklon správních orgánů od předchozí rozhodovací praxe. V dřívějších rozhodnutích o povolení výjimky totiž agentura ukládala přísnější podmínky ve starých a biologicky hodnotných porostech. Nyní však tuto kategorizaci zcela opustila a povolila plošnou těžbu s ponecháním pouhých 30 m3/ha hroubí. Žalobce byl přesvědčen, že povolení holosečí o rozloze i nad 1 ha i v nejcennějších porostech smrčin, které mají (byť se jedná podle správních orgánů převážně o nepůvodní lesy – pozn. NSS) přirozený, pralesovitý charakter, může předmět ochrany negativně ovlivnit. Žalobce připomněl rovněž metodiku žalovaného z roku 2019, která pro ucelené porosty s rozrůzněnou strukturou předepisuje postup bez asanace nebo šetrnou asanaci. Podle žalobce nebyla dostatečná ani kvalita ponechávaného dřeva (výjimka povolovala ponechat pouze odvětvenou, odkorněnou a krácenou kulatinu, která má minimální ekologický přínos pro saproxylické organismy). [6] Dále žalobce namítal vedle porušení § 45g zákona o ochraně přírody a krajiny též to, že se v tomto případě jednalo o záměr ve smyslu § 45h odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, u něhož však nebylo vydáno stanovisko podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2023, zda tento záměr mohl významně ovlivnit předměty ochrany nebo celistvost daných evropsky významných lokalit nebo ptačí oblasti, a nebylo tedy provedeno ani tzv. naturové hodnocení dle § 45i odst. 2 téhož zákona. Podle žalobce nelze vycházet z prostého porovnání objemu těžeb a celkového přírůstu biomasy. Staré pralesovité porosty jsou totiž nenahraditelné a jejich odstranění má nevratný negativní vliv na integritu evropsky významných lokalit. [7] Městský soud shora uvedeným rozsudkem ze dne 12. 12. 2024, č. j. 10 A 7/2023101, zrušil rozhodnutí žalovaného i agentury a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Úvodem soud konstatoval, že hlavním důvodem udělení výjimky byl veřejný zájem na zásazích proti kůrovci, který podle agentury převažuje nad zájmy ochrany přírody. Soud odkázal na judikaturu, která se zabývala poměřováním kolidujících veřejných zájmů v souvislosti s ochranou životního prostředí. Z ní soud dovodil, že je zapotřebí, aby jiný veřejný zájem nad ochranou přírody výrazně převažoval. Takový závěr o výrazné převaze jiného veřejného zájmu však v rozhodnutích správních orgánů nebyl dostatečně odůvodněn. Městský soud zdůraznil, že se jedná o cenné území, které lze považovat za klidovou, neobydlenou oblast, na mnoha místech se zachovalou a vzácnou přírodou. Soud připomněl, že sama osoba zúčastněná na řízení, která měla zájem na ochraně lesa proti kůrovcům, připustila, že horské smrkové porosty jsou v této oblasti v relativně dobré kondici a jsou napadeny kůrovci jen v marginální míře. Rovněž agentura v prvostupňovém rozhodnutí uvedla, že kůrovcová situace je stabilizovaná. [8] Podle městského soudu bylo v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 1 As 100/201436 (všechna zd