6 As 18/2026 — Nejvyšší správní soud

6 As 18/2026- 45 - text  6 As 18/2026 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Štěpána Výborného a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Mgr. Ing. J. B., zastoupený Mgr. Ing. Petrem Kociánem, advokátem, sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2024, č. j. MHMP 2071040/2024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 8 A 20/202534, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. 8 A 20/202534, se ve výroku I ruší v části „a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení“. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 9 505 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Petra Kociána, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 11. 12. 2024, č. j. P12 280548/2024 OVY, Úřad městské části Praha 12 (dále též „povinný subjekt“) částečně odmítl žalobci poskytnout z důvodu dle § 11b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, informace v těchto částech jeho žádosti: „Nechť stavební úřad sdělí, do jaké hloubky byla z pozemků parc. č. 3330/25, XA a 3327/20, vše v katastrálním území M., odtěžena zemina ve smyslu navážky?“ „Zda JUDr. Evžen Teršl obdržel telefonický podnět ohledně stavebních prací spočívajících v těžbě a odvozu navážky na pozemcích parc. č. 3330/25, XA a 3327/20, vše v katastrálním území M., od osoby Mgr. Ing. J. B. a jak jej vyřídil?“ „Ve kterých dnech prováděl stavební úřad skrze svou oprávněnou osobu inženýrku krajinářku I. N. kontrolu stavby pod sp. zn. Ovy/54447/2017/Nv resp. kolikrát inženýrka krajinářka I. N. navštívila stavbu při jejím provádění?  data jednotlivých kontrol/návštěv – zápisy z prováděných kontrol/návštěv.“ K tomuto bodu žádosti povinný subjekt poskytl pouze informaci ohledně závěrečné kontrolní prohlídky konané dne 15. 9. 2023. Ostatní informace povinný subjekt neposkytl, protože spis sp. zn. OVY/54447/2017/Nv, ze kterého by bylo možné požadované informace zjistit, byl předán nadřízenému orgánu (Magistrátu hlavního města Prahy) a nyní se nachází u Městského soudu v Praze. Ze zdrojů, které má povinný subjekt k dispozici, požadované informace nevyplývají. K telefonickým podnětům dále doplnil, že ze zákona není povinen archivovat údaje o přijatých hovorech. [2] Shora označeným rozhodnutím ze dne 31. 12. 2024 žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a rozhodnutí povinného subjektu potvrdil. Podle žalovaného povinný subjekt nemohl informace poskytnout, protože dotčeným spisem nedisponoval. Žalobce nemůže po povinném subjektu požadovat, aby do spisu nahlédl u soudu či si vyžádal jeho zapůjčení. [3] Městský soud v Praze nyní napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2024 a rozhodnutí povinného subjektu ze dne 11. 12. 2024 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I). Městský soud zároveň povinnému subjektu přikázal poskytnout žalobci informaci v rozsahu, v jakém byla odmítnuta rozhodnutím povinného subjektu, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku (výrok II). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). [4] Městský soud dospěl k závěru, že aktuální fyzická nedostupnost spisu sama o sobě nezakládá důvod pro odmítnutí žádosti, můželi povinný subjekt informaci získat jiným způsobem, který nevyžaduje nepřiměřené úsilí. Stejně tak nelze za dostatečné považovat pouhé tvrzení, že povinný subjekt nemá povinnost vést duplicitní kopie spisu. Informační povinnost se neodvíjí od formální existence kopií, ale od odpovědnosti za informace vzniklé v rámci působnosti povinného subjektu, které je podle zákona povinen mít či uchovávat. Povinnost poskytovat informace tak nelze zúžit pouze na situace, kdy má povinný subjekt dokumenty fyzicky k dispozici. Tento výklad odpovídá důvodové zprávě k zákonu č. 241/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterým byl do zákona o svobodném přístupu k informacím zahrnut správními orgány aplikovaný § 11b citovaného zákona. Nic nebrání správnímu orgánu, aby si za účelem získání požadovaných informací spis vyžádal od nadřízeného orgánu či soudu a z něj si učinil kopie potřebných dokumentů, případně se dohodl na jiném neformálním způsobu zpřístupnění spisu. Povinný subjekt, jakož i jemu nadřízený orgán, resp. Městský soud v Praze, se nacházejí na území hlavního města Prahy a jsou vzájemně dosažitelné v řádu hodin. Opatřit si příslušný správní spis ať již od nadřízeného orgánu, anebo od soudu, a to na dobu nezbytnou pro vyřízení žádosti o informace, neznamená, že by povinný subjekt musel potřebnou informaci vytvořit. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [5] Proti rozsudku městského soudu podává žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. [6] Stěžovatel namítá, že výroky I a II napadeného rozsudku jsou v rozporu a nelze je zároveň vykonat. Stěžovatel nemůže dále ve věci rozhodovat, neboť je odvolacím orgánem a prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno. Zároveň byla rozsudkem uložena povinnost správnímu orgánu I. stupně. [7] Výrok III rozsudku o náhradě nákladů řízení je podle stěžovatele v rozporu s jeho odůvodněním, neboť hovoří o částce 15 269,40 Kč, zatímco odůvodnění uvádí částku 21 120,60 Kč. Dle odůvodnění napadeného rozsudku byly žalobci přiznány náklady řízení za účast advokáta na jednání před soudem, ačkoli se advokát na toto jednání nedostavil. [8] Stěžovatel dále uvádí, že důvodem pro neposkytnutí informací byla ve vztahu ke konkrétnímu telefonickému hovoru skutečnost, že evidence telefonních hovorů není povinností povinného subjektu. Ostatní neposkytnuté informace, které se nacházejí ve spisovém materiálu, poskytnout nemohl, protože není povinen poskytovat informace ze spisů, které nemá k dispozici na základě odvolání proti jeho rozhodnutí nebo na základě správní žaloby podané proti rozhodnutí odvolacího orgánu. Poskytování informací ze správních spisů osobám, které jsou účastníky řízení, nepodléhá ustanovením zákona o svobodném přístupu k informacím. Na takové seznámení se spisem se vztahují ustanovení správního řádu o nahlížení do spisu, resp. obdobná ustanovení soudního řádu správního. Žádost o informace ve spisu, který je žadateli přístupný na základě jiného ustanovení zákona, je obcházením zákona a může být označen za šikanózní. Stěžovatel opakuje, že povinný subjekt požadovanou informací nedisponoval a nemohl ji poskytnout. Žádný právní předpis mu neukládá, aby pořizoval záložní kopie spisu, a dokonce mu ani neukládá, aby vedl spis v elektronické podobě. Stěžovatel se navíc řídil rozsudkem městského soudu ze dne 10. 3. 2024, č. j. 17 A 105/202435, kterým byla potvrzena zákonnost postupu povinného subjektu v obdobné věci. V odůvodnění napadaného rozsudku městský soud rozpor s tímto dříve vydaným rozsudkem pominul a nijak jej nekomentoval. [9] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry napadeného rozsudku. Stěžovatelův argument, že povinný subjekt nemá informaci z toho důvodu, že analogový spis je mimo jeho úřadovny, je zcela lichý. Tvrdíli stěžovatel, že informace existuje, pak nemůže současně tvrdit, že ji nemá. Povinný subjekt v případě postoupení či zapůjčení spisu neztrácí nad spisem kontrolu. Správní orgán má (musí mít) k dispozici rovněž spis v elektronické podobě v elektronických systémech spisové služby. Stěžovatel se dále mýlí a fabuluje, že není povinností povinného subjektu „evidence telefonních hovorů“. Povinný subjekt navíc odmítl poskytnout informaci s odůvodněním, že spisem v době žádosti o informace nedisponuje, nikoliv proto, že by „neměl povinnost vést evidenci telefonických hovorů“. Stěžovatel nesprávně uvádí, že povinný subjekt nemá povinnost poskytovat informace z důvodu, že se na takové informace vztahují jiné předpisy. Žalobce podotýká, že se stěžovatel nemohl „řídit“ rozsudkem č. j. 17 A 105/202435, který byl vydán cca 2,5 měsíce po vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Rozsudek městského soudu č. j. 17 A 105/202435 považuje žalobce za nesprávný. Postup stěžovatele a povinného subjektu v této věci vytváří dle žalobce nebezpečný precedens. Ve vyjádření ze dne 23. 3. 2026 žalobce upozornil na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2026, č. j. 2 As 88/202533, a zopakoval svou předchozí argumentaci. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a důvodů v ní uvedených [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 s. ř. s. [11] Nejvyšší správní soud nejprve poso