6 As 43/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 43/2025- 70 - text  6 As 43/2025 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: ČEZ, a. s., sídlem Duhová 2/1444, Praha 4, zastoupené JUDr. Jiřím Kindlem, M.Jur., Ph.D., advokátem, sídlem Křižovnické nám. 193/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v provedení místního šetření v obchodních prostorách žalobkyně dne 24. 9. 2024, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2025, č. j. 31 A 72/2024–172, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Ve dnech 24. a 25. 9. 2024 provedli pracovníci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „Úřad“ nebo „žalovaný“ na základě pověření svého předsedy ze dne 23. 9. 2024, č. j. ÚOHS35582/2024/852, provedl místní šetření v obchodních prostorách žalobkyně a společností ČEZ Teplárenská, a.s., ČEZ ESCO, a.s. a ČEZ Energo, s.r.o. (s nimiž žalobkyně podle žalovaného tvoří jediného soutěžitele) na adrese Duhová 1/425, Praha 4, za účelem prověření možného porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a/nebo čl. 101 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále též „SFEU“). Toto porušení mělo spočívat v dohodě a/nebo jednání ve vzájemné shodě žalobkyně a dalších soutěžitelů v souvislosti s podporou výroby elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (dále „KVET“), která byla schválena Evropskou komisí rozhodnutím State Aid SA.108368 (2023/N) – Czechia – Support for electricity from highefficiency combined heat and power generation (dále „podpora výroby elektřiny z KVET“). [2] Proti provedení místního šetření brojila žalobkyně u Krajského soudu v Brně, který její žalobu zamítl. [3] Krajský soud posoudil žalobu tak, že směřuje proti jedinému nezákonnému zásahu žalovaného, jímž je výlučně provedení místního šetření. Zadržování dokumentů je nutno chápat jako následek místního šetření. Poté krajský soud odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které mohou anonymní podněty a podněty podávané konkurenty představovat relevantní zdroj možného podezření na protisoutěžní jednání. Dle krajského soudu žalovaný dostatečně ověřil věrohodnost a relevanci informací obsažených ve třech anonymních podnětech, které obdržel. Žalovaný žalobkyni podezříval z toho, že mohla koordinovat aktivity směřující k ovlivnění podmínek pro poskytnutí podpory výroby elektřiny z KVET a dále koordinovat účast a/nebo nabídky do aukce na podporu výroby elektřiny z KVET vyhlášené dne 2. 7. 2024, a do dalších aukcí, které budou na podporu výroby elektřiny z KVET vyhlášeny. Informace shromážděné žalovaným na základě anonymních podnětů dle krajského soudu postačovaly pro závěr o důvodném podezření z páchání protisoutěžního jednání. [4] Dále se krajský soud zabýval námitkou provedení místního šetření v příliš širokém rozsahu, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Indicie, které měl žalovaný k dispozici podporují důvodné podezření z možné koordinace soutěžitelů již při přípravě notifikace a celého legislativního procesu, což odůvodňuje zaměření místního šetření i na tuto oblast. Současně tato skutečnost oprávnila žalovaného k provedení šetření dále do minulosti, tj. i do doby před schválením veřejné podpory výroby elektřiny z KVET, žalovaný nebyl povinen časově vymezit šetřené protisoutěžní jednání v pověření. Průběh místního šetření nenasvědčuje tomu, že by žalovaný skutečně pátral v obchodních záznamech žalobkyně hluboko do minulosti v nepoměru k existujícímu důvodnému podezření. Žalovaný fakticky neprováděl namátkovou kontrolu, jestliže prověřoval veškerou komunikaci P. C. s D. H., J. F. nebo K. Č. bez použití klíčových slov, neboť k minimalizaci zásahu došlo již tím, že žalovaný prověřoval komunikaci mezi konkrétními osobami, jež se měly podílet na protisoutěžním jednání. Využití klíčových slov vedoucí k zobrazení více než tisíce položek samo o sobě neodůvodňuje závěr o excesivním rozsahu místního šetření. Faktorem pro hodnocení přiměřenosti postupu žalovaného nemůže být ani to, že R. D. u řady dokumentů sděloval, že s předmětem šetření nesouvisí a žalovaný se s jejich obsahem přesto seznámil. Je totiž na žalovaném, aby souvislost dokumentů s předmětem šetření vyhodnotil. Při prohledávání fyzických dokumentů žalovaný nedisponuje srovnatelně účinnými nástroji k minimalizaci zásahu jako v případě elektronických dokumentů. Žalovaný nebyl povinen své šetření v kancelářích P. C. a T. K. omezit pouze na ta místa, která tyto osoby označily za relevantní. Za excesivní nelze považovat ani prověření historie internetového prohlížeče T. K., neboť historie internetového prohlížeče člena orgánu či pracovníka soutěžitele spadá pod pojem obchodní záznamy. [5] K námitce neprotokolování všech použitých klíčových slov krajský soud uvedl, že se jedná o vadu protokolace, jež nemůže vést k nezákonnosti místního šetření. Soud nezjistil, že by se tato skutečnost negativně projevila ve sféře práv žalobkyně, jelikož všechny zadržené dokumenty byly nalezeny pomocí klíčových slov, která byla zaprotokolována, a pracovníci žalobkyně byli při procesu vyhledávání přítomni a všechna použitá klíčová slova zaznamenávali. Vstup inspektorů žalovaného do obchodních prostor žalobkyně měl krajský soud za zákonný, neboť považoval za legitimní, že inspektoři chtěli předložit pověření a poučení související s místním šetřením osobám oprávněním za žalobkyni jednat, a nikoliv pracovníkům recepce. Jelikož krajský soud neshledal místní šetření nezákonným, není důvodná námitka týkající se nezákonnosti zadržování dokumentů. II. Kasační stížnost a další vyjádření [6] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též jako „stěžovatelka“) kasační stížnost. [7] Stěžovatelka namítá, že krajský soud snižuje zákonný standard pro provádění místních šetření. V případě stěžovatelky nesprávně vyhodnotil kvalitu indicií a chybně posoudil existenci důvodného podezření, které bylo založeno pouze na třech anonymních podnětech, jejichž věrohodnost a relevance nebyla řádně ověřena. Krajský soud v tomto ohledu také nesprávně interpretoval judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se anonymních podnětů a vůbec nezohlednil dostupnou judikaturu Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Pro založení důvodného podezření musí být doloženy dostatečné zřetelné a věrohodné indicie, které žalovaný náležitě prověří a z nichž pak musí důvodně plynout podezření, že s dostatečnou mírou pravděpodobnosti došlo k protisoutěžnímu jednání. Dle stěžovatelky soud nesprávně aproboval provedení místního šetření na základě tří anonymních podnětů, které nebyly ničím podloženy, a šlo tak pouze o spekulace jejich autora či autorů. Žalovaný se ani nepokusil ověřit tvrzení o údajném kartelu v nich obsažená, byť existovaly způsoby, jakými tak mohl učinit, aniž by tím ohrozil či vyzradil své vyšetřování. Skutečnost, že podněty obsahovaly veřejně dostupné informace, nemůže sama o sobě stačit k tomu, aby byla všechna tvrzení v nich obsažená považována za důvěryhodná. [8] Stěžovatelka dále uvádí, že i kdyby byly anonymní podněty přípustné jako indicie, krajský soud chybně posoudil jejich obsah, neboť z nich žádné důvodné podezření neplynulo v rozsahu, v jakém předmět místního šetření vymezil a provedl žalovaný. Místní šetření bylo provedeno extenzivním způsobem, který překračoval časový a věcný rámec hypotetického důvodného podezření žalovaného. Krajský soud rovněž chybně aproboval pochybení žalovaného v průběhu místního šetření spočívající v neprotokolování všech použitých klíčových slov a vysoce nestandardním vstupu inspektorů žalovaného do obchodních prostor. Stěžovatelka má též za to, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud v jeho odůvodnění bez kontextu kopíroval pasáže z rozsudku týkajícího se jiného soutěžitele. Krajský soud současně v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nezohlednil tiskovou zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu o odložení termínu příslušné aukce a zprávu s jejími výsledky, ačkoliv těmito podklady prováděl dokazování. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 386/2024, připustil, že podání konkurenta či anonymní podání mohou být jednou z možných indicií nasvědčujících možnému protisoutěžnímu jednání, avšak za předpokladu, že je k nim přistupováno s opatrností. Tento nález byl vydán až po vydání napadeného rozsudku. Byť z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud zopakoval původní premisu Nejvyššího správního soudu, že k podnětu podanému konkurentem není potřeba přistupovat s