7 Afs 217/2025 – Nejvyšší správní soud

7 Afs 217/2025- 35 - text  7 Afs 217/2025 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Reklamní agentura ESO s. r. o., (dříve MARF s.r.o.), se sídlem Tilschové 851/6, Ostrava, zastoupený Mgr. Matoušem Pyšným, advokátem se sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 8. 2025, č. j. 25 Af 8/202489, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2023, č. j. 40725/23/530022441712084 (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (dále též „správce daně“), všechny ze dne 7. 2. 2020: č. j. 421321/20/320350524809835, kterým byla doměřena daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období říjen 2016 ve výši 420 000 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 84 000 Kč, č. j. 421384/20/320350524809835, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období listopad 2016 ve výši 1 049 727 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 209 945 Kč, č. j. 421428/20/320350524809835, kterým byla doměřena DPH za zdaňovací období prosinec 2016 ve výši 1 050 000 Kč a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 210 000 Kč, (dále též „dodatečné platební výměry“). [2] Správce daně odepřel žalobcem uplatněné odpočty daně, neboť dle jeho závěru nebyly splněny hmotněprávní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, (dále též „ZDPH“), resp. žalobce neprokázal, že přijal zdanitelná plnění od deklarovaného dodavatele, společnosti Fun Creation s.r.o. (dále jen „Fun Creation“). Tento závěr aproboval žalovaný, jehož rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2022, č. j. 25 Af 11/202146, a to s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2022, č. j. 9 Afs 18/202038, ve věci Kemwater ProChemie. Následně vydal žalovaný nyní napadené rozhodnutí, v němž uzavřel, že žalobci dodal plnění plátce DPH, kdy tímto skutečným dodavatelem byl pan P. V., avšak předmětné plnění bylo stiženo podvodem na DPH. P. V. se snažil dosáhnout snížení základu daně prostřednictvím fiktivních faktur, fakturovaných společností Fun Creation žalobci, a následně byl i za toto jednání odsouzen k trestu odnětí svobody rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020, č. j. 32 T 1/20204217, a to za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. II. [3] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. [4] Krajský soud nejprve shrnul judikaturu Soudního dvora EU a Nejvyššího správního soudu týkající se odepření nároku na odpočet daně z důvodu účasti na daňovém podvodu. Pokud se prokáže, že osoba povinná k dani věděla nebo měla vědět, že pořízením určitého zboží či služeb se účastní plnění zasaženého únikem na DPH, účastní se tohoto úniku, i když z něj nemá sama žádný prospěch. Takové osobě musí být nárok na odpočet odepřen v plném rozsahu. K otázce existence okolností svědčících o podvodu na DPH uvedl, že nebylo zjištěno, že by P. V. odvedl v souvislosti s plněním ve prospěch žalobce daňovou povinnost, nadto v předmětných zdaňovacích obdobích uplatňoval nárok na odpočet daně z fiktivních daňových dokladů. Společnost Fun Creation byla vložena do fakturačního řetězce účelově a stala se nekontaktní. Jednatelka společnosti uvedla, že je bílým koněm. Společnost sídlila na virtuální adrese, neměla žádné zaměstnance, neměla nahlášenu žádnou provozovnu a neměla žádnou historii podnikání v oboru realizace automobilových závodů a s tím souvisejících reklamních služeb. [5] Krajský soud nepřisvědčil žalobci, že by žalovaný nesplnil judikaturou definované povinnosti při prokazování podvodu. Žalovaný prokázal, v čem tkvěla podstata podvodu, vylíčil řetězec skutkových okolností, ze kterých je v souhrnu možné dovozovat, že se jednalo o daňový podvod i jakým způsobem byla narušena daňová neutralita. Daňový únik se nemusí přímo týkat pořizovaného plnění. S ohledem na skutečnosti a důkazy nashromážděné žalovaným, odsuzující trestní rozsudek a nekonkrétní argumentaci žalobce shledal krajský soud okruh námitek směřující vůči narušení daňové neutrality a existenci podvodného řetězce nedůvodným. [6] K zapojení žalobce do podvodného řetězce, resp. k jeho vědomosti o podvodu a přijetí přiměřených opatření, uvedl, že byť je každá jednotlivá okolnost samostatně nezpůsobilá doložit jeho vědomou účast na daňovém podvodu, je třeba okolnosti hodnotit v jejich celkovém souhrnu. Ztotožnil se s žalovaným, který žalobci vytkl, že spoléhal na dlouhodobou známost s P. V., který měl údajně uzavřít spolupráci se společností Fun Creation z důvodu zásadní časové vytíženosti v souvislosti s přípravou závodního automobilu a celého závodního teamu na prestižní závod 24 HANKOOK Epilog 2016. Přestože veškeré činnosti měla v období říjen až prosinec 2016 realizovat společnost Fun Creation, platil žalobce úhrady za poskytnuté plnění téměř každodenně v hotovosti P. V., který měl disponovat plnou mocí. Nadto byla cena za umístění reklamy pro žalobce nestandardně vysoká. Jednotlivé střípky mozaiky vyhodnotil ve svém souhrnu jako podezřelé a jednání žalobce považoval za neobezřetné. Proto měl krajský soud za to, že žalobce nepřijal přiměřená opatření, která by vůči němu mohla být rozumně požadována, neboť přistoupil na změnu obchodního vztahu (dodavatele), aniž by jej zajímalo faktické fungování společnosti Fun Creation. Způsob, jakým obchodoval žalobce, nepovažoval za standardní. Zdůraznil, že žalobci není vytýkáno, že o podvodném jednání P. V. věděl, nýbrž že o něm vědět mohl a měl. [7] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že správce daně žalobce v souvislosti se společností Fun Creation nikdy nevyzval ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v kontrolních hlášeních. Žalovaný se s touto námitkou v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal a žalobce netvrdil, jaký vliv by tato okolnost mohla mít na závěr o účasti žalobce na podvodu na DPH. Stejně tak neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný nerozlišoval mezi plnou mocí a smlouvou o zastupování, neboť nemá vliv na výsledek řízení. Nebylo třeba provádět doplňující výslech Ing. Š., jelikož by byl nadbytečný. Stejně tak se ztotožnil se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti výpovědi P. V. III. [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů dle § 103 s. ř. s. Namítal, že krajský soud zatížil řízení vadou, která měla vliv na zákonnost, neboť odmítl přihlédnout k doplnění žaloby a důkazním návrhům doručeným dne 9. 9. 2025. Krajský soud tvrdil, že podání bylo učiněno po vydání rozhodnutí. Stěžovatel byl přesvědčen, že je tento závěr v rozporu s obsahem soudního spisu. V rozsudku je uvedeno datum 7. 8. 2025, z kvalifikovaného elektronického podpisu však jednoznačně vyplývá, že byl podepsán a vypraven až dne 7. 10. 2025, tedy až po obdržení doplnění žaloby. Při rozhodování bez jednání nedochází k vyhlášení rozsudku. V takovém případě nastanou účinky vydání rozsudku a vázanost soudu tímto rozhodnutím až jeho vypravením. Doplnění žaloby považoval za včasné a krajský soud měl povinnost se jím zabývat a argumentaci vypořádat. Svým postupem odepřel stěžovateli právo na spravedlivý proces a právo vyjádřit se k důkazům. [9] Stěžovatel byl přesvědčen, že závěr o tom, že cena za reklamní plnění byla „nedůvodně přemrštěná“, a že transakce postrádala ekonomickou logiku, je v přímém rozporu s obsahem spisu a navrženými důkazy, které krajský soud nezákonně opomenul. Krajský soud přebral argumentaci žalovaného o neobvyklosti ceny z důvodu nepoměru účtování mezi stranami, a dospěl k závěru, že jediným účelem transakce byl daňový podvod. Tento tvrzený nepoměr chtěl stěžovatel vysvětlit ve svém podání doručeném dne 9. 9. 2025, v němž předložil důkaz „Příloha 1 – Souhrnná tabulka toků a marže 2016/Q4“, avšak krajský soud k němu nepřihlédl. Krajský soud se dopustil zásadní chyby v úvaze, když chybně srovnával výrobní náklady technického nosiče reklamy (tisk, polep), které stěžovatel fakturoval P. V. (cca 2 mil. Kč), s tržní hodnotou mediálního prostoru a sponzorských práv (prestiž, VIP vstupy, mediální zásah generálního partnera), kterou P. V./Fun Creation fakturovali stěžovateli (14,5 mil. Kč). Pokud stěžovatel nakoupil službu za 12 milionů a prodal ji