Nejvyšší správní soud 7 As 259/2025

Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala dne 12. 12. 2025 kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) označenému výše v záhlaví. Městský soud daným usnesením odmítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. MMR 40793/202583.

Dne 15. 1. 2026 byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen přípis stěžovatelky nadepsaný „Zpětvzetí kasační stížnosti“. Stěžovatelka v něm uvedla, že bere v plném rozsahu zpět kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení městského soudu a navrhuje řízení zastavit. Nejvyšší správní soud má za to, že toto podání stěžovatelky vůči soudu jednoznačně projevuje její vůli v řízení o kasační stížnosti dále nepokračovat.

Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět; šloli však o společný návrh více osob, vezme předseda senátu toliko zpětvzetí návrhu jedním z navrhovatelů usnesením na vědomí. Podle § 120 s. ř. s. pak v řízení o kasační stížnosti platí, že neníli v ustanoveních dílů 1 a 2 stanoveno jinak, užijí se přiměřeně ustanovení části třetí hlavy I.

Jelikož není pochyb o tom, že podání stěžovatelky ze dne 15. 1. 2026 je zpětvzetím její kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud podle § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení o kasační stížnosti zastaveno.

Osoby zúčastněné na řízení mají právo na náhradu jen těch nákladů, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jim soud uložil (§ 60 odst. 5 s. ř. s.). Jelikož Nejvyšší správní soud osobám zúčastněným na řízení v této věci žádné povinnosti neuložil, nemají právo na náhradu nákladů tohoto řízení.