7 As 27/2025 — Nejvyšší správní soud

7 As 27/2025- 26 - text  7 As 27/2025 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého, soudce Davida Hipšra a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: Ing. M. J., zast. JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Pobočná 1395/1, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2025, č. j. 6 A 51/202441, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 4 T 42/2016, odsouzen za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Vrchní soud v Praze pak rozsudkem ze dne 21. 6. 2022, č. j. 2 To 127/202028029, rozsudek krajského soudu zrušil a znovu rozhodl, že žalobce spáchal zmíněný zločin. Úřad městské části Praha 10, živnostenský odbor, následně rozhodnutím ze dne 11. 10. 2023, č. j. P10393805/2023, zrušil žalobci živnostenské oprávnění pro provozování volné ohlašovací živnosti s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Ztratil totiž bezúhonnost podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), neboť spáchal úmyslný trestný čin v souvislosti s podnikáním. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2024, č. j. MHMP 514114/2024, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce podal žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Neztotožnil se s námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, podle které se správní orgány vůbec nezabývaly tím, jaké obory volné živnosti souvisí s trestným jednáním žalobce a že lze zrušit i konkrétní obor (nikoliv jen celé živnostenské oprávnění). Napadené rozhodnutí totiž podle městského soudu dostatečně odůvodňuje, že živnostenský zákon neumožňuje rušení jednotlivých oborů činností, nýbrž jasně stanoví povinnost zrušit živnostenské oprávnění jako takové. [3] Co se týče právního posouzení, městský soud předně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Neztotožnil se s námitkou, podle které nemají odsuzující rozsudky souvislost s vlastní podnikatelskou činností žalobce a podnikatelskou činností společnosti PUROKLIMA (místopředsedou jejíhož představenstva žalobce byl). Podmínka bezúhonnosti upravená v živnostenském zákoně nevyžaduje, aby se žalobce dopustil úmyslného trestného činu v souvislosti se svým vlastním podnikáním, tedy jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona. Ze zákona nevyplývá ani to, že by trestná činnost, za kterou je podnikatel odsouzený a pro kterou by mohlo být podnikateli zrušeno živnostenské oprávnění, musela být spáchána pouze v době, kdy svou živnost již provozoval. Městský soud tedy neshledal za důvodnou ani námitku, podle které by mělo být rozhodující, že žalobce svoji vlastní podnikatelskou činnost zahájil až rok po spáchání trestného činu. [4] Dále městský soud nepřisvědčil tomu, že by jednání žalobce nemělo souvislost s podnikáním. Jednání, kterým žalobce naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku, úzce souvisí s každým podnikáním jako takovým. Právě z důvodu svého vztahu ke společnosti PUROKLIMA pak byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu. Ani skutečnost, že byl odsouzen za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku (v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu), a nikoliv za zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 2 trestního zákoníku (v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného), neznamená, že by se žalobce dané činnosti nedopustil v souvislosti s podnikáním. I podnikání totiž může souviset s obstaráváním věci obecného zájmu. Druhé zmíněné ustanovení navíc má za účel potírat korupci v soukromém sektoru, tedy má jiný objekt trestné činnosti. [5] Městský soud se neztotožnil ani s tím, že by žalovaný nepřiměřeně zasáhl do práva žalobce na podnikání. Odkázal na test proporcionality, který provedly správní orgány. Z jejich rozhodnutí je zřejmé, proč mají správní orgány za to, že zvolené řešení nevybočuje z přiměřenosti. Trestný čin spočívající v podplacení v souvislosti s veřejnou zakázkou má ve většině případů obecnou souvislost s podnikáním. Spáchaný trestný čin má potenciál vzbudit důvodné obavy ze strany třetích osob ohledně budoucích podnikatelských aktivit pachatele, na což ostatně poukázaly i správní orgány. Byl tak respektován smysl a účel existence podmínky bezúhonnosti jako předpokladu pro možnost vykonávat živnostenské oprávnění. Správní orgány se rovněž dostatečně a srozumitelně vyjádřily ke konkrétní souvislosti s podnikáním žalobce v této věci. Žalovaný řádně odůvodnil také to, proč nepovažoval za dostačující omezení využití § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Žalobce svou trestnou činností totiž sledoval zájmy subdodavatele, zatímco dané ustanovení je nástrojem omezujícím činnost dodavatele. [6] Živnostenský zákon upravuje pouze jedinou živnost volnou. Podle městského soudu tak správní orgány nemohly postupovat jinak než zrušit živnostenské oprávnění, které žalobce měl. A to navzdory tomu, že jednotlivé obory činnosti žalobce mají odlišnou povahu. Nepřisvědčil tedy žalobci ani v tom, že by měl zrušit pouze konkrétní obor činnosti. Městský soud ani navzdory podnětu žalobce nepředložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 25 odst. 2, § 28 odst. 1 a § 58 odst. 1 písm. a) živnostenského zákona. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. [8] Stěžovatel namítá, že skutková podstata, ze které správní orgány a městský soud vycházely, nemá oporu ve spise. Nesprávně totiž dovodily, že se dopustil trestného činu v souvislosti s podnikáním, a to jako člen představenstva společnosti PUROKLIMA. Okolnost, že se stěžovatel dopustil tohoto trestného činu jako člen představenstva společnosti, však z rozsudku vrchního soudu sp. zn. 2 To 127/2020 nevyplývá. Výrok ani odůvodnění nezmiňuje, že by stěžovatel spáchal trestný čin jako člen představenstva dané společnosti. Soud pouze poukázal na možné propojení se společností, které ale nebylo prokázáno. Správní orgány i městský soud si spojitost spáchaného trestného činu stěžovatele s podnikáním dotvořily. Skutek, za který byla odsouzena samotná společnost, je pak jiné jednání, a ve vztahu k posouzení bezúhonnosti stěžovatele k němu tedy není možné přihlížet. [9] Podle stěžovatele je konstrukce živnosti volné v živnostenském zákoně nevhodná a dochází k porušení jeho ústavního práva na podnikání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zrušení jedné živnosti volné totiž znamená znemožnění podnikání v rámci velkého množství zcela odlišných předmětů činnosti. Je tak nutné buď přistoupit k ústavně konformnímu výkladu živnostenského zákona a v rámci živnosti volné rušit pouze jednotlivé obory činnosti (nikoliv živnost celou), nebo podat návrh na zrušení části živnostenského zákona. Stěžovatel pro případ druhé ze shora uvedených možností navrhuje zrušit ustanovení § 25 odst. 2 a § 28 odst. 1 živnostenského zákona, která upravují živnost volnou jako jedinou živnost (zahrnující jednotlivé obory činnosti). Po jejich zrušení by byl prostor pro zákonodárce nahradit obor činnosti konkrétními živnostmi volnými. Odkazuje se na rozsudek NSS ze dne 5. 3. 2015, č. j. 9 As 229/201436, podle kterého je nutné odůvodnit souvislost trestného činu s podnikatelskou činností vztahem ke každé jednotlivé činnosti, a nikoliv zrušit všechna živnostenská oprávnění. Právní úprava živnosti volné je nesystematická, oproti stavu před novelou živnostenského zákona účinné k 1. 7. 2008. Většina obchodních společností má zapsanou volnou živnost, přestože zpravidla vykonává jen určité obory činnosti. Úprava volné živnosti zakládá i neodůvodnitelnou nerovnost v případě, kdy někdo spáchá trestný čin například v souvislosti s živností řemeslnou a v souvislosti s živností volnou. Konstrukce živnosti volné je navíc problematická i v jiných částech právního řádu; nelze například v zakladatelském dokumentu uvést pouze název živnosti volné bez uvedení konkrétního předmětu podnikání, jinak by byl celý dokument neplatný. [10] Pokud pak jde o ústavně konformní výklad, v jeho rámci by bylo nutné zkoumat, které obory živnosti volné souvisí s trestným činem stěžovatele (pokud vůbec mělo trestní jednání souvislost s podnikáním). Předmětem veřejné zakázky, které se mělo týkat spáchání trestného činu, bylo dodání sanitních vozidel. Trestní soudy spekulovaly, že společnost PUROKLIMA měla možnou motivaci pro poskytnutí úplatku, jelikož měla se Středočeským krajem smlouv