Nejvyšší správní soud 7 As 45/2026

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze žalobce brojil proti rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ve věci nevyhovění žádosti o obnovu řízení týkajícího se zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobce. Městský soud řízení usnesením označeným v záhlaví zastavil, neboť žalobce ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek, přestože k tomu byl vyzván a byl rovněž poučen o následcích nezaplacení. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 3. 2026, č. j. 7 As 45/2026-9, vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení (výrok I) a dále k doložení plné moci udělené advokátovi nebo prokázání vlastního vysokoškolského právnického vzdělání ve stejné lhůtě (výrok II). Současně jej poučil o následcích případného nevyhovění výzvě.

Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 23. 3. 2026. Lhůta v délce patnácti dnů k zaplacení soudního poplatku tak uplynula v úterý 7. 4. 2026 (§ 40 s. ř. s.). Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek za kasační stížnost nezaplatil.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Jelikož stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, soud řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s. zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.