8 Afs 102/2025 – Nejvyšší správní soud

8 Afs 102/2025- 64 - text  8 Afs 102/2025-70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: MobiGadgets Trade s. r. o., se sídlem Nademlejnská 600/1, Praha 9, zast. Mgr. Janem Markem, advokátem se sídlem Jandova 185/6, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2025, č. j. 706/25/5100-41456-712955, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 6 Af 5/2025-52, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 8. 11. 2024 podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, zajišťovací příkaz č. j. 8146619/24/2001-80541-108870 (dále jen „zajišťovací příkaz“), kterým žalobkyni uložil, aby okamžikem vydání zajišťovacího příkazu zajistila úhradu na dosud nestanovenou daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“ nebo „daň“) za období srpen 2024, složením jistoty na uvedený depozitní účet správce daně ve výši 5 384 626 Kč. Zajišťovací příkaz se stal účinným a vykonatelným okamžikem vydání, neboť dle správce daně existovala důvodná obava o budoucí dobytnost daně v souvislosti s podezřením na účast žalobkyně v podvodném řetězci obchodních transakcí. [2] Správce daně vycházel z toho, že žalobkyně jako obchodník s elektronikou vystupovala v řetězci transakcí se společností Rockland OÜ se sídlem v Estonsku, která měla plnit roli označovanou jako missing trader a žalobkyně roli označovanou jako profit taker. Přestože žalobkyně deklarovala dodání zboží do jiného členského státu a uplatnila nárok na odpočet daně, odběratel v Estonsku pořízení zboží nevykázal a daň neodvedl. V návaznosti na zjištění týkající se ekonomického zázemí žalobkyně i společnosti Rockland OÜ (virtuální sídla, absence skutečné provozovny, zaměstnanců, majetku a bankovních účtů, výrazný nárůst objemu obchodů, neodpovídající pohyb finančních prostředků, nestandardní platební podmínky) správce daně uzavřel, že je dán přiměřeně pravděpodobný předpoklad budoucího stanovení daně a současně důvodná obava o její dobytnost. [3] Žalobkyně podala proti zajišťovacímu příkazu odvolání, v němž namítala zejména nesplnění podmínek § 167 daňového řádu, neexistenci zákonného důvodu pro budoucí stanovení daně, absenci přiměřené pravděpodobnosti své účasti na daňovém podvodu, jakož i porušení legitimního očekávání. Žalovaný totiž skutkově stejný zajišťovací příkaz ze dne 19. 9. 2024, č. j. 7182593/24/2001-80541-108870, svým rozhodnutím ze dne 8. 11. 2024 zrušil. Dále zdůrazňovala legitimitu svého obchodního modelu, poukazovala na potvrzení o bezdlužnosti společnosti Rockland OÜ a dovolávala se judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále také „SDEU“) a Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání zamítl a zajišťovací příkaz potvrdil. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). V ní setrvala na tom, že správce daně ani žalovaný neprokázali existenci přiměřené pravděpodobnosti budoucího stanovení daně či důvodné obavy z její nedobytnosti. Trvala také na svém tvrzení, že zvolený obchodní model neporušuje právní předpisy a že správní orgány nesprávně hodnotily jednotlivé indicie (virtuální sídlo, absence zaměstnanců, platební podmínky apod.). Dále namítala, že potvrzení o bezdlužnosti Rockland OÜ a další předložené podklady vyvracejí závěr o podvodném charakteru transakcí. [5] Městský soud žalobu nyní napadeným rozsudkem zamítl. Uzavřel, že nyní posuzovaný zajišťovací příkaz se skutkově i právně odlišuje od dřívější věci týkající se dovozu zboží do volného oběhu, které bylo uvedeno na trh v tuzemsku, takže nelze dovozovat rozpornou správní praxi. Konstatoval, že správce daně i žalovaný konkrétně popsali indicie nasvědčující účasti žalobkyně v podvodném řetězci na DPH a tyto indicie v souhrnu odůvodňují jak předpoklad budoucího stanovení daně, tak důvodnou obavu o její dobytnost ve smyslu § 167 daňového řádu. Potvrzení o bezdlužnosti Rockland OÜ a další listiny vzniklé po vydání zajišťovacího příkazu označil soud za právně irelevantní pro posouzení jeho zákonnosti. II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka předně namítá nesprávné právní posouzení vydání zajišťovacího příkazu. Odvolací orgán sám založil odůvodnění na tzv. „slabších důvodech“, jež měly být vykompenzovány silnou obavou o budoucí úhradu daně. Městský soud však tento přístup převzal, aniž by detailně přezkoumal jednotlivé indicie, jako jsou virtuální sídlo, nepoužívání bankovního účtu, odložené splatnosti faktur, nárůst obratu a webové stránky společnosti a jejich skutečnou váhu ve vztahu k zákonným podmínkám § 167 daňového řádu. V případě vyvrácení pochybností u jednotlivých indicií by byl oslaben ucelený řetězec slabších důvodů, a tedy důvody pro vydání zajišťovacího příkazu. Podle stěžovatelky soud mechanicky přejal argumentaci žalovaného, aniž by přesvědčivě vyložil, z čeho plyne přiměřená pravděpodobnost budoucího stanovení daně právě při dodání zboží do jiného členského státu (Estonsko) jakožto osvobozeném plnění. [8] Městský soud dle stěžovatelky učinil nesprávná skutková zjištění o úmyslu jejího zapojení do podvodného řetězce. Tento závěr byl vystavěn na domněnkách a dílčích nepřesvědčivých podkladech, bez prokázání subjektivní stránky, tedy toho, že o podvodném řetězci věděla, či mohla a měla vědět. Důkazní břemeno ohledně existence podvodu a objektivních okolností nese správní orgán. Městský soud pak jeho tvrzení jen převzal a nekonfrontoval s konkrétními vysvětleními stěžovatelky, jako jsou dočasné nepoužívání účtu v důsledku zajišťovacích příkazů a exekuce, povaha virtuálního sídla s možností sdílených prostor, obvyklost odložené splatnosti faktur v oboru, jednorázové navýšení obratu vlivem jediného estonského odběratele získaného díky webovým stránkám a změně vedení stěžovatelky. [9] Stěžovatelka současně namítá, že se městský soud nevypořádal ani s tím, že správní orgán již dříve zrušil srovnatelný zajišťovací příkaz ze dne 19. 9. 2024, takže je nynější postup v rozporu s legitimním očekáváním, a vznikají tak nedůvodné rozdíly ve smyslu § 8 odst. 2 daňového řádu. [10] Na závěr stěžovatelka tvrdí nepřezkoumatelnost rozsudku pro nedostatek důvodů. [11] Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [12] Žalovaný ve svém vyjádření upozorňuje na to, že stěžovatelka v kasační stížnosti převážně opakuje žalobní tvrzení a nevede skutečnou polemiku s úvahami a závěry městského soudu. Její námitky jsou obecné, aniž by je přiléhavě vztáhla ke konkrétním důvodům napadeného rozsudku. [13] Žalovaný zdůrazňuje odlišnost dvou zajišťovacích příkazů. Onen zrušený příkaz ze dne 19. 9. 2024 se týkal prodeje po dovozu v tuzemsku v červenci 2024, zatímco nyní přezkoumávaný zajišťovací příkaz ze dne 8. 11. 2024 se týká dodání do jiného členského státu EU v srpnu 2024. Navíc zde žalovaný nabyl důvodného podezření o zapojení stěžovatelky do podvodného řetězce s dopadem na odepření nároku na osvobození od daně dle § 64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Odlišný právní důvod i předmět řízení vylučují zásah do legitimního očekávání i aplikaci stěžovatelkou namítané judikatury. [14] Žalovaný dále odkazuje na judikaturu, dle níž nižší pravděpodobnost budoucího stanovení daně může být kompenzována silnou obavou o její dobytnost. Městský soud tedy správně potvrdil postup správce daně. Stěžovatelka nerozporuje samotnou existenci silné obavy o budoucí úhradu. [15] K hodnocení nestandardních okolností žalovaný zdůrazňuje, že jednotlivé znaky nemusejí být jednotlivě protiprávní, podstatné je jejich souhrnné hodnocení. Městský soud podle žalovaného právě takto postupoval. Popis obchodní činnosti a stěžovatelčina snaha o vysvětlení jednotlivých nestandardností zapadají do závěru správce daně o tom, že se stěžovatelka účastnila podvodného řetězce, jehož cílem bylo získat zvýhodnění na úkor státního rozpočtu. [16] Stěžovatelkou zmiňovaná judikatura související s účastí na podvodném řetězci se vztahuje k nalézacímu řízení. Pro zajišťovací řízení postačí, když správce daně přesvědčivě nastíní strukturu podvodu a roli daňového subjektu, aniž by bylo třeba již v této fázi prokazovat subjektivní prvek. [17] Na závěr k tvrzené nepřezkoumatelnosti žalovaný uvádí, že stěžovatelka neoznačila konkrétní ne