8 Afs 2/2026 – Nejvyšší správní soud

8 Afs 2/2026- 60 - text  8 Afs 2/2026-67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Molka (soudce zpravodaj) a soudců Petra Mikeše a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: DALTEK GROUP a.s., se sídlem Sokolská 1792/52, Praha 2, zast. Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem se sídlem Ghegova 1019/3, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2021, č. j. 4511-6/2021-900000-311, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2025, č. j. 10 Af 13/2021-153, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Posuzovanou otázkou je, zda jsou bezešvé trouby a trubky, které žalobkyně dovezla z Indie, ve skutečnosti čínského či indického původu. S tím se pojí otázka, zda celní orgány správně doměřily žalobkyni antidumpingové clo za dovoz těchto trubek, které byly v tuzemsku propuštěny do volného oběhu s deklarovaným původem v Indii. [2] Žalobkyně v rámci svého podnikání dovezla z Indie tři zásilky trub a trubek z nerezavějící oceli položky 7304 41 harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží (HS), jak je uvedeno v příloze 22-01 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/2446, ze dne 28. 7. 2015, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, pokud jde o podrobná pravidla k některým ustanovením celního kodexu Unie (dále jen „nařízení 2015/2446“). Nepřímí zástupci žalobkyně celními prohlášeními ze dnů 25. 5. 2016, 14. 3. 2017 a 29. 8. 2017 navrhli propuštění těchto zásilek do režimu volného oběhu ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013, kterým se stanoví celní kodex Unie, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „celní kodex“). Jednotlivá prohlášení deklarovala indický původ dováženého zboží. Celní úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „celní úřad“) a Celní úřad pro Jihomoravský kraj bez kontroly těchto prohlášení propustily dovezené zboží do režimu volného oběhu rozhodnutími ze dne 14. 3. 2019, ev. č. 17CZ5100001HVQ40P0, a ze dne 29. 8. 2017, ev. č. 17CZ5300001C3IYYN0 (dále jen „celní rozhodnutí o propuštění zboží“). S ohledem na nulovou sazbu za ně nevybíraly clo. [3] V roce 2019 celní úřad zahájil kontrolu po propuštění zboží zaměřenou na ověření správnosti deklarovaného původu bezešvých trubek. Výsledkem kontroly, vtěleným do Zprávy o kontrole po propuštění zboží ze dne 17. 4. 2020 (dále jen „zpráva o kontrole“), bylo zjištění, že dovezené zboží je čínského, a nikoliv indického původu. Mělo tudíž podléhat konečnému antidumpingovému clu dle prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1331/2011 ze dne 14. 12. 2011, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo z dovozu některých bezešvých trubek a dutých profilů z nerezavějící oceli pocházejících z Čínské lidové republiky (dále jen „antidumpingové nařízení“). Celní úřad vycházel především z obsahu Závěrečné zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (dále jen „OLAF“) ze dne 4. 7. 2019, č. OCM (2019) 14897, shrnující výsledky vyšetřování OLAF započatého na základě rozhodnutí o zahájení vyšetřování ze dne 9. 9. 2016 (dále jen „závěrečná zpráva OLAF“). Na dovezené zboží měla dopadat sazba konečného antidumpingového cla ve výši 71,9 %. [4] Dle obsahu závěrečné zprávy OLAF prověřoval indické vývozce bezešvých trubek. Šlo o společnosti Krystal Steel Manufacturing Pvt. Ltd. (dále jen „Krystal Steel“), Suraj Limited a Maxim Tubes Company Pvt. Ltd. (dále jen „Maxim Tubes“), vyvážející zboží do EU. V nynější věci šlo právě o společnost Maxim Tubes, která v letech 2016-2018 dovážela bezešvé trubky z Čínské lidové republiky do Indie a následně do EU pod tarifním číslem 7304, zejména označených pod položkou 7304 11 HS. [5] Celní úřad vydal na základě výsledků provedené kontroly po propuštění zboží dvě rozhodnutí. Dne 22. 4. 2020 vydal dodatečné platební výměry č. j. 39642-4/2020-510000-51 a č. j. 39642-5/2020-510000-51 (dále jen „dodatečné platební výměry“). Téhož dne vydal také dodatečný platební výměr č. j. 39642-3/2020-510000-51, který vycházel z celního prohlášení ze dne 25. 5. 2016. Tento dodatečný platební výměr však žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 2. 12. 2020. Žalobkyně v tomto případě prokázala, že dovezené trubky byly vyrobeny v Indii z trubek původem z Jižní Koreji, nikoliv z Čínské lidové republiky. Takové trubky nepodléhaly antidumpingovému clu. Celní úřad přitom zbylými dvěma dodatečnými platebními výměry vyměřil žalobkyni konečné antidumpingové clo ve výši 239 626 Kč a 393 475 Kč. Šlo o rozdíl mezi částkami cla původně vyměřenými celními rozhodnutími o propuštění zboží (0 Kč) a nově stanovenými částkami cla (239 626 Kč a 393 475 Kč). [6] Žalovaný odvolání žalobkyně proti dodatečným platebním výměrům v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a potvrdil je. Z napadeného rozhodnutí žalovaného plyne, že indičtí vývozci trubek Maxim Tubes a Krystal Steel vyráběli trubky položky 7304 41 HS pro vývoz do EU z čínských trubek položky 7304 11 HS, a nikoliv z dutých profilů. Žalovaný zdůraznil, že důkazní břemeno leží primárně na odvolateli, tedy na žalobkyni. Ta mohla a měla prokázat jí tvrzený indický původ trubek, a to již v řízení před celním úřadem. Žalobkyně současně nijak neprokázala nepravdivost či nesprávnost údajů uvedených v závěrečné zprávě OLAF. [7] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl. V průběhu řízení žalovaný navrhl soudu, aby řízení přerušil z důvodu podání předběžné otázky k SD EU položené jiným krajským soudem. Zodpovězení předběžné otázky bylo pro posuzovanou věc stěžejní. Městský soud proto řízení přerušil usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 10 Af 13/2021-134. SD EU následně dne 2. 10. 2025 vydal rozsudek ve věci C-86/24, CS STEEL, čímž odpadl důvod přerušení. Městský soud proto rozhodl o pokračování v řízení. [8] Městský soud se v napadeném rozsudku nejdříve zabýval stěžejní otázkou původu dovezených výrobků. Shrnul, že mezi stranami nebylo sporné, že žalobkyně dovezla na území ČR trubky položky 7304 41 HS, které jí poskytla indická společnost Maxim Tubes. Výchozí trubky z Číny, ze kterých byly následně zpracovány žalobkyní dovezené trubky, indická společnost dovážela pod tarifním číslem 7304 11. Tento závěr žalovaný dle městského soudu dostatečně odůvodnil a postavil jej nejen na závěrečné zprávě OLAF, ale i na vyjádření samotné Maxim Tubes (str. 12 napadeného rozhodnutí), na povolení, jež udělila indická vláda (str. 17 napadeného rozhodnutí), a na dopisu indické vlády, představujícím vyjádření k OLAF, ze dne 3. 7. 2020 (str. 24 napadeného rozhodnutí). Společnost Maxim Tubes trubky získala zpracováním čínských trubek za studena, přičemž výchozí trubky splňovaly normu ASTM A312. Tyto skutečnosti žalovaný dostatečně potvrdil ve svém rozhodnutí. Připustil sice rovněž variantu položky 7304 49 HS, zahrnující i duté profily, kde by byla změna původu přípustná, jednalo se však o zcela zanedbatelné množství oproti trubkám položky 7304 11 HS. Městský soud na základě dokazovaní žalovaného dospěl k závěru, že nedošlo k výrobě trubek z dutých profilů či trubkových polotovarů. Městský soud uzavřel, že trubky položky 7304 41 HS dovezené do ČR byly získány z čínských trubek položky 7304 11 HS. Žalobkyní dovezené trubky nezískaly preferenční indický původ. Na jejich dovoz se vztahovalo antidumpingové nařízení, a tudíž i antidumpingové clo. [9] Městský soud na posuzovanou věc plně aplikoval závěry rozsudku SD EU ve věci CS STEEL. V něm dospěl k závěru, že trubky položky 7304 41 HS získané přepracováním čínských trubek položky 7304 11 HS nezískaly indický původ. Splňují-li výchozí trubky normu ASTM A312 čili jsou hotovým výrobkem, pak jejich zpracování za studena není „posledním podstatným zpracováním“ ve smyslu čl. 60 odst. 2 celního kodexu. Podle tohoto ustanovení se zboží, na jehož výrobě se podílí více než jedna země, považuje za zboží pocházející ze země nebo území, kde došlo k jeho poslednímu podstatnému hospodářsky odůvodněnému zpracování, provedenému v podnicích k tomu vybavených, které vyústilo v nový výrobek nebo představuje důležitý stupeň výroby. Původ výrobku se tudíž nijak nemění. Pro věc bylo rozhodné také nařízení 2015/2446, jehož příloha 22-01, kapitola 73, upravuje pravidla pro určování země původu zboží, mimo jiné také u trubek položky 7304 41 HS, dovezených žalobkyní. [10] K námitkám překvapivosti rozhodnutí a nedostatkům ve skutkových zjištěních a dokazování městský soud uvedl, že žalovaný v těchto oblastech nijak nepochybil. Odkázal přitom na stranu 44 napadeného rozhodnutí a vyjádření žalovaného ze dne 16. 8. 2021. Plně se ztotožnil se zde uvedenými závěry. Ohledně použitelnosti závěrečné zprávy OLAF a podjatosti znalce rovněž odkázal na strany 9 až 14 a 4