8 As 119/2025 — Nejvyšší správní soud

8 As 119/2025- 42 - text  8 As 119/2025-44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobkyně: S. I., zast. JUDr. Ladislavem Salvetem, advokátem sídlem Sedlčanská 1044/18, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2023, č. j. MHMP 431177/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2025, č. j. 8 A 79/2023-107, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud posuzoval, zda je přezkoumatelný shora uvedený rozsudek městského soudu a zda byly kasační námitky žalobkyně přípustné. I. Vymezení věci [2] Úřad městské části Praha 15 coby prvostupňový správní orgán (dále „stavební úřad“) vydal dne 21. 11. 2022 rozhodnutí, jímž žalobkyni dle § 137 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále „stavební zákon“) uložil povinnost opatřit do 8 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí projektovou dokumentaci nezbytných úprav stavby „Zámek P.“, areál č. p. X, P., ul. E., P. 10 – P., na pozemku p. č. X v k. ú. P. a předložit ji stavebnímu úřadu. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. [3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, v níž namítala neurčitost a nevykonatelnost rozhodnutí žalovaného, dílčí vady odůvodnění tohoto rozhodnutí, uložení povinností v rozporu s § 137 odst. 5 stavebního zákona, a současné nevydání rozhodnutí o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku. Městský soud v Praze shledal důvodnou pouze žalobní námitku směřující proti nevydání rozhodnutí o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku. V rozsudku ze dne 18. 9. 2024, č. j. 8 A 79/2023-66, uvedl, že dle § 137 odst. 5 stavebního zákona je stavební úřad, který vlastníkovi stavby uložil opatření projektové dokumentace, povinen současně rozhodnout o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku na úhradu nákladů na pořízení této dokumentace a o podmínkách jejího vyplacení. Z jazykového výkladu tohoto ustanovení městský soud dovodil, že o poskytnutí zálohy stavebního příspěvku nelze rozhodnout samostatně a zároveň konstatoval, že zatímco stavební příspěvek je poskytován na základě žádosti vlastníka stavby, tak řízení o vyplacení zálohy stavebního příspěvku je zahajováno z moci úřední. Proto městský soud žalobě vyhověl, rozsudkem uvedeným v záhlaví zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Žalovaný podal proti tomuto rozsudku městského soudu kasační stížnost. O ní rozhodl NSS rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 8 As 232/2024-43, kterým rozsudek městského soudu č. j. 8 A 79/2023-66 zrušil a věc mu vrátil k novému řízení. Ze systematického výkladu § 137 odst. 5 věty druhé stavebního zákona ve spojení s § 138 odst. 1 stavebního zákona NSS dovodil, že řízení o záloze stavebního příspěvku je zahájeno na žádost a rozhodnutí o záloze není podmínkou pro vydání rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci. Povinnost rozhodnout o záloze stavebního příspěvku současně s nařízením opatření projektové dokumentace NSS vyložil jako příkaz rozhodnout o záloze a povinnosti obstarat projektovou dokumentaci v určité časové souslednosti (současně). Tedy tak, že stavební úřad o žádosti rozhodne současně s rozhodnutím o nařízení opatření projektové dokumentace dle § 137 odst. 5 věty druhé stavebního zákona tehdy, pokud si o zálohu vlastník stavby požádá v průběhu řízení o nezbytných úpravách, tzn. ještě před vydáním rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci. Pokud vlastník stavby požádá o zálohu až po vydání rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci, pak se povinnost rozhodnout o záloze současně s takovým rozhodnutím z povahy věci neuplatní. Nerozhodnutí o záloze proto nepůsobí nezákonnost rozhodnutí o nařízení opatření projektové dokumentace, neboť se nejedná o podmínku pro vydání takového rozhodnutí. NSS dále shledal, že samotným uložením této povinnosti nevzniká vlastníku stavby žádný náklad, proto se nejedná o přímý zásah do vlastnického práva. [5] Městský soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 7. 5. 2025, č. j. 8 A 79/2023-107 žalobu zamítl. Stejně jako v původním rozsudku shledal jako nedůvodný žalobní bod namítající nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, dále shledal nedůvodným žalobní bod napadající rozhodnutí po věcné stránce. Žalobkyně zopakovala námitky uvedené v odvolání, s nimiž se však žalovaný srozumitelně a věcně vypořádal; městský soud se s tímto odůvodněním v odůvodnění rozsudku ztotožnil. Za důvodný nepovažoval městský soud ani žalobní bod namítající, že nejsou doložena požární rizika a že povinnosti restaurátorských prací a průběžných konzultací uložené žalobkyni jsou v rozporu s § 137 odst. 5 stavebního zákona. Městský soud k tomu odkázal na obsah podkladových dokumentů, na to, že je žalobkyně měla k dispozici a uvedl, že je na správním uvážení stavebního úřadu, jaké podklady si s ohledem na účel konkrétní úpravy vyžádá či bude požadovat zohlednit, pokud tento požadavek srozumitelně odůvodní. To se v daném případě stalo, požadavky stavebního úřadu odpovídají obsahu shromážděných podkladů. Stejně tak soud nepřisvědčil žalobní námitce o nezákonnosti požadavku v podmínce č. 8 výroku prvostupňového rozhodnutí, aby projektová dokumentace obsahovala dokladovou část tvořenou v podmínce blíže vyjmenovanými souhlasnými stanovisky, závaznými stanovisky, vyjádřeními, rozhodnutími apod. Bez splnění tohoto požadavku by totiž nebylo možno dostát ostatním požadavkům prvostupňového rozhodnutí, tj. opatřit podklady jím požadované, s ohledem na to, že jde o rozsáhlé a složité úpravy nemovité kulturní památky. Městský soud připustil, že chybějící poučení vlastníka stavby o tom, že nesplní-li uloženou povinnost a nedoloží vyžadovanou podkladovou dokumentaci, opatří potřebné podklady stavební úřad na její náklad, je vadou rozhodnutí. Nejednalo se však o takovou vadu, která by sama o sobě vedla ke zrušení napadených rozhodnutí pro jejich nezákonnost. S ohledem na rozsudek NSS a právní názor v něm vyslovený pak městský soud neshledal důvodným ani poslední žalobní bod týkající se zálohy na stavební příspěvek. Řízení o záloze stavebního příspěvku má být zahájeno na žádost a rozhodnutí o záloze není podmínkou pro vydání rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci. Napadené rozhodnutí tedy není z důvodu, že stavební úřad o současném poskytnutí zálohy nerozhodl, nezákonné. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní v návaznosti na závěr městského soudu, že řízení o přiznání stavebního příspěvku je řízením o žádosti, uvádí, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, proto s ním podle stěžovatelky nelze polemizovat, jestliže je právní názor v odůvodnění rozsudku vyjádřen pouze reziduálně či vůbec. Nepřezkoumatelnost dále namítá v návaznosti na polemiku s rozhodnutím městského soudu (potažmo NSS) ohledně závěru, že současné nevydání rozhodnutí o záloze stavebního příspěvku nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí o povinnosti opatřit projektovou dokumentaci. Odkazuje se na četnou judikaturu NSS, která se týká nepřezkoumatelnosti soudního rozhodnutí. [7] Dále stěžovatelka uvedla, že si je vědoma názoru vysloveného NSS ohledně právní úpravy zálohy stavebního příspěvku, nicméně má za to, že tento právní názor je neúplný a dezinterpretující zákon. Polemizuje se závěry NSS a uvádí, že stavební zákon ani související právní předpisy nehovoří o dodatečném vydání rozhodnutí o záloze stavebního příspěvku. Stěžovatelka proto setrvává na názoru, že chybějící rozhodnutí o záloze stavebního příspěvku způsobuje nezákonnost rozhodnutí o opatření projektové dokumentace. V návaznosti na to tvrdí, že v zákoně nemá oporu názor NSS, že neexistuje legitimní důvod, proč by ochrana veřejného zájmu uskutečněná uložením povinnosti provést nezbytné úpravy měla záviset na předchozím poskytnutí náhrady nákladů. [8] Stěžovatelka rovněž nesouhlasí se závěrem městského soudu, že řízení o příspěvku je řízením o žádosti a setrvává na názoru, že záloha stavebního příspěvku se poskytuje v řízení z moci úřední. Městskému soudu zároveň vytýká, že namísto vypořádání této námitky pouze stroze odkázal na rozsudek NSS. [9] Dále stěžovatelka brojí proti názoru NSS vysloveném v rozsudku č. j. 8 As 232/2024-43, bodech 19 a 21, že povinnost opatřit projektovou dokumentaci je projevem sociální funkce vlastnictví, přičemž samotným uložením této povinnosti vlastníku ještě žádné náklady nevznikají, a proto se nejedná o přímý zásah do vlastnického práva k dané nemovitosti