8 As 146/2025 – Nejvyšší správní soud

8 As 146/2025- 66 - text  8 As 146/2025-71 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Molka a soudců Ondřeje Bartoše (soudce zpravodaj) a Petra Mikeše v právní věci navrhovatelky: SV ENERGO a. s., se sídlem Rybova 25, Hradec Králové, proti odpůrkyni: obec Leština u Světlé, se sídlem Leština u Světlé 51, zastoupená JUDr. Janem Brožem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – územního plánu obce Leština u Světlé, vydaného usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 A 23/202591, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 6. 2025, č. j. 30 A 23/2025-91, se ruší. II. Územní plán obce Leština u Světlé, vydaný usnesením zastupitelstva ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304, se ruší v textové části v rozsahu: - úvodní část kapitoly 6., část odstavce osm, ve znění: „velkoplošných fotovoltaických elektráren,“, - část podkapitoly 6.3, oddíl Výroba lehká – VL, pododdíl Podmíněně přípustné využití, poslední řádek, ve znění: „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k pozemku parc. č. 133/4 v katastrálním území Leština u Světlé, který odpovídá ploše Z.I9, ke dni právní moci právní moci tohoto rozsudku. III. Ve zbytku se návrh odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v tomto řízení zabýval zákonností regulativu spočívajícího v nepřípustném umisťování velkoplošných fotovoltaických elektráren, větrných elektráren a bioplynových stanic a regulativu pro plochu lehké výroby Z.I9 v podobě podmíněně přípustného umisťování fotovoltaických elektráren. Tyto regulativy zavedla odpůrkyně ve svém územním plánu, vydaném usnesením zastupitelstva obce ze dne 17. 7. 2024, č. 20240304 (dále „územní plán“). Posuzoval mimo jiné otázku aktivní (procesní i věcné) legitimace navrhovatelky. [2] Navrhovatelka (jako vlastník pozemku parc. č. 133/4 v kat. úz. Leština u Světlé, na němž hodlá vybudovat fotovoltaickou elektrárnu – dále „FVE“ – s instalovaným výkonem 1029,6 kWp) se návrhem na zrušení opatření obecné povahy podaným u Krajského soudu v Hradci Králové domáhala zrušení části územního plánu, konkrétně - úvodní části kapitoly 6., která stanoví podmínky pro využití ploch s rozdílným způsobem využití, odstavce osm, podle něhož je „z důvodu ochrany krajinného rázu v řešeném území nepřípustné umisťování velkoplošných fotovoltaických elektráren, větrných elektráren a bioplynových stanic. Fotovoltaické panely či termosolární kolektory v malém rozsahu (pro lokální potřebu), umístěné na střechách objektů a v areálech výroby jsou přípustné pouze za podmínky, že se nebudou negativně uplatňovat v dálkových pohledech a v celkovém výrazu cenných urbanistických kompozic (urbanistická jádra obcí, návsi apod.) a nebudou umisťovány na zemědělské půdě“, - části podkapitoly 6.3 („Plochy výroby a skladování“), oddílu „Výroba lehká – VL“, pododdílu „Podmíněně přípustné využití“, posledního řádku ve znění „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k ploše pro lehkou výrobu Z.I9. [3] Krajský soud výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku zrušil územní plán v rozsahu úvodní části kapitoly 6., části odstavce osm ve znění „velkoplošných fotovoltaických elektráren“, a části podkapitoly 6.3. oddílu „Výroba lehká – VL“, pododdílu „Podmíněně přípustné využití“, posledního řádku ve znění „- fotovoltaické elektrárny za podmínky, že se jedná o zařízení stávající“, a to ve vztahu k ploše Z.I9. Výrokem II. ve zbytku návrh zamítl. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. [4] Krajský soud shledal, že navrhovatelka je aktivně procesně legitimována, protože napadený územní plán se dotýká její právní sféry – brání uskutečnění jejího záměru vybudovat na vlastním pozemku FVE. Krajský soud úvodem poznamenal, že územní plán rozlišuje mezi velkoplošnými FVE (jejichž umístění je absolutně nepřípustné) a fotovoltaickými panely či termosolárními kolektory v malém rozsahu, jejichž umístění je přípustné podmíněně. Protože záměrem navrhovatelky je vybudovat velkoplošnou FVE, zaměřil se krajský soud právě na otázku (ne)přípustnosti velkoplošných FVE. Krajský soud se zabýval přiměřeností napadené regulace poté, co tuto námitku shledal obecně přípustnou (navrhovatelka v procesu přijímání územního plánu uplatnila námitku, že navržená regulace se fakticky blíží absolutnímu zákazu staveb FVE na území obce, což je podle ní v rozporu se zásadou přiměřenosti). Nepřípustnou shledal krajský soud pouze dílčí námitku, že jde o jednotnou regulaci pro FVE, větrné elektrárny a bioplynové stanice (tu totiž navrhovatelka uplatnila poprvé až v návrhu). [5] Krajský soud neshledal, že by odpůrkyně přijala napadenou regulaci účelově (se zaměřením konkrétně proti navrhovatelce). Na základě chronologie přijímání územního plánu dospěl k závěru, že účelovosti postupu odpůrkyně nic nenasvědčuje. Neshledal ani porušení legitimního očekávání navrhovatelky; obec může v novém územním plánu stanovit nové regulativy a navrhovatelka věděla o tom, že probíhá proces přijímání nového územního plánu. Tvrzení, že jí starosta odpůrkyně sdělil, že proti umístění FVE na území obce nic nemá, navrhovatelka nedoložila, a i kdyby ano, nejednalo by se o veřejný příslib zakládající legitimní očekávání. Krajský soud také nepovažoval za vadu chybějící definici pojmu „velkoplošná FVE“. Jde o neurčitý právní pojem, který má být podroben výkladu, pro nějž skýtá územní plán dostatečnou oporu. Podle krajského soudu nemůže být pochyb o tom, že navrhovatelčin záměr (FVE o instalovaném výkonu 1029,6 kWp) velkoplošnou FVE je. [6] Krajský soud přisvědčil argumentaci navrhovatelky, že není řádně odůvodněno rozhodnutí o jejích námitkách a že ani ze zbytku územního plánu neplynou důvody přijaté regulace. Navrhovatelka v procesu přijímání územního plánu namítla, že nelze plošně zakázat výstavbu FVE způsobem, jakým to učinila odpůrkyně; je to v rozporu se zásadou přiměřenosti, protože v dnešní době je dán veřejný zájem na rozšiřování výroby energie z obnovitelných zdrojů a nahrazování její výroby z fosilních paliv. Poukázala na § 2 odst. 2 písm. a) bod 18 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění zákona č. 19/2023 Sb., tzv. lex OZE, podle něhož jsou výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů o instalovaném výkonu nad 1 MW veřejnou technickou infrastrukturou zřizovanou ve veřejném zájmu. Dále poukázala na související novelizaci úkolů územního plánování v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a dovolávala se také nařízení Rady (EU) 2022/2577, které stanoví vyvratitelnou domněnku převažujícího veřejného zájmu u projektů v oblasti energie z obnovitelných zdrojů. Krajský soud souhlasil, že odpůrkyně na tyto námitky dostatečným způsobem nereagovala. Jádro problému spatřoval v tom, že napadený územní plán stanovil absolutní nepřípustnost umisťování velkoplošných FVE. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 16. 6. 2011, č. j. 7 Ao 2/2011-127, č. 2497/2012 Sb. NSS, krajský soud uvedl, že v územně plánovací dokumentaci nelze takto kategoricky znemožnit určitý typ legální aktivity, který je jinde běžně připuštěn. Omezení je možné jen z důvodů opřených o konkrétní podmínky míst, kde by se elektrárny měly budovat. Krajský soud – s odkazem na jiný rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2014, č. j. 9 Ao 6/2011-261, č. 3099/2014 Sb. NSS – postrádal v územním plánu přesvědčivé odůvodnění, v čem spočívá ojedinělost podmínek v území a proč nelze předpokládat, že zákonem zajištěná míra ochrany zájmů (zde zájmu na ochraně zemědělského půdního fondu – dále „ZPF“ – a zájmu na ochraně krajinného rázu) je nedostatečná. Krajský soud uzavřel, že zcela omezit výstavbu velkoplošných FVE na území obce lze jen z vážných důvodů svědčících o výjimečně vysoké míře ochrany jiného zájmu, neboť se jedná o ekonomickou aktivitu nejen legální, ale navíc ještě zákonodárcem podporovanou (srov. výše citovaný lex OZE). [7] Krajský soud nepovažoval za dostatečné, že odpůrkyně ve vypořádání námitek odkázala na potřebu chránit ZPF a krajinný ráz a také na to, že na území obce je dostatek ploch pro výrobu, na nichž je možné FVE umístit. Podle krajského soudu odpůrkyně neuvedla konkrétní důvody, pro které by tyto hodnoty v regulovaném území vyžadovaly větší ochranu v podobě úplného zákazu výstavby velkoplošných FVE. Nemohl obstát ani odkaz na jiné volné plochy pro výrobu, neboť ani na nich nelze velkoplošné FVE umisťovat. Argumentaci ochranou ZPF považoval krajský soud za nelogickou také proto, že pozemek navrhovatelky, na němž chce umístit svou FVE, je součástí plochy pro lehkou výrobu Z.I9, kde územní plán umožňuje umístit na