Nejvyšší správní soud 8 As 38/2026

Nejvyšší správní soud obdržel 27. 3. 2026 kasační stížnost proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

NSS vyzval stěžovatele usnesením ze dne 2. 4. 2026, č. j. 8 As 38/2026-11, k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů a k doplnění důvodů kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce od doručení. Stěžovatel toto usnesení obdržel dne 2. 4. 2026. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku by tudíž uplynula 17. 4. 2026. V poslední den této lhůty stěžovatel zaslal NSS žádost o osvobození od soudních poplatků.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 5. 2026, č. j. 8 As 38/2026-32, žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl a současně jej vyzval, aby v dodatečné lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč a zároveň jej podle § 4 odst. 3 zákona o soudních poplatcích poučil o následcích nezaplacení. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno datovou schránkou 21. 5. 2026. Patnáctý den po doručení v tomto případě připadl na 5. 6. 2026, kdy lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula. Stěžovatel však soudní poplatek ani ve stanovené dodatečné lhůtě nezaplatil.

Podle § 47 písm. c) ve spojení s § 120 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Zvláštním zákonem je v tomto případě zákon o soudních poplatcích. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti stěžovatele zastavil podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s § 47 písm. c) a § 120 s. ř. s.

Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že stěžovatel neodstranil ani další vadu kasační stížnosti, a to naplnění podmínky podle § 106 odst. 1 s. ř. s. (přestože k tomu byl výrokem II. usnesení č. j. 8 As 38/2026-11 vyzván).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 s. ř. s. Jelikož bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.