8 As 9/2026 – Nejvyšší správní soud

8 As 9/2026- 68 - text  8 As 9/2026-71 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše (soudce zpravodaj) a soudců Pavla Molka a Ondřeje Bartoše v právní věci žalobců: a) Bc. Mgr. V. M., zastoupen JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, b) Bc. P. M., zastoupena Mgr. Martinou Švestkovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1, c) Mgr. L. H., zast. JUDr. Christianem Choděrou, advokátem se sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: M. S. T., zastoupen Mgr. Janem Buřilem, advokátem se sídlem Ovocný trh 573/12, Praha 1 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2023, č. j. MHMP 1607070/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2025, č. j. 6 A 123/2023-799, takto: I. Návrh žalobce a) a návrh žalobce c) na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítají. II. Žalobci a) a žalobci c) se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek každý ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: [1] Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým byla na žádost osoby zúčastněné na řízení (stavebníka) vydána změna rozhodnutí o umístění stavby pro stavbu „Rodinný dům I. Bochníčkova“ ul. Bochníčkova, Praha – Velká Chuchle a byla povolena změna stavby před dokončením. Městský soud v Praze žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. [2] Proti rozsudku městského soudu podali žalobci a) a c) (dále „stěžovatelé“) kasační stížnost. Současně oba požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [3] Stěžovatel a) opírá důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku nejprve o fakt, že městský soud v předcházejícím řízení v této věci již třikrát přiznal odkladný účinek žalobě. Stěžovatel a) se domnívá, že v případě jeho úspěchu ve věci samé by rozhodnutí NSS mohlo být pouze formálním, neboť napadené rozhodnutí by v mezidobí mohlo být vykonáno. Stěžovatel a) odůvodňuje návrh hrozící majetkovou újmou ve výši 1 640 000 Kč spočívající ve snížení hodnoty své nemovitosti, což dokládá znaleckým posudkem. Dále stěžovatel a) s odkazem na jiný znalecký posudek tvrdí, že navrhovanou podobou stavebního záměru dojde k zásahu do jeho pohody bydlení v důsledku nerespektování urbanistické koncepce lokality a charakteru území. To konkretizuje coby újmu spočívající ve ztrátě oslunění obytných místností a současně i zásadní omezení výhledu; takovou újmu považuje za bezprostřední, neboť navrhovaná stavba je rozestavěná a každým dnem budování stavby dochází dle stěžovatele k nevratné újmě. Základ této újmy spatřuje stěžovatel a) v nerespektování Pražských stavebních předpisů. Stěžovatel a) má za to, že tato mu hrozící újma je nepoměrně vyšší než újma, která by byla přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti způsobena stavebníkovi. Stěžovatel a) odkazuje na usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76, podle kterého pro přiznání odkladného účinku postačuje předpoklad žalobcem (stěžovatelem) tvrzené nenahraditelné újmy. Stěžovatel a) je zároveň přesvědčen, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem. [4] Stěžovatel c) se rovněž opírá o předešlá přiznání odkladného účinku městským soudem. Shodně se stěžovatelem a) spatřuje hrozbu své újmy v možném dokončení stavby před tím, než NSS ve věci rozhodne, neboť případný budoucí úspěch ve věci by dle stěžovatele c) nemohl obnovit stav před zahájením stavby. Svoji újmu dále stěžovatel c) spatřuje ve ztrátě výhledu, zhoršení světelných podmínek, pohledových imisích a ve snížení hodnoty majetku. Odkazuje se v tomto na usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56, podle kterého lze z hlediska přiznání odkladného účinku za významnou újmu považovat i tu, jejíž následky budou sice vratné a napravitelné, ale takového rázu, že způsobí vážné obtíže či významné poruchy v životě navrhovatele. Vzhledem k pokročilé fázi stavby považuje stěžovatel c) hrozbu újmy za bezprostřednější, než tomu bylo dříve. Stěžovatel c) s odkazem na usnesení ze dne 22. 9. 2025, č. j. 8 As 134/2025-133, v němž NSS přiznal odkladný účinek s ohledem na újmu vznikající již samotnou výstavbou, uvádí, že jeho situace je srovnatelná, neboť hrubá stavba může pokračovat a být dokončena do 2 měsíců, čímž mu pak nastane újma spočívající ve ztrátě výhledu a zastínění jeho domu. V minulosti se také mělo jednat o hlučnou a prašnou výstavbu denně překračující únosné imise. Újma proto spočívá v zásahu do pohody bydlení už během výstavby (stěžovatel uvádí „prach, hluk, ztráta soukromí, zásah do denního režimu nebo rizika stavebních prací“). Nepoměrně větší újmu oproti jiným osobám pak stěžovatel c) shledává v nenávratné hrozbě pro své chráněné hodnoty spočívající v kvalitě bydlení a hodnotě nemovitosti. Naopak újmu hrozící přiznáním odkladného účinku jiným osobám (osobě zúčastněné na řízení – stavebníkovi) spatřuje pouze v ekonomických následcích, např. ve zvýšení nákladů na stavbu či prodloužení návratnosti investice; stavebník však dle stěžovatele neztrácí možnost stavbu později uskutečnit. Stěžovatel c) také poukazuje na to, že riziko takové újmy podstupuje osoba zúčastněná na řízení z vlastního rozhodnutí, přestože si je vědoma běžícího sporu a pro ni z toho plynoucí nejistoty. Kromě toho stěžovatel c) poukazuje na to, že při případném zrušení napadeného rozhodnutí by následné odstraňování stavby vyvolalo značné náklady právě na straně stavebníka, a proto je přiznání odkladného účinku i ve prospěch osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatel c) je přesvědčen, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není v rozporu s veřejným zájmem, naopak je ve veřejném zájmu, aby se do vyjasnění zákonnosti napadeného rozhodnutí nepokračovalo ve výstavbě, která by mohla vést k vytvoření faktického stavu a k případným navazujícím procesně i fakticky náročným postupům. [5] Podle vyjádření žalovaného nejsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny; v návrhu nestačí jen poukázat na možnost vzniku újmy s odkazem na možné ohrožení práv stěžovatelů. Tvrzení stěžovatelů ohledně zásahů do jejich práv a závažnosti těchto zásahu považuje žalovaný za nepřesvědčivá a neprokázaná. Žalovaný zejména nesouhlasí se srovnáním závažnosti újmy u stavebníka, který by nemohl uskutečnit své právo z pravomocného povolení vydaného již před více než dvěma roky. Žalovaný proto navrhuje, aby NSS odkladný účinek nepřiznal. [6] Osoba zúčastněná na řízení (dále „OZNŘ“) ve vyjádření k návrhu stěžovatele c) uvedla, že tvrzené snížení hodnoty nemovitosti je újmou budoucí, nikoli bezprostřední a zároveň odstranitelnou právními prostředky. K tomu doplnila, že stěžovatel c) nabyl nemovitost do vlastnictví až v době, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno a nyní řešená situace mu musela být známa. Pokud jde o stavební práce při výstavbě rodinného domu a s nimi související dočasné zvýšení hluku a prašnosti, považuje je OZNŘ za jev očekávatelný na stavebním pozemku ve vilové čtvrti s některými dosud nezastavěnými parcelami. K samotným důsledkům výstavby OZNŘ uvedla, že zakrytí výhledu z I. NP domu žalobců je přiměřené místním podmínkám v zástavbě rodinných domů. Nejde o úplnou ztrátu výhledu, odstup od navrhované stavby OZNŘ je dostatečný, a i proto nedojde k žádným sekundárním nepříznivým vlivům; výhled z II. NP bude pak zachován zcela. K tomu OZNŘ odkázala na rozsudek NSS ze dne 25. dubna 2019, č. j. 5 As 166/2018-67, z něhož plyne, že vlastník nemovitosti nemá zaručeno právo, aby byl výhled z jeho oken zachován bez jakýchkoliv změn. OZNŘ dále zpochybňuje tvrzenou bezprostřednost dopadu stavby na stěžovatele, neboť stavba je v důsledku běžícího řízení a odkladných účinků přiznaných městským soudem pozastavena. Naopak bezprostřední a neodstranitelná újma by vznikla OZNŘ, pokud by byl odkladný účinek přiznán a nemohla by ve stavbě pokračovat. Spočívá v meziročním nárůstu cen stavebních prací, který pro rok 2026 činí 6,4 %, což představuje z celkové částky navýšení cen energií, stavebních materiálů a stavebních prací výši přibližně 965 000 Kč za rok, tj. přibližně 80 000 Kč za měsíc. Dále v ušlém zisku, neboť nedokončenou stavbu nelze pronajmout; při průměrném měsíčním nájmu srovnatelných nemovitostí dovozuje OZNŘ měsíční takto ušlý zisk ve výši 80 000 Kč. Svoji ekonomickou újmu při přiznání odkladného účinku proto OZNŘ vyčíslila na přibližně 160 000 Kč měsíčně. OZNŘ také poukázala i na újmu spočívající v omezení výkonu svého vlastnického práva, pokud by nadále nemohla provádět stavební záměr a upozornila na délku řešení věci a na fakt, že výstavbu plánovala zahájit již v roce 2021, celkový nárůst cen stavebních prací za celé období činí 37 %. K tomu se odkazuje i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne