9 Afs 78/2025 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 78/2025- 32 - text  9 Afs 78/2025 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: BARESJA TRT TECHNOLOGY s.r.o., se sídlem V Dolině 1515/1b, Praha 10, zastoupená JUDr. Gabrielou Wagnerovou, advokátkou se sídlem Ruprechtická 158/12a, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2024, č. j. 9132/24/510041453713295, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2025, č. j. 17 Af 8/202466, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o posouzení návrhu na vyloučení movité věci – vrtulníku, který je zapsán do leteckého rejstříku České republiky (dále jen „letecký rejstřík“) – z daňové exekuce podle § 179 odst. 1 daňového řádu. Řešena je právní otázka, zda vlastnictví k tomuto vrtulníku mohlo být převedeno z daňového dlužníka na jinou osobu i bez zápisu do leteckého rejstříku ve smyslu § 5b odst. 1 věty druhé zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů, a to již na základě kupní smlouvy, která se řídí právem jiného státu. Posuzován je také význam povinnosti správního soudu podle § 52 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) vyjít z rozhodnutí o určité právní otázce, jdeli o rozhodnutí soudu jiného státu, kterým bylo navzdory tomu, že v českém leteckém rejstříku je jako vlastník vrtulníku zapsán daňový dlužník, určeno vlastnické právo jiné osoby k tomuto vrtulníku. [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „prvostupňový správce daně“), který evidoval nedoplatky daňového subjektu – slovenské obchodní společnosti Detrans s.r.o., se sídlem Jelenia 1, Bratislava, Slovenská republika (dále jen „společnost Detrans“), vydal dne 26. 9. 2023 za účelem jejich vymožení exekuční příkaz na prodej movitých věcí. Správcem daně byl dne 27. 9. 2023 proveden soupis movité věci – vrtulníku Guimbal Cabri G2, rejstříkové značky OKWRW a výrobního čísla 1251, který byl vyroben v roce 2020 (dále jen „vrtulník“). [3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala dne 6. 10. 2023 návrh na vyloučení vrtulníku z daňové exekuce. Tvrdila, že je jeho vlastnicí. Vlastnictví na ni mělo být převedeno na základě kupní smlouvy ze dne 3. 5. 2021 a vrtulník měla převzít dne 30. 10. 2021, o čemž vypovídá předávací protokol. Prvostupňový správce daně návrh zamítl rozhodnutím ze dne 10. 11. 2023, č. j. 8516978/23/200180541051251. Žalovaný odvolání proti němu zamítl a toto rozhodnutí potvrdil v záhlaví uvedeným rozhodnutím. II. Rozsudek městského soudu [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalované. Pro posouzení důvodnosti návrhu na vyloučení vrtulníku z exekuce bylo rozhodné, zda bylo vlastnictví k němu převedeno na stěžovatelku. Při jednání provedl městský soud jako důkaz rozsudek slovenského Městského soudu Bratislava III (dále jen „slovenský soud“) ze dne 13. 2. 2025, č. j. 70 Cb/47/2023135. Tímto rozsudkem bylo k žalobě stěžovatelky proti společnosti Detrans určeno její vlastnictví k vrtulníku. Městský soud tento právní názor nicméně nepřevzal. Jeho povinnost podle § 52 odst. 2 s. ř. s. vycházet z rozhodnutí o určité otázce neznamená nezbytnost převzetí posouzení této otázky bez toho, aby se jí sám zabýval. [5] V posuzované věci městský soud shledal důvody odchýlení se od rozsudku slovenského soudu. Otázka vlastnictví vrtulníku v něm byla totiž posouzena výlučně z hlediska slovenského soukromého práva, aniž by slovenský soud jakkoli zohlednil relevantní českou veřejnoprávní úpravu. Postupoval tak navzdory tomu, že vrtulník je zapsán v leteckém rejstříku. Městský soud poukázal na čl. II odst. 2 Úmluvy o mezinárodním uznávání práv k letadlům ze dne 19. 6. 1948, publikované jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí pod č. 254/1998 Sb. (dále jen „Ženevská úmluva“). Podle tohoto článku nestanovíli úmluva jinak, určují se účinky zápisu kteréhokoli práva uvedeného v čl. I odst. 1 této úmluvy (včetně majetkových práv k letadlům) vůči třetím osobám podle právního řádu toho smluvního státu, ve kterém je zaregistrováno. Za rozhodný považoval městský soud také § 69 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož se věcná práva k plavidlům a letadlům, která se zapisují do veřejného rejstříku, řídí právním řádem státu, v jehož působnosti je tento rejstřík veden. Obdobné pravidlo lze dovodit i z nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) (dále jen „nařízení Řím I“). [6] Letecký rejstřík je založen na principu materiální publicity a v něm provedený zápis změny vlastníka letadla je svojí povahou konstitutivní. Podle § 5b odst. 1 věty druhé zákona o civilním letectví je vlastnictví k letadlu účinně převedeno až zápisem do leteckého rejstříku. Vlastníkem letadla je pak ten, kdo je jako jeho vlastník v leteckém rejstříku zapsán. Pakliže stěžovatelka nebyla do leteckého rejstříku zapsána jako vlastnice vrtulníku, znamená to, že převod vlastnictví k vrtulníku nebyl dokončen. Samotné uzavření kupní smlouvy a úhrada kupní ceny na tomto závěru nemohly nic změnit. III. Kasační stížnost [7] Stěžovatelka podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a navrhla jej zrušit spolu s rozhodnutím žalovaného. Městskému soudu vytkla, že postupoval v rozporu s § 52 odst. 2 s. ř. s., tedy že nezabezpečil obsahovou shodu různých aktů orgánů veřejné moci, které se týkají podobné otázky. Jelikož si smluvní strany zvolily, že rozhodným právem bude právo slovenské, měl se jím řídit i smluvní převod vlastnictví k vrtulníku, což potvrdil slovenský soud. V tomto ohledu stěžovatelka odkázala na § 70 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém, které městský soud opomněl. Městský soud neměl zákonný důvod pro to, aby rozhodnutí slovenského soudu nerespektoval a žalobu zamítl. Není podstatné, že společnost Detrans nabyla dříve vrtulník na základě kupní smlouvy od českého subjektu práva, ani že podle této kupní smlouvy se otázky jí neupravené, včetně její platnosti, následků neplatnosti a vztahy se smlouvou související řídí českým právem. Uvedené se netýká okolností zápisu do rejstříku, neboť k tomuto podle slovenského práva nedochází. V případě stěžovatelky se tak česká právní úprava vůbec nepoužije. Odůvodnění městského soudu je projevem svévole, která může nabýt až kvality protiústavnosti. [8] Pochybnosti stěžovatelky se týkaly i povahy leteckého rejstříku jako veřejného rejstříku. Podle jejího názoru se princip materiální publicity veřejného rejstříku neuplatní bezvýjimečně, neboť jeho rigidním použitím by mohla vlastníkovi vzniknout škoda na majetku. Tak tomu bylo i v posuzované věci, v důsledku čehož je rozhodnutí žalovaného nezákonné. Stěžovatelce bylo znemožněno nakládat s věcí jako s vlastní. Na podporu svého tvrzení odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1970/2015, uveřejněný ve pod č. 89/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. IV. Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Odchýlení se městského soudu od rozsudku slovenského soudu není v rozporu s § 52 odst. 2 s. ř. s. Nešlo o případ, kdy by takové odchýlení nebylo možné. Právě české právo bylo rozhodné pro převod vlastnictví k letadlu zapsanému do leteckého rejstříku. Námitka stěžovatelky opírající se o § 70 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém není důvodná. Jednak má Ženevská úmluva, podle níž se převod vlastnictví řídí českým právem, aplikační přednost, jednak je § 69 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém ve vztahu k § 70 tohoto zákona normou zvláštní. Nadto nelze přehlédnout, že u letadel zapsaných do rejstříku se vlastnictví převádí podle § 5b odst. 1 věty druhé zákona o civilním letectví až zápisem do leteckého rejstříku, a nikoli samotnou smlouvou. Z těchto důvodů nebyl městský soud povinen převzít skutkový ani právní závěr slovenského soudu a jeho postup odpovídá zákonu i ustálené judikatuře. [10] Slovenský soud nebyl podle žalovaného vůbec příslušný k tomu, aby o vlastnictví k vrtulníku rozhodl. Podle čl. 24 bodu 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) mají ve věcech platnosti zápisů do veřejných rejstříků výlučnou příslušnost soudy státu, v němž je rejstřík veden. Vlastnictví je údajem zapisovaným do leteckého rejstříku a vzniká až samotným zápisem. Letecký rejstřík je ovládán zásadou materiální publicity. Připuštění pravomoci zahran