9 As 34/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 34/2025- 60 - text  9 As 34/2025 - 66 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: FCC Regios, a.s., se sídlem Úholičky 215, zastoupená Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023, č. j. MZP/2023/500/1098, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/2148, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 18 A 73/202390, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2025, č. j. 18 A 73/202390, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2023, č. j. MZP/2023/500/1098, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 25. 10. 2023, č. j. MZP/2023/211/2148, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 32 611,40 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Martina Řandy, LL.M., advokáta se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Věc se týká přestupku podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění účinném do 31. 12. 2023, jehož se měla právnická osoba provozující skládku dopustit tím, že tak činila v rozporu s integrovaným povolením (nebudeli uvedeno jinak, bude uvedený zákon dále citován vždy v tomto znění). Řešena je zejména otázka, zda integrované povolení týkající se provozu skládky dostatečně určitě vymezilo maximální (nepřekročitelnou) výškovou kótu, která by se uplatnila již v první fázi provozu skládky s tím, že při jejím dovršení by provozovatel byl povinen skládku (její příslušný sektor) uzavřít. V tomto ohledu se plně uplatní právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2026, sp. zn. II. ÚS 3169/25, který se týkal stejné povinnosti téže provozovatelky skládky, byť ve vztahu k jinému časovému období. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) je podnikatelkou v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady a provozovatelkou zařízení „Skládka SOO3 REGIOS v k.ú. Úholičky“ (dále jen „skládka“), umístěného na adrese jejího sídla na základě integrovaného povolení Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 5. 11. 2007, č. j. 112484/2007/KUSK OŽP/St, ve znění pozdějších změn (dále jen „integrované povolení“). [3] Pro účely dalšího výkladu Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) již na tomto místě podotýká, že odstraňování odpadu skládkováním upravuje zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Podle něj sestává provoz skládky ze tří fází, které lze vyjádřit následovně – v první fázi se provádí odstranění odpadu jeho řízeným uložením na úrovni terénu nebo pod úrovní terénu, ve druhé fázi se provádí její uzavření a rekultivace a ve třetí fázi se provádí následná péče o skládku, aniž by bylo nakládáno s odpady [srov. § 37 odst. 2 až 5 zákona o odpadech; dříve § 4 odst. 1 písm. j) až l) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, účinný do 31. 12. 2020]. [4] Česká inspekce životního prostředí (dále jen „prvostupňový správní orgán“) provedla na skládce ve dnech 28. a 29. 6. 2021 periodickou kontrolu dodržování povinností integrovaného povolení, jejíž závěry sepsala do protokolu o kontrole ze dne 18. 1. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/875. Během kontroly identifikovala v sektorech č. 2 a 3 IV. etapy skládky plochu o výměře 4 255 m2 nacházející se mezi odplyňovacími studnami P86, P88, P85, P81, P77, P78, P82 a P79 (dále jen „zájmová plocha“), která vykazovala rozsáhlejší plotny s nepřekrytými odpady střídající se s místy čerstvě zhutněnými kompaktorem. [5] V návaznosti na kontrolní zjištění prvostupňový správní orgán zahájil se stěžovatelkou přestupkové řízení a rozhodnutím ze dne 10. 3. 2023, č. j. ČIŽP/41/2023/1734 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), ji uznal vinnou ze spáchání přestupku podle § 37 odst. 4 zákona o integrované prevenci. Za tento přestupek jí podle § 37 odst. 6 písm. b) tohoto zákona uložil pokutu ve výši 1 800 000 Kč. [6] Přestupek spočíval v porušení povinnosti provozovat zařízení v souladu s integrovaným povolením, kterou stanoví v § 16 odst. 1 písm. a) zákona o integrované prevenci. Stěžovatelka měla minimálně dne 28. 6. 2021 porušit následující podmínky integrovaného povolení: závaznou podmínku B.1, která zní: „Bezprostředně po ukončení ukládání odpadů do jednotlivých sektorů skládky (dovršení maximální kóty) bude uzavřen příslušný sektor. Celková rekultivace skládky bude zahájena nejpozději do 3 let po ukončení skládkování.“; porušení mělo spočívat v tom, že stěžovatelka neměla v době kontroly sektory č. 2 a 3 IV. etapy skládky uzavřené, byly tam nadále hutněny a překrývány další navezené odpady, a to i přesto, že tam stěžovatelka již dovršila a překročila maximální kótu pro výstavbu skládky 334,5 m n. m. podle stavebního povolení IV. etapy skládky a související projektové dokumentace; závaznou podmínku C.2.7, která zní: „Pro ukládání odpadů bude využívaná co nejmenší plocha složiště na tělese skládky.“; porušení mělo spočívat v tom, že pro ukládání odpadů na skládce nebyla v době kontroly prvostupňového správního orgánu využívána co nejmenší plocha složiště na tělese skládky, a to s ohledem na nález zájmové plochy; závaznou podmínku C.2.9, která zní: „Množství a četnost překryvu odpadů inertním materiálem bude takové, aby byl zajištěn bezproblémový provoz zařízení.“; porušení mělo spočívat v tom, že překryv inertním materiálem v rozsahu zájmové plochy byl v době kontroly nedostatečný. Zájmová plocha vykazovala rozsáhlejší plotny s nepřekrytými odpady, které se střídaly s místy čerstvě zhutněnými kompaktorem – nebyl tak zajištěn bezproblémový provoz zvýšeným rizikem míry nežádoucích úletů odpadů ze skládky a zvýšenou mírou produkce obtěžujícího zápachu a nežádoucí expozice odpadů ptactvu; závaznou podmínku C.2.12, která zní: „Pro překryv uloženého a zhutněného odpadu zajistí provozovatel dostatečné množství inertního materiálu/odpadu k TZS. Vrstva odpadu o mocnosti cca 2 m bude překryta vrstvou cca 0,15 m materiálu k TZS tak, aby byla zajištěna maximální ochrana ŽP před negativními vlivy ze skládky. V případě potřeby (odpady podléhající rychlému rozkladu, odpady se zvýšeným rizikem úletů, apod.) překrývat i menší vrstvy ukládaných odpadů. Překryv není nutný, máli uložený odpad takové vlastnosti, že účinně brání vzniku negativních vlivů ze skládky, zejména prašnosti, úletům, šíření zápachu, omezení přítomnosti hlodavců a ptáků. Plochy mimo aktivní plochu skládky musí být překryté materiálem/odpadem k TZS, případně inertním materiálem, o mocnosti cca 0,15 m.“; porušení mělo spočívat v tom, že stěžovatelka neměla zájmovou plochu skládky překrytu materiálem/odpadem TZS, případně interním materiálem, o mocnosti cca 0,15 m. Zájmová plocha vykazovala nedostatečný překryv uložených odpadů a rozsáhlejší plotny se zcela nepřekrytými odpady, čímž na skládce nezajistila maximální ochranu životního prostředí před negativními vlivy ze skládky. [7] Stěžovatelka proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Opravným rozhodnutím pak žalovaný opravil zřejmou nesprávnost v datu porušení závazných podmínek z „28. 3. 2021“ na „28. 6. 2021“ v části výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí. II. Rozsudek městského soudu [8] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného. Pro posouzení věci byla stěžejní podmínka B.1, od níž se do značné míry odvíjí i nedodržení ostatních výše vyjmenovaných podmínek. Tato podmínka se fakticky skládá ze dvou na sebe navazujících podmínek, kterými jsou překročení maximální kóty a uzavření sektoru. Pakliže stěžovatelka dovršila v sektorech č. 2 a 3 IV. etapy skládky maximální kótu 334,5 m n. m., podle správních orgánů měla tyto sektory bezprostředně uzavřít. Existenci této kóty správní orgány dovodily ze stavebního povolení IV. etapy, resp. z jeho grafické přílohy (části projektové dokumentace). Stěžovatelka naproti tomu zpochybňovala její použitelnost v první fázi provozu skládky. [9] Posouzení městského soudu vychází ze závěrů Nejvyššího správního soudu vyslovených v rozsudku ze dne 7. 3. 2024, č. j. 9 As 241/202392, podle něhož nemůže být pochyb, že dovršení maximální kóty uvedené v podmínce B.1 se týká výšky jednotlivého sektoru skládky a znamená dokončení skládání odpadu na sebe do maximální povolené výšky na jednotlivých sektorech skládky. Bylo také postaveno najisto, že příslušný sektor skládky má být uzavřen bezpr