9 Azs 114/2025 – Nejvyšší správní soud

9 Azs 114/2025- 51 - text  9 Azs 114/2025 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: J. C. K. M., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2024, č. j. OAM543/VL10K01PD1R32006, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 20 Az 12/202452, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2025, č. j. 20 Az 12/202452, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 5. 2018, č. j. OAM543/VL10K01R32006, byla žalobci udělena doplňková ochrana podle § 14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 30. 6. 2023 (dále jen „zákon o azylu“), na dobu 12 měsíců ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaný shledal, že případné vycestování žalobce představuje rozpor s mezinárodními závazky České republiky ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, konkrétně práva na ochranu soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“), a dotčena by byla i práva jeho nezletilé dcery podle čl. 9 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „ÚPD“). [2] Žalobce požádal dne 25. 2. 2019 o prodloužení doplňkové ochrany. Rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2020, č. j. OAM543/VL10K01-PD12006, nebyla žalobci doplňková ochrana prodloužena. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 28 Az 12/202040, rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2020 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté žalovaný dne 2. 8. 2022 vydal rozhodnutí č. j. OAM543/VL10K01PD1R22006, jímž doplňkovou ochranu žalobci znovu neprodloužil. Uvedené rozhodnutí zrušil Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 29. 5. 2023, č. j. 4 Az 26/202248 (dále jen „druhý zrušující rozsudek“), a to pro závažné procesní vady. [3] Následně vydal žalovaný v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým doplňkovou ochranu žalobci opět neprodloužil. Žalovaný dospěl stejně jako v předchozím rozhodnutí ze dne 2. 8. 2022 k závěru, že nebylo potřebné ustanovit žalobci opatrovníka. Ostatně dle žalobcovy výpovědi jeho psychické obtíže ustoupily a u lékaře byl naposledy před šesti lety. Navíc žalovaný poukázal na skutečnost, že dokázal sám podniknout delší poměrně složitou cestu z České republiky do Konga a zpět. Žalovaný tak shledal, že obstarávat lékařské zprávy by v takové situaci bylo nadbytečné. Žalobcův rodinný život doznal změn, jeho vztah s partnerkou, matkou jeho dcery, se rozpadl. Nicméně bývalá partnerka trpí pobyt žalobce ve společné domácnosti. Dcera žalobce je již ve věku, kdy jí lze vysvětlit, že její otec musí opustit území. To se již konec konců stalo, po tuto dobu s dcerou udržoval kontakt telefonicky. Dále se žalovaný zabýval vztahem žalobce a jeho syna a dospěl k závěru, že mezi nimi nepanuje natolik silná vazba, která by měla bránit vycestování z vlasti. Uzavřel, že žalobce může svou situaci řešit pomocí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), i když by to patrně vyžadovalo jeho vycestování zpět do země původu. Vycestováním žalobce by však nemohlo dojít k porušení práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 8 EÚLP. Žalovaný uzavřel, že ačkoli není situace v zemi původu uspokojivá, nebezpečí vážné újmy tam žalobci nehrozí, a nelze tak ani doplňkovou ochranu prodloužit pro jiný důvod. [4] Proti posledně uvedenému rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou městský soud zamítl jako nedůvodnou. Městský soud zevrubně popsal podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Dle městského soudu je nutné důsledně rozlišovat mezi zásahem v případě vycestování a v případě vyhoštění cizince z území, přičemž k tomu odkázal na rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/200871. Městský soud dospěl ve shodě se žalovaným k závěru, že v případě žalobce skutečně došlo ke změně v jeho rodinné situaci, a sice k rozpadu jeho vztahu s partnerkou, matkou jeho dcery. Bývalá partnerka ostatně zrušila svůj souhlas se žalobcovým pobytem v její domácnosti. To však samo o sobě neznamená, že již netrval vztah žalobce k jeho dceři, avšak městský soud shodně jako žalovaný neshledal zásah do práva žalobce na soukromý a rodinný život ve vztahu k dceři. Poukázal na dobu čtyř a půl měsíce, po kterou byl žalobce v domovském státě, přičemž s dcerou udržoval telefonický kontakt přes její matku. Navíc tato měla v době rozhodnutí žalovaného již devět let a s ohledem na její rozumové schopnosti jí lze vysvětlit delší nepřítomnost otce. Kontakt se žalobcem bude schopna realizovat stejně jako v případě jeho předchozího pobytu v zemi původu. Ostatně žalobce není z území České republiky vyhoštěn, vzniká mu toliko povinnost jej opustit a může zažádat o jiný druh pobytového oprávnění. [5] Městský soud dále zdůraznil předmět řízení o prodloužení doplňkové ochrany, a sice posouzení, zda se významně a dlouhodobě změnily okolnosti, pro které byla žalobci ochrana udělena. Může se též změnit důvod jejího udělení. Na základě podkladů o zemi původu žalobce shromážděných ve správním spise dospěl městský soud k závěru, že žalobci nehrozí azylově relevantní vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu. Napadené rozhodnutí tak shledal zákonným a přezkoumatelným. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění do 31. 12. 2025 (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl napadený rozsudek a spolu s ním i rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel odůvodňuje přijatelnost kasační stížnosti tím, že městský soud zásadně pochybil, když stejně jako žalovaný nesprávně vyhodnotil otázku změny stěžovatelových poměrů. Nedostatečně též zohlednil zásah do soukromého a rodinného života a nejlepší zájem dítěte. Přitom pouze převzal závěry žalovaného bez vypořádání žalobních námitek navíc v rozporu se závazným právním názorem. [8] Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že žalovaný je v případě neprodloužení doplňkové ochrany povinen odůvodnit, zda došlo k zásadní změně okolností, které vedly k udělení doplňkové ochrany. Přitom leží důkazní břemeno právě na žalovaném. Městský soud otázku zásadní změny okolností vyhodnotil nedostatečně a de facto převzal závěry žalovaného, ačkoliv napadené rozhodnutí nebylo založeno na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. [9] Žalovaný i městský soud chybně dospěli k závěru, že se rodinná situace stěžovatele zásadním způsobem změnila. Ačkoliv došlo k rozpadu vztahu mezi stěžovatelem a jeho partnerkou, matkou nezletilé dcery, samotný vztah stěžovatele a nezletilé dcery změn nedoznal. Ve správním spise chybí jakékoliv podklady, ze kterých by vyplývalo, že stěžovatel přestal o dceru pečovat anebo se jejich vztah jakkoliv změnil. [10] Jak žalovaný, tak městský soud se nevypořádali s dopady rozhodnutí žalovaného do života nezletilé dcery. Ačkoliv je nezletilá dcera na stěžovatele fixována, nezohlednili nejlepší zájmy dětí, a sice nezletilé dcery i syna pobývajícího na území tuzemska. Městský soud se nevypořádal ani s dopady vycestování stěžovatele. Stejně jako žalovaný konstatoval, že pokud byl stěžovatel schopný vycestovat z tuzemska do země původu na dobu čtyř a půl měsíců, není potřeba doplňkovou ochranu prodlužovat. Možnost komunikace na dálku prostřednictvím komunikačních technologií však nemůže dle stěžovatele obstát. [11] Rozhodnutí žalovaného i napadený rozsudek považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné. Městský soud měl nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného zrušit, a nikoliv převzít závěry v něm uvedené. Namísto toho dospěl k neodůvodněnému závěru o možnosti pozdějšího návratu stěžovatele zpět do České republiky za použití institutů zákona o pobytu cizinců. Závěr o možném návratu stěžovatele zpět do České republiky za použití institutů zmíněného zákona není v souladu s obsahem správního spisu. [12] Dle stěžovatele navíc z rozsudků NSS ze dne 18. 6. 2021, č. j. 5 Azs 162/202047, a ze dne 25. 7. 2025, č. j. 5 Azs 13/202186, vyplývá, že obecný odkaz žalovaného na možnost řešení pobytu na území podle zákona o pobytu cizinců nemůže bez dalšího obstát. Městský soud zdůraznil, že stěžovateli nebylo uloženo správní vyhoštění a není mu zakázáno požádat o pobytové oprávnění podle citovaného zákona, aniž by uvedl, o jaké oprávnění by se mělo jednat, kdy by jej stěžovatel získal a jaký dopad bude mít na nezletilou dceru. Tím spíše za situace, kdy žalovaný v rozhodnutí o udě